Znáte nějakého Silvestra? Kromě Stalloneho tedy, samozřejmě. Nějakého opravdu českého Silvestra?
Já tedy ne.
Znám několik Davidů, kteří slaví svátek den předem. Ale s nimi není spojen konec roku.
Silvestra neznám. Pokud vím, většinou jsou to papežové, Silvestr I. a II. třeba.
Podle statistik je překvapivě v ČR 454 nositelů tohoto jména.
A to je zase dost.
Takže určitě někde existuje Silvestr Novák, třeba. Někdo máte Silvestra jako souseda, někdo dokonce jako manžela.
V podstatě bych asi nějakého Silvestra ráda poznala. Jak se mu asi říká? Silvo? Nebo Vestro? Vestře? Silve?
Jsou to takové bláznivě silvestrovské úvahy, které míří k oslavám konce roku, kdy je takový crazy čas.
V latině ale slovo silvester znamená lesní, protože silva je les. Takže by to vlastně mohlo znamenat
i výzvu k útěku do lesů, ale to dnešní silvestr moc nenabízí.
A když, tak chudák lesní zvěř, protože tam nepřicházíme za klidem,
ale neseme tam silvestrovský hluk v podobě petard a dalších šíleností.
V klasickém kalendáři jde o svátek papeže sv. Silvestra I., který zemřel 31. prosince roku 335 a tím pádem právě jeho památka připadla na poslední den roku. Jeho jméno se postupně přeneslo i na samotné oslavy.
Konec roku v našem světě
se tak slaví na Silvestra hlavně proto, že to vyšlo v kalendáři. Nic jiného v tom není:-).
Ještě ve středověku se začátek nového roku neslavil 1. ledna, naopak, někde začínal na jaře, jinde
o Vánocích. Teprve s rozšířením gregoriánského kalendáře se 1. leden ustálil jako začátek roku .
Název „Silvestr“ se používá u nás, logicky pak na Slovensku, prý i v Německu a samozřejmě pak v Rakousku. Snad je tomu tak i ve Švýcarsku.
Jinde ve světě
se Silvestr nepoužívá, ale oslavy jsou všude stejné.
Oslava přelomu roku je totiž téměř univerzální, jen jméno Silvestr je kulturně středoevropská specialita…
V praxi je to taková největší světská oslava roku, plná ohňostrojů, alkoholu a hlučných přání, což by svatý Silvestr nejspíš sledoval s mírně nesouhlasně zdviženým obočím.
Silvestr zjevně patří k tzv. mezním dnům, chvílím mezi starým a novým. Když se rok láme, láme se i osud myslíme si už po staletí.
Proto se také lidé i o silvestrovských oslavách snažili nějak si zajistit štěstí a nepřivolat smůlu. A dobré by k tomu bylo,
v takové magické noci, ještě nahlédnout do budoucnosti.
Proto třeba k silvestrovským pověrám patří prasátko, protože prase bylo symbolem dostatku a hojnosti. Mít zabíjačku na silvestrovském stole znamenalo, že nebude hlad. Někteří od toho i odvozují jméno měsíce prosinec, který prý byl dřív prasinec podle zabíjaček.
Nu, chudáci
pašíci.
Naopak drůbež, ta má na konci roku
klid. Nikdo ji z pověrčivosti nechce jíst. Říkalo se, že štěstí uletí. Proto
se na Silvestra nejedla slepice ani kuře ani nic jiného křídlatého.
Ryby to měly tak napůl, někde trvá jejich vánoční vraždění, protože znamenají hojnost, jinde se zase tvrdilo, že ti díky rybě vyklouzne štěstí z rukou.
Takže asi podle kraje, obecně si
myslím, že dneska už rybu na Silvestra či Nový rok nikdo moc neřeší. Spíš se
mluví o čočce😊
Nějaké pověry jsou totiž o penězích.
Začíná to už vánoční kapří šupinou, pak pokračuje ideou, že mít prázdné kapsy
na přelomu roku znamená mít prázdný celý další rok.
Proto si někteří lidé schválně nechávají bankovku v peněžence.
Říká se také, že se nemá nic půjčovat ani vracet. Protože co odejde na Silvestra, nevrátí se celý rok. Tak se logicky neměly půjčovat peníze, ale ani třeba vynášet smetí a zametat. Asi aby si člověk nevymetl to imaginární štěstí.
A pak čočka jako novoroční oběd.
Celý Silvestr je vlastně takový pohanský
strach z neznáma, i když mu říkáme moderní společenská oslava….
Je to takový pel mel pocitů, které jsou umocňovány aktivním požíváním alkoholu.
…a
to všechno se potkává v jediné vteřině o půlnoci.
A
pak je zase všechno jako dřív😊
