Po zkoušce

Aneb nahlédnutí do divadelní zákulisí v Řeznické. Pod režijním vedením Martina Huby. Výborný divadelní zážitek, skvělé herecké obsazení a o výborné režii nemluvě. V červnu je derniéra, tak jsem moc ráda, že jsme to stihli. 



                                

Fotoshow

Tak by se dal ve zkratce nazvat dnešní školní den, protože jak jinak stručně charakterizovat klasické školní focení na konci školního roku? Seřaďte se, usmívejte se, cvak- a další hrozivá fotka je na světě. A aby toho nebylo málo, odpoledne se předávalo maturitní vysvědčení, takže fotoblesky lítaly podruhé. Takže toto pondělí máme vyfotografované opravdu důkladně:-)

Dějiny Rakouska

Nořím se hlouběji do dějin našeho souseda. Logicky se hodně dotýkají i našich dějin, prolínají se. Naše historické osudy se prostě častokrát křížily, v dobrém i zlém.  Zajímají mě detaily i nové pohledy. A inspirací byla nedávná návštěva Vídně. Zkouším vyčíst, jak to s těmi Rakušany vlastně historicky je? Jsou tak moc stejní jako my? Kde končí podoba daná léty soužití a nastává ten rozdíl, způsobený odlišným dvacátým stoletím? Uvidíme. Dějiny Rakouska třeba něco poodhalíJ
             

"Povídky z vídeňského lesa"

Respektive z vídeňských ulic, samozřejmě, slavný titul mě jen inspiroval.  Navíc nejde o povídky, ale jen o pár postřehů. Pobyt ve Vídni je vždycky inspirativní, nicméně často převážně turistický. Když ale máte možnost s domorodcem nahlédnut víc do běžného života, za turistickou oponu, je to mnohem víc pestré a zajímavé. Místy i komické, když se třeba soustředím na to, že si objednám německy, abych trénovala jazyk, a servírka mi po mém lingvistickém výkonu vesele odvětí česky, že kolega mě zkasíruje vzápětí, cítím se rázem jako v Praze. Prahu mi trochu evokovala i MHD, která se ve všední ráno změnila v improvizované bojiště o místo v narvaném vlaku, přičemž to celé doplnil průvodce informací, že Vídeňané jsou schopni se o místo klidně i porvat. A to bez ohledu na věk. K podobným afektům je údajně vyprovokujete i tím,že na jezdících schodech stojíte na druhé straně. Raději jsem neriskovala, nemusím se o všem přesvědčovat na vlastní kůži, tak v tomto případě věřím vyprávění. Stačilo, že nás v tramvaji takřka sejmul holí jakýsi nevrlý děda, který se přes nás snažil prodrat k volné sedačce. A nevypadalo to na přátelské šťouchnutí. Normálně do nás tou holí šel, kdybychom včas neuhnuli, nebyla z toho jen malá modřina, ale regulérní úraz:-).     Naprosto pohodové a rozdílné zde ale třeba mají cyklostezky, které samozřejmě musíte také respektovat, ale jsou umístěné tak logicky, že je i logicky akceptujete. U nás (třeba v Praze 7) někoho napadne utratit evropské peníze, ukrojí kus frekventované vozovky a cyklostezka je na světě. Respektive samozřejmě jen kus té kýžené dráhy, protože dál přichází tak silná kumulace provozu, že ani tato násilně vetknutá trasa pro bicykly nemůže pokračovat. Tedy na chodník a dál…

Tak je to u nás a s tím jsem se tedy v zahraničí nesetkala. Asi víc přemýšlejí.

Setkala jsem se ale s velkou multikulturalitou, mnohem větší než v Praze. A nevím, jak se to dá zvládnout, někdy to i zvenku působí dost chaoticky, co teprve zevnitř, při klasické každodennosti?

 Ale o tom zase jindyJ . Obecně je ale Vídeň balzám na nervyJ

Výstava

Zatím první nástřel, ještě z vernisáže. Ale prohlídka s lektorem nás teprve čeká a to bude jistě teprve zážitek. Jak vidno, Karla není pořád dost. Ale pořád mě to ještě hodně baví. 

Vídeň

Neplánovaná, narychlo, o to lepší, stále úžasná a inspirující:-)