I přes relativně depresivní název šlo o velmi zajímavé a
příjemné setkání. V hezkém prostředí
Goethe institutu se v předvánočním čase sešlo poměrně dost historiků, aby
si vyslechli certifikovaný seminář o konfliktních místech naší historické paměti.
Přestože byl seminář pro kantory zdarma (díky tomu mě také na něj ze školy pustiliJ) byl velmi hezky
připravený a také se o nás pěkně postarali. Prostředí Goethe institutu je
vstřícné a přátelské a historici od podstaty také. Takže jsme se mohli krásně
vzdělávat.
A témata byla víc než zajímavá. Začínalo se klasický objasněním pojmu, co si představit pod termínem konfliktní místa paměti, následovalo vyprávění o zámku Jezeří a Mostu, což z podstaty mrazí, co se stalo s krásným královským městem Most. Před polednem přišly na řad menšiny v padesátých letech, což je rovněž drama samo o sobě. Po přestávce na oběd jsme se vrhli na Sudety a zaniklé i existující pomníky, čekal nás Národní památník na Vítkově, Lety u Písku, Dobronín a Jáchymov, který si z hlediska historické paměti rozhodně také vytrpěl své. Toto město, kdysi druhé největší a nejbohatší v Čechách, se tak díky uranu a hlavně násilné výměně obyvatelstva rozpadá, vybydluje a nenachází žádnou vizi budoucnosti... Smutný příběh.
Tečku pak představoval revoluční rok 1989, to je také výrazně konfliktní téma:-)
Rozcházeli jsme se do podvečerní adventní Prahy ve čtyři hodiny odpoledne, plni dojmů, které jsme umocnili na vánočních trzích v centru. Pěkné to bylo, nekonfliktní...( tedy v případě, že si ta konfliktní místa nepřipouštíme k duši, minimálně v adventu ne:-))
A pak, je tak příjemné, když zase jednou nepřednáším, sedím v lavici a poslouchám jiné. Pilně si píšu, neopisuji, nezlobím, užívám si to....
A témata byla víc než zajímavá. Začínalo se klasický objasněním pojmu, co si představit pod termínem konfliktní místa paměti, následovalo vyprávění o zámku Jezeří a Mostu, což z podstaty mrazí, co se stalo s krásným královským městem Most. Před polednem přišly na řad menšiny v padesátých letech, což je rovněž drama samo o sobě. Po přestávce na oběd jsme se vrhli na Sudety a zaniklé i existující pomníky, čekal nás Národní památník na Vítkově, Lety u Písku, Dobronín a Jáchymov, který si z hlediska historické paměti rozhodně také vytrpěl své. Toto město, kdysi druhé největší a nejbohatší v Čechách, se tak díky uranu a hlavně násilné výměně obyvatelstva rozpadá, vybydluje a nenachází žádnou vizi budoucnosti... Smutný příběh.
Tečku pak představoval revoluční rok 1989, to je také výrazně konfliktní téma:-)
Rozcházeli jsme se do podvečerní adventní Prahy ve čtyři hodiny odpoledne, plni dojmů, které jsme umocnili na vánočních trzích v centru. Pěkné to bylo, nekonfliktní...( tedy v případě, že si ta konfliktní místa nepřipouštíme k duši, minimálně v adventu ne:-))
A pak, je tak příjemné, když zase jednou nepřednáším, sedím v lavici a poslouchám jiné. Pilně si píšu, neopisuji, nezlobím, užívám si to....
Žádné komentáře:
Okomentovat