Nový rok, starý svět

Leden je charakteristický svými velikášskými vizemi o změnách.

Tedy leden jako samotný za to samozřejmě nemůže, to jen my lidé, si s posilvestrovskou kocovinou kajícně slibujeme, že tento rok bude lepší. Stanovujeme si cíle, sliby, přání či očekávání.

Letos už to bude opravdu jinak, slibujeme sami sobě i svému okolí.

Budeme zdraví jíst, sportovat, nebudeme se stresovat.

Jenže leden, náš starý dobrý leden, si v klidu ubíhá a bez ohledu na novou číslovku se většinou nic neděje. Zase kolotoč povinností, nekonečné zácpy v ulicích, zpožděná MHD, šílenství ve školách, které má ukončit pololetní vysvědčení, prostě svět kolem nás zůstal stejný.

Naše plány na radikální změnu náhle vypadají naivní dětská kresba vedle mistrovské realistické malby starého světa. Světa, který se nemění tak rychle, jako datum v kalendáři. Leden nás často chce přesvědčit o tom, že starý svět nemusí být vždy nepřítelem. Naopak, třeba je to spojenec, který ví, že změny nemusíme dělat skokem. Že lepší jsou malé krůčky. Možná to není tak razantní, ale drobnosti se nasčítají. Svět se mění svým vlastním tempem, ne podle našich předsevzetí. Takže letos v lednu? Začneme nový rok tím, že změna nemusí být velká, ale stálá. A místo toho, abychom zkoušeli přepsat všechno za jediný den, potažmo měsíc, užijme si pomalý proces. Lze to brát i tak, že leden je další kapitolou ve starém dobrém příběhu. Nechť vám tedy letošní leden nabídne přijatelnou změnu i zajímavou pointu vašeho stávajícího příběhu.

A to, že je to rok s pětkou na konci, to samo o sobě může nést nějakou zajímavou symboliku. Pokud tedy nejste pořád školou povinní, tam se pětková symbolika jeví třaskavější než v běžném životě.

 

 

 

Už je tu zase

 Leden je zpátky.

Jde o měsíc, který má přívlastky jako „nejdelší“, „nejtemnější“ nebo i „nejnepříjemnější“.

Svátky za námi, cukroví snědené, dárky rozbalené, smrk uprostřed obýváku začíná ztrácet jehličí.

Do jara daleko a do další dovolené ještě dál.

 Co si budeme povídat, leden nemá nejlepší PR. Ale právě proto stojí za to najít způsoby, jak mu tu šedivou reputaci trochu vylepšit.

Třeba nějakými vycházkami do okolí. 

A když už se navzdory zimě rozhodneme vyrazit ven, je dobré si uvědomit, že i mrazivý 

a nevlídný leden má svoje nenápadné kouzlo.

Mráz – pokud tedy v lednu je – kreslí na okna docela hezké obrazy, které probouzejí fantazii. Stromy – pokud nejsou vykácené kvůli parkovacím místům – lehce ojíněné vypadají jako z pohádky, a ticho zasněženého parku -  pokud se tam nekoná nějaký netradiční venkovní koncert - může přinést vzácný klid.

Stačí jen správně nasvítit reflektory vlastní mysli. Pokud chybí slunce, zářivka dobré nálady by mohla být vždycky po ruce.

A nakonec, jako vždy, důležitý je smích. Umět se i v lednu zasmát. Ona nízká oblačnost 

a těžké boty na zledovatělém chodníku, vysvědčení na dohled či nějaké pracovní inventury většinou moc humorných situací nenabízejí, ale dobrý vtípek nebo veselá historka mohu být dobrou lednovou inspirací.

Ve finále leden nemusí být úplně temný měsíc. Můžeme ho vidět i jako příležitost.

 Možná není třpytivý jako prosinec, ale je tak trochu jako nový začátek na čistém papíře. Stačí jen vzít do ruky pastelky. A přidat trochu barvy.

Nechť je tedy nejen leden, ale i celý pětadvacátý rok, pro vás příjemně zabarvený.

 

 

Kam mizí všechny vánoční stromky?

Leden, krom jiného, nabízí i jednu zásadní retrootázku:

„Kam mizí všechny ty vánoční stromky z konce minulého roku?“ 

V prosinci jsou všemožné jehličnany hrdiny našich obývacích pokojů. Ozdobené baňkami, řetězy a světýlky kralují pod hvězdou na špičce stromu a schovávají dárky, které my

 s napětím rozbalujeme.

Bez stromku by to nebylo ono.

 Ale co se s nimi stane pak?

    Jakmile se dohraje poslední koleda a cukroví zmizí z talířů, stromek začne připomínat stárnoucí filmovou hvězdu – trochu unavenou, opadanou a bez lesku.

Přestává být zajímavý. Už to není hrdina obýváku, spíš tam překáží.

 A  my najednou stojíme před tou podivně trapnou otázkou: Kam s ním?

Někteří lidé volí klasiku. Sundají ozdoby, stromek nacpou do igelitového pytle a hurá

k popelnici. Je to rychlé, ale přiznejme si – není v tom trochu smutek? Stromek, který ještě nedávno byl středem všeho dění, teď skromně čeká vedle plastových lahví a potrhaných balících papírů na svou likvidaci.

Jiní volí kreativitu. Třeba soused na chalupě každý rok stromeček pečlivě řeže na kousíčky

a přikládá s ním do kamen. Prý je to ekologické, a ještě to hezky voní.

Jenže, přiznejme si, pokud zrovna nejste majitel chaty, bude to vám v centru města spíše k smíchu než k užitku.

Pak tu máme zahradní dobrodruhy, kteří si vánoční stromeček koupí i s kořeny a po svátcích ho hrdě zasadí na zahradě. Někdy se to povede a strom roste do krásy. Někdy ale také ne a ze smrčku je jen smutný pahýl. Ale snaha se cení!

A co se stane s těmi stromky, které se ocitnou na černé skládce, nebo těmi, které zmizí doslova přes noc?

Můžeme si vymyslet teorii, že se scházejí na tajném stromkovém kongresu, kde si stěžují na lidskou nevděčnost a plánují revoluci. Možná jednou uslyšíme, jak po Novém roce nebo přímo na Tři krále, najednou divoce šustí jehličí na náměstí a celý les stromků si jde zpět pro své ozdoby a chvíle třpytivé slávy.

Tato teorie je vyhledávána zejména těmi, kterým se nechce z pohádkového vánočního světa do pracovní a někdy i šedé lednové reality.  

Majitelé umělých stromků jsou logicky z tohoto povánočního kvízu vyřazeni.

Ale ani jim nic nebrání v tom, aby se při sundávání vánočních řetězů a ozdob zamysleli nad tím, jak rychle mizí okouzlující blyštivá krása a nastávají klasické všední dny.

Zároveň spolu s tím jde otázka, co všechno nás v letošním lednu vlastně čeká…?

A tak si můžeme letos zkusit si ten nazdobený lesk přenést i do běžných lednových dní, jako poselství zmizelých vánočních stromků. Aby jejich „oběť „nebyla zbytečná. Určitě nám mohou prosvítit minimálně leden, který je jinak na světlo docela skoupý. 

Čtvrtstoletí

 Dvacet pět let zní určitě lépe než čtvrtstoletí. Minimálně při oslavě narozenin.

Letošní leden ale s sebou přináší čtvrtstoletí jednadvacátého století.

Pro ty, co pamatují rok 2000 jako velký přelom, je to až neuvěřitelné, jak rychle to uteklo. Už čtvrt století?!

Leden většinou vždycky nese nějaká předsevzetí a bilancování. Letošní první měsíc k našim tradičním otázkám může přidat i fatalistickou úvahu nad ubíhajícím stoletím.

Co jsme v něm za pětadvacet let vůbec dokázali?

S touto filozofickou nadstavbou se klasicky tluče naše prozaická lednová triáda: zhubnu, budu cvičit a přestanu kouřit/ pít či se hádat s rodinou/.

Ale všichni už z logiky věcí víme, že kupříkladu fitness centra v lednu praskají ve švech hlavně proto, že nově příchozí chtějí zhubnout deset kilo do konce měsíce, což po týdnu vyhodnotí jako nereálné a v únoru už je každá posilovna zase na svém čísle běžných návštěvníků. Ostatní předsevzetí jsou na tom dost podobně.

Tudy prostě cesta nepovede ani v roce 2025. Pojďme tedy zkusit bilancovat právě to uplynulé čtvrtstoletí.

V roce 2000 si někteří mysleli, že budeme běžně létat na Mars. Nebo alespoň do práce. To by v dnešních pražských kolonách jistě bylo vítané, leč šlo o velké vizionářství. Zatím jsme pořád ještě rádi, když dráhy nemají zpoždění a tramvaj jede po své trase klasickou, nikoli vesmírnou rychlostí.

Ale umíme už kupříkladu konverzovat s roboty, do našich životů rázně vnikla umělá inteligence, o které jsme si před čtvrtstoletím četli u Čapka jako o sci-fi, Málokdo věřil v její reálnou existenci.

AI tady je v plné síle a nám to, krom pozitiv, přineslo i větší efektivitu v odkládání práce.

To udělá nějaký chatbot, naučili jsme se novou mantru.

Takže vlastně i plány na rok 2025 bychom mohli rovnou delegovat na AI, ale to, myslím, ještě většina z nás nechce.

Přistupme k tomu tak, že čtvrtstoletí je pěkné číslo, které můžeme aktivně využít s použitím naší vlastní inteligence, nikoliv té umělé.

Můžeme tam vidět kupříkladu nějaké zajímavé dobrodružství na horách či divoké léto na pláži, prostě nějakou nečekanou kapitolu našeho dosavadního příběhu.

Možná s vědomím, že ať už plánujeme cokoliv, přejme si, ať to stihneme ještě před rokem 2050. Protože kdo ví, co nás čeká za dalších dvacet pět let?

Možná už pravidelný linka na Mars, možná otročení pod nadvládou robotů, nebo jen pořád další kolo předsevzetí o hubnutí…

Tak jako tak, letošní půlkulatý leden je skvělý začátek! Pro cokoliv.

 Psáno pro Listy Prahy 1