Na nákupech

 Ani ne tak na nákupech jako na procházce centrem města. A u toho sem tam něco koupit, tak pro radost. 

Psa jsme ovšem nikde neodložili, to jen zapózoval na místě k tomu určeném. /viz foto/.

Nenechávám ho nikdy před obchodem, ale tady je to zjevně zvykem. 

Místo k tomu určené s jasnou výzvou, zde odložte svého psa!!!!

Nebyl ale odložen ani tady ani jinde, byť někde nás překvapivě nevpustili dovnitř. Myslím tím překvapivě proto, že tady v kavárnách bývá často zvykem, že psi dovnitř mohou. Mnohdy je pes i obsloužen dříve než já, donesou mu vodu, on se usadí pod stůl a trpělivě čeká. 

Nezlobí, neštěká, neječí, neběhá. 

V kavárně Louvre to ale mají zjevně nastavené jinak, tam nás nepustili. 

Nevadí, nevyžadujeme to, jdeme jinam. 

Platýz byl mnohem vstřícnější. 

A pak to Quadrio a jeho Kafka. Taková trochu až dystopie. Ale  celkem příjemná a hlavně je tu čisto.

Jinak to totiž  o Národní vůbec říct nelze. Myslím tím tu čistotu, protože dystopie je to vlastně taky. Čím dál víc připomíná takové východní tržiště, jako že nepořádek, hluk 

a taková všudypřítomná mastnota, na zemi, na chodníku, na zábradlí, všude...

 Docela ostuda pro centrum města, řekla bych.

Takže raději únik do kavárny, chvíle klidu a zpátky na periférii. A na závěr ještě Kafka ve filmové podobě.

A pak už jen pocit, že je trochu překafkováno:-)