Někteří se s tím rodí. Jako moje kamarádka Zina. Život se s ní také vždycky nemazlil, přesto disponuje darem zvaný optimismus. Na všem vidí to lepší, umí se radovat i z maličkostí. A proto jen kvete. Nikoliv ovšem na české zahrádce, ale pod žhavým australským sluncem. Prostě se ve zralém věku rozhodla, že od života chce víc, a zmizela za oceánem. A jak se k protinožcům dostala, co tam prožívá, a jaký je vůbec život vzhůru nohama, popisuje v Překvapení. Paní šéfredaktorka ten její příběh přijala, zpracovala a dnes vychází. Přečtěte si. Život opravdu někdy tropí hlouposti. I sladké.
0dvahu moc cením..asi jí nemám...
OdpovědětVymazatSkvělé! Možná i inspirace, ale s tolika psíky...?
OdpovědětVymazatCením si odvahy " středního" věku! Já ji asi také nemám! :o)
Milá Jitko,
OdpovědětVymazatještě jednou musím připomenout, že v první řadě jsem nejvíce překvapila sama sebe! A absolutně jsem netušila, jaká skrytá síla a energie ve mě dřímá. Potom stačilo jen brnknout jako na zánět a lávový proud jako na Islandu už nemohl nikdo zastavit ...
Velkou pusu z Austrálie, Zina
Jupí, Zino , mám radost, že mě čteš i za velkou louží. Ale že to byl super lávový proud. :-) Časopis se prodává a čte se zájmem, alespoň co vím z redakce. Tak napjatě čekáme na pokračování. A zdravíme klokany:-)
OdpovědětVymazat