Drážďany II

Po roce znovu, vše stejné, nic nového pod sluncem. Snad jen skrytá obava, zda se na poslední chvíli výlet kvůli současné situaci nezruší. Nezrušil. Jen na hranicích jsme si trochu postáli. Nic dramatického, dal se to vydržet, leč to tedy opravdu nechci, stát znovu na hranicích a ztratit volnost cestování. Ovšem, asi je to blízká realita. 
Přesto se výlet vydařil. Drážďany jsou svátečně nazdobené, lidé svátečně naladění a my jsme si to náramně užívali, včetně všech klasických německých dobrot. Nebylo tak narváno, jako loni, obavy po Paříži se asi opravdu projevují. Bylo tepleji,takřka jarně, zdá se tedy, že i zasněžený advent už je jen nostalgickou vzpomínkou. A na čerty jsme si museli počkat až domů, v Drážďanech byli jen andělé:-).

Čerti

......dnes vyrazí do ulic. Ve své „svaté“ trojici. Někteří roztomilí, jiní nudní, někteří ale i děsiví. Ne tedy tak, jak třeba čerti rakouští, ale pokud se k jejich výživě přidá tradiční alkohol, pak jsou děsiví úplně jinak a mnohem víc. Napadá mě, jestli letos nebudou čerti víc multikulturní, když žijeme v tak pestré době. Či zda o ně naopak nepřijdeme, jako o rozsvícení vánočního stromu v centru města. Ale úplně nejvíc jsem zvědavá, co na ně řekne Hanička:-)

Ale měli jsme je tradičně i ve škole, klasický rituál, který nám každý rok zpestřuje čekání na Ježíška:-)

5.12. večer
Tak Hanička se vůbec nebála, čerty tahala za vousy, Mikulášovi brala berlu a chtěla jeho čepici a na nejhnusnějšího vousatého čerta volala: to je teta:-)! 
/ teta ale v masce nebyla:-), tak nevím, jak mě to dítě vůbec vidí:-)/

Žárovička

Chystajíce adventní výzdobu narazili jsme na prasklou žárovičku. Nevadí, vyměníme, rezervní doma samozřejmě máme. Ale chtělo by to rezervy doplnit, aby bylo i na příště. A tady začíná anabáze. Možná úsměvná, ale spíš signifikantní. Žárovička prostě není.  V klasické prodejně rezolutně vrtí hlavou, už dávno ne…Ve velkých prodejnách rozpačitě krčí rameny, kupte si celý nový set…

Já ale nechci nová světla, ta stará fungují a po pravdě, zas tak stará nejsou. Nicméně, prodavači neví. Tady si všichni radši koupí rovnou nové, vysvětluje ochotný mladík, který by zjevně rád pomohl, leč neví jak. Neví ani, co mi poradit, neví, kdy bych mohla uspět.

A tak anabáze pokračuje. Už druhý týden.Není to nic fatálního, samozřejmě. Když se ocitnu v prodejně, kde je pravděpodobnost podobného sortimentu, zeptám se. Zjevně mi všude nabídnou koupi nového, protože náhradní díly na funkční věci se nevyrábí….

 Asi.

Žijeme v době rozmařilého plýtvání.

 Zatím…. 

Radní v Kocourkově

Ti jsou široké (minimálně té čtenářské) obci dostatečně známi. Zjevně jsou inspirativní, třeba pro pražské radní, kteří nyní bojují za bezpečnost pražanů. Třeba utajeným rozsvěcováním vánočního stromu. To byl tajem jako hrom. A určitě vrchol bezpečnosti.

Podobných kocourkovských bezpečnostních opatření by se našlo mnohem víc.

A pak že se nedáme.!!!!

Nu, tady ale zjevně nejde o smysluplnou obranu, spíš nějakou hysterii, ještě lépe populistickou hysterii. Která navíc může inspirovat někoho, aby to fakt zkusil, když se tak bojíme…

Nelze na to nic říct, jen tiše žasnout. Prostě, jako v Kocourkově.
Někde ovšem rozsvěceli úplně v klidu a bez problémů:-)

Jak se studuje v zahraničí?

Hezky. Už jsme to jednou probírali, ale víc z praktického hlediska, to znamená, jak zařídit, co to stojí a podobně. Nyní přišly na řadu osobní zážitky a emoce. Fotografie a vzpomínky Hezké to bylo. A skoro bych řekla, že ve finále to skoro nalákalo mnohem víc zájemců.  Nu, exempla trahunt, to věděli už staří latiníciJ

Sladkých šestnáct

nikoli let, ale měsíců, samozřejmě. Ale sladkých stoprocentně. Radost z objevování, nová slova, prosazování vlastního prostoru i názoru. A mazlíček největší:-)