Nový rok, starý svět

Leden je charakteristický svými velikášskými vizemi o změnách.

Tedy leden jako samotný za to samozřejmě nemůže, to jen my lidé, si s posilvestrovskou kocovinou kajícně slibujeme, že tento rok bude lepší. Stanovujeme si cíle, sliby, přání či očekávání.

Letos už to bude opravdu jinak, slibujeme sami sobě i svému okolí.

Budeme zdraví jíst, sportovat, nebudeme se stresovat.

Jenže leden, náš starý dobrý leden, si v klidu ubíhá a bez ohledu na novou číslovku se většinou nic neděje. Zase kolotoč povinností, nekonečné zácpy v ulicích, zpožděná MHD, šílenství ve školách, které má ukončit pololetní vysvědčení, prostě svět kolem nás zůstal stejný.

Naše plány na radikální změnu náhle vypadají naivní dětská kresba vedle mistrovské realistické malby starého světa. Světa, který se nemění tak rychle, jako datum v kalendáři. Leden nás často chce přesvědčit o tom, že starý svět nemusí být vždy nepřítelem. Naopak, třeba je to spojenec, který ví, že změny nemusíme dělat skokem. Že lepší jsou malé krůčky. Možná to není tak razantní, ale drobnosti se nasčítají. Svět se mění svým vlastním tempem, ne podle našich předsevzetí. Takže letos v lednu? Začneme nový rok tím, že změna nemusí být velká, ale stálá. A místo toho, abychom zkoušeli přepsat všechno za jediný den, potažmo měsíc, užijme si pomalý proces. Lze to brát i tak, že leden je další kapitolou ve starém dobrém příběhu. Nechť vám tedy letošní leden nabídne přijatelnou změnu i zajímavou pointu vašeho stávajícího příběhu.

A to, že je to rok s pětkou na konci, to samo o sobě může nést nějakou zajímavou symboliku. Pokud tedy nejste pořád školou povinní, tam se pětková symbolika jeví třaskavější než v běžném životě.