Dopravní pravidla v naší zemi se neustále mění. Nebo alespoň upravují. Známe různé novelizace, pozměňovací vyhlášky, nové značky, úpravy rychlosti. Mění se logicky
i automobily, vývoj mílovými kroky míří k tomu, že když porušíte nastavená pravidla, kupříkladu jedete rychleji, tak auto samo, bez vašeho zásahu, zpomalí?!
No nevím, to bych asi nechtěla.
Když usednete do auta pod vlivem, tak nenastartujete.
Tak to mi nevadí, byť samo o sobě se mi to zdá nerealizovatelné. Ale budiž...
Zatím něco vypadá jako scifi, něco už asi funguje. Něco půjde pomaleji, něco rychleji.
Podobně, jako tomu bylo s dosud asi nejzásadnější změnou pravidel, kterou byla jízda vpravo. To šlo hodně rychle.
A jezdíme tak už osmdesát pět let, je to jedna z mnoha připomínaných událostí března roku 1939.
Změna dopravních pravidel tehdy vypadala jako opravdu radikální, že to jde ze dne na den. Ve skutečnosti se to jen urychlilo, bohužel z negativních důvodů. Aby se usnadnil přesun německých okupačních vojsk.
Jinak se ta změna chystala dlouho, připravovala se mezi tehdejšími zákonodárci několik let, aby pak byla zavedena 17. 3. 1939.
Z toho důvodu si mnozí dodnes myslí, že jde o německou rychlost a důslednost. Nové pověsti české...
Šlo ale spíš o tehdejší shodu okolností.
Přesto se dodnes setkávám se zažitou interpretací, že Němci přijeli a rázem se jezdilo vpravo.
Ale jak známo, všechno je vždycky jinak. Dnešek je ale tím výročním dnem, jezdíme vpravo už osmdesát pět let.
Jiné změny pravidel většinou nejsou provázeny takovou dramatickou historickou změnou, jakou byla jízda vpravo. Navíc se v současnosti pravidla mění většinou už od ledna.
A v březnu si teprve začínáme zvykat.
Letos je novinkou třeba jízda s mentorem či poměrně revoluční fakt, že s sebou nemusíte vozit řidičský průkaz. Prý to půjde elektronicky. I to je tedy velká změna a pokud bude funkční, pak asi i revoluční. A je to ta ze změn, kterou si moc reálně představit neumím, ale je to ve stádiu diskuse, takže se tím moc neznepokojuji.
Zatím všechny nové změny procházejí hodně velkými porodními bolestmi. Eufemisticky řečeno, moc to nefunguje. Ale snad se to rozeběhne, když je teprve březen.
Některé změny jsou asi k lepšímu, o jiných lze s velkým úspěchem pochybovat.
Někdy ale jde o to jen si zvyknout.
Na Praze 7 si tedy bohužel zvykáme až příliš často, ať už na nedostatek parkovacích míst, totální uzavírky či zahlcenost balisety, ale to je zase na jinou úvahu.
Dnes je to o dopravních změnách, respektive o výročí dne, od kterého v Praze a posléze i
v celých Čechách, jezdíme vpravo
Žádné komentáře:
Okomentovat