Strach za oponou

Kdysi jsem četla detektivku Smrt má vůní inkoustu. Docela mě bavila a tak jsem s radostí sáhla po další knize tohoto autora, Strach za oponou. Stejně jako minule, děj v Praze před sto lety, v německém divadle, se skvělými dobovými reáliemi. Pozvolnější vtažení do děje než minule a dál se uvidí. Divadlo i starou Prahu mám ráda, tak snad druhotina nezklame, když prvotina nastavila určitou laťku:-)
                                                   

Postcrossing

Stále provozuji. Je to sice čím dál dražší koníček, ale pořád se mu ještě věnuji. Je to zajímavé, odkud ty pohlednice chodí a jak dlouho chodí. Někdy je to jen pár dní, jindy putují celé dlouhé týdny. Nevím, zda je pak blokuje naše pošta či zda se zasekly kdesi nad mořem či v poštovních skladech rozvojových států. Pohlednice ale chodí za všech koutů světa, ze zemí demokratických i totalitních. Někdy se zajímavým textem, jindy jen s pozdravem. Někdy se zajímavým pohledem na město či krajinu, jindy jen univerzální květinový vzor. I známky jsou někdy zajímavé, jindy jen razítka. 
Je to prostě pořád příjemní zpestření života a nahlédnutí do poštovní schránky je vždy kapku dobrodružné. Nejsou tam pořád jen reklamy, případně výzvy  k nějaké úhradě. Je tam čas od času i hezký pohled s příběhem z velké dálky. A to stojí i za to neustále se zvyšující poštovné!

Karel Kryl

Dnes by slavil 75. narozeniny. Proto je hezké si ho připomenout. Jeho tvorbu i jeho samotného. Byl to takový až vizionář, řekla bych. A stál si za svým, čímž asi vadil tehdy a obávám se, že by vadil i dnes. Ale to nechci rozebírat. Chci ho jenom připomenout. Měla jsem ho ráda, a dodnes ho ráda poslouchám. I mám jeho Kníšku Karla Kryla, občas si v ní listuji a čtu. Měl velký cit pro slovo. Empatii pro lidi a také pro dějiny. Škoda, že už tady tak dlouho není...
                                                                     

   

Pomníky nově objevené

Maturity začaly

Dnešním dnem. Slohovou prací z češtiny. A potáhnou se až do konce května, možná do začátku června. Čím déle tím lépe, myslí si patrně ti, co zkoušku tvoří. O tom, jak ji tvoří a že je to od samotného začátku vlastně paskvil, o tom raději už ani mluvit nebudu. Ani o tom, že je to takřka každý rok jiné, studenti vlastně ani pořádně neví, co je čeká.... Je to takové dobrodružství. Nebo možná pokus? Každý ministr má jeden? Nevím, dnes jsme prostě začali a uvidí se. V Eduinu vyšlo dnes toto ( viz obrázek z FB). Má to snad být motivující? 

Beseda s dětmi

Besedy v knihovnách či školách je vždy hodně zajímavé a inspirativní, někdy i trochu dobrodružné, protože jdete do neznáma. Nevíte, co bude, jak budou děti reagovat, co je zaujme ( zda vůbec něco) atd. Je to prostě vždycky kapku napínavé. I dnes bylo. Beseda v Kbelích. Ovšem nic nehezkého se nekonalo. Naopak. Děti byly skvělé, zvídavé, celé povídání se neslo super atmosféře. Bylo vidět, že děti čtou - a hodně (navzdory všem klišé, že děti nečtou!), hodně toho ví, jsou připravené a knížky je baví. Bavilo to i mě, setkání s nimi. Bylo to nabíjející a milé. I Zachariáš se zúčastnil:-)Moc se mi to líbilo:-)

Kniha roku

Včerejší Magnesia litera mě bavila. Přinesla zajímavé tipy na knihy, hezké povídání o knihách a vůbec, byla celá taková inspirativní. Hezky moderovaná. 
Vyhrála kniha o Číně, tedy postřehy z této soudružsky kapitalistické země. Jistě to bude zajímavé čtení, zejména poté, co autorka prozradila, že má Čínu nyní zakázanou. Paradoxně nejen od Číňanů, ale i od nás. Pakliže je tomu tak, pak je to víc než prapodivné.... Kniha se jmenuje Hodiny z olova a už se na ni těším. A že jsme demokracii redukovali za byznys, jak autorka řekla při přebírání ceny, je svatá pravda. Jen nevím, zda je ještě cesta ven. Všeobecně se to ví, ale není obrany. Tedy já věci made in China nekupuji, to je takový můj soukromý boj. Je to dost těžké, ještě těžší, než nekupovat potraviny, na které existuje aplikace bez andreje. Ale dá se to. Jen je to kapka v moři, nic moc k ničemu, snad jen pro dobrý pocit. A pro ten si i chystám přečíst Hodiny z olova.