Knihovna

 Během týdne jsme se  s primány vypravili na výpravu do knihovny. Do městské knihovny, respektive do její pobočky v Libni. 

Ta hlavní, na Mariánském náměstí, ta je nyní v obležení turistů, kteří si touží vyfotit Krénův Idiom. Ten, který tam stojí již řadu let a roky to nikoho nezajímalo. A najednou fronty?

Občas mě napadne, jestli alespoň někdo z té fronty ví, kdo je Juraj Krén? ¨

A co vůbec znamená idiom? 

Po pravdě, asi nikdo. 

Ale ani to není nijak stěžejní myšlenka mého dnešního psaní. Jen se mi to tam tak zatoulalo, při zprávě 

o návštěvě knihovny. 

Studentské návštěvě. 

S hlavním cílem, seznámit malé primánky s fungováním systému knihoven.

Libeňská pobočka je podle paní knihovnice nejkrásnější v Praze. 

A patrně má pravdu, místo v bývalém mlýně je opravdu krásné. 

Krom knih zde nabízejí i kávu, deskové hry, posezení...

Nové věci jsme se dozvěděli všichni, já i děti. 

Mě třeba zaujalo, ba i překvapilo, plno věcí. Samoobslužnost knihovny, kupříkladu. Pak kreativní dílny knihovny, že si lze, na knihovní průkazku, někde půjčit šicí stroj a něco si ušít, nebo něco vyrobit v truhlářské dílně. 

Taková kreativní místa nabízí knihovna tři. 

Pak také, že existuje i artotéka, kde se půjčuje umění, ale lze tam i kreativně tvořit. Prostě samé zajímavé věci nabízí knihovna. Stojí za to ji navštěvovat, každou, nejen tu v Libni. A raději tedy tu s knihovníky. Tu samoobslužnost, která je hitem doby a vedlejším efektem AI, tu tedy opravdu moc nemusím.