Temné matky a jejich dcery

Dnes tato kniha.Raději zatím bez komentáře. Jsem zvědavá, co nového se dozvím.
                                              

Den vzdělanosti

Je sice až zítra, připomínáme si ho v souvislosti se vznikem KU, leč nevím, jak a moc má dneska své opodstatnění. Jak moc je vzdělání in, zda není potřebný jen titul pro hezčí vizitku a snazší volitelnost? Všichni všechno přeci najdou, míra vzdělanosti se začíná poměřovat tím, jak rychle hledáš a jak s technikou umíš zacházet. Tak nevím, jak moc se to dneska nosí, nějaká vzdělanost. Ale připomenout ji chci, třeba se dočkám nějaké vzdělané odezvy či jiného úhlu pohledu na věc:-)

Nepřipravenost

Česká ( a asi nejen česká) osvěta je na poměrně vysoké úrovni. Jedno ale nezvládá, informovanost o stáří. Nemyslím tím samozřejmě bídu výše důchodu a radikální snížení životní úrovně. To je naopak na programu dost často, mnohdy i v té podobě dostat z vás co nejvíce peněz na různé důchodové fondy, které pak zkrachují (rozuměj někdo je vytuneluje). A bránit se moc nelze, vždyť kdo vám dnes dá nějakou jistotu, že? O tom ale hovořit nechci. Napadlo mě totiž, jak málo jsou lidé připravováni na pocity spojené s přicházející věkem. Tak zatímco od dětství vás pořád někdo na něco chystá: až budeš běhat, až budeš větší, až půjdeš do školky, až půjdeš do školy…. O pubertě ani nemluvím, na tu vás připravují  ( a spolu s vámi i sebeJ) léta dopředu. Ale vy zase víte, že vás čeká boj hormonů, uhrovitá pleť, první sexuální zkušenosti, poslední rozloučení s plyšovými hračkami a nepopsatelný pocit nové svobody a vlastní nesmrtelnosti. Připravují vás i na pocity první menstruace a poslední návštěvy v dětské ordinaci. Hodně se předem dozvíte o maturitě, manželství, porodech i porozvodových depresích. Ba i krize středního věku je často na tapetě, jen ten pozdní věk je často tabu. Možná

 i proto, že dnešní doba není pro staré, mnozí svůj věk tají, jiní si ho nepřiznávají. Je in cítit se mladý. Jenže ono to tak uvnitř nefunguje. Ostatně, mnohdy ani z venku ne. A tak i když se díky tlaku okolí snažíte být in, přicházejí první drobné ťafky ze strany okolí, které většinu sílí s blížícím se kulatým jubileem. Za jeho hranicí budete zase v jiné kategorii, více tabuizovanéJ,tak si někteří na vás smlsnou předem. Tak zatímco vy, duchem stále skutečně mladí, se dost intenzivně divíte, že takové číslo budete skutečně „slavit“, ostatní si zcela evidentně myslí, že to máte již dávno za sebou.Do toho přicházejí  drobné komentáře, jen tak třeba dotaz kosmetičky, zda budeme barvit to obočí či co s těmi vráskami? O vráskách jste nějaké povědomí měli, ale co to obočí? Ztrácí barvu?

 Vzápětí kontruje kadeřnice „pochvalným“ komentářem: „Ty šediny vám ale pěkně melírují,že?“

Objevují se drobné bolístky i větší bolesti, už neskáčete jako jelen (maximálně jako ten, co byl střelenJ), déle se rozhýbáváte a cestovní kanceláře vám bezostyšně nabízejí slevu pro seniory. Ale nikdo vás na to nepřipravil, musíte si to sami projít a vyzkoušet. Občas dumám, co to se mnou je a pak mi dojde, ejhle, to je to stáří. A tak nezbývá než se bát, co ještě přijde. Nic zlého zatím netuše, protože nic ve stylu „ děvčátko, na slovíčko“ pro blížící se stáří není. Nebo jsem ještě na to nenarazila, třeba „Babičko, slyšíš? Nebo „ Vrzající klouby nejsou sexy.“

Možná díra na psychologickém trhu?:-)

Hořící pochodně

Před padesáti lety se upálil Jan Palach a posléze i Jan Zajíc. Hodně se jejich oběť připomínala. Někdy možná až příliš glorifikovala. A dnes je tu oběť číslo tři. V Jihlavě se zapálil Evžen Plocek, který svým zraněním podlehl devátého dubna. Už tehdy se o něm moc nemluvilo, režim už byl zase silnější a povedlo se mu to ututlat. S Evžena Plocka udělat blázna. A nemluvit o něm. A daří se celých padesát let. 
A tak si myslím, že když se už tolik o předchozích pochodních hovořilo, že by se měla připomenut i oběť pana Plocka. Bez ohledu na to, že já třeba s touto formou protestu nesouhlasím a nesouzním. Nicméně, s úctou připomínám.

Zkrášlený podchod

Původně dost děsivý a strašidelný podchod nedaleko naší školy se kdosi pokusil zrevitalizovat a zkrášlit.  Aby se tam lidé tolik nebáli. A povedlo se. Krásné obrázky, vznikla taková přírodní galerie. Krásné to bylo. Přesně do chvíle, kdy nějací " kreativní intelektuálové" pocítili potřebu to celé posprejovat, poničit, vytvořit zde svůj vlastní podpis. Proč tomu tak je se můžeme jen dohadovat. Ale je to vcelku smutný obraz, či spíš odraz, reality. Těžko s tím nějak bojovat....

Osmdesátníci

Zaujalo mě několik mediálně známých jubileí:-), osmdesátníci slaví. A jsou to osmdesátníci vitální a pořád plní energie a síly. Asi by se mělo začít včerejším výročím, ale já dám přednost dámě, která svou osmdesátku oslavila již před měsícem. Paní architektka Eva Jiřičná je pro mě ztělesněním dámy, na svůj věk rozhodně nevypadá a moc se těšíme na její výstavu do DOXu. Pak mě zaujal osmdesátiletý Radkin Honzák. A nejen jeho Čas psychopatů, ale i jeho trefné postřehy ze současnosti, z politiky ( to je ale asi pořád "čas psychopatů"), ale i ze školství, výchovy, vzdělávání, zdravotnictví, prostě co slovo, to perla. S mnoha jeho názory se mohu doslova ztotožnit. A jeho energie je dost nakažlivá:-). 
To o včerejším oslavenci tak úplně říci nemohu, ten si drží chladný odstup, ale i tak ho chci zmínit. Je to pan Milan Kundera a jeho aprílové osmdesátiny. On sám narozeniny neslaví, tím je mi sympatický, také mám k oslavám narozenin ( myslím těch vlastních) už léta velké výhrady. Ale Žert - od autora narozeného na apríla- je dokonalý. Jak ten knižní, tak televizní. A přes televizi se oklikou dostávám k poslednímu osmdesátníkovi, který se ale svého výročí ani zdaleka nedožil. Odešel před lety, takže je to pro nás stále mladý kluk a mně třeba přijde neuvěřitelné, že už by měl také osmdesátku. Jiří Hrzán, narozen ve stejný den jako pan Honzák, ale už čtyřicet let není. A přesto ho chci připomenout, měla jsem ho ráda. A že by už mu bylo osmdesát jen potvrzuje fakt, jak strašně to všechno letí....

Tak si tak kráčím

po Letné. Nabídka občerstvení není sice pro každého, ale je tady:-). Třeba je to apríl. Nebo den naruby, jako jsme měli dnes ve škole. Učili studenti. A bylo to moc fajn. Veselé i poučné.