Emotikon

 Používáte v textových zprávách a vůbec, v písemném projevu, emotikony? Nebo zastarale, smajlíky?

Já ano, docela dost, většinou podle svého uvážení. 

Také občas představuji dětem symbol dávného Občanského fóra jako první smajlík, který zahájil emotikonové komunikace. A aby věděly, co bylo OF:-). 

Nicméně, smajlíky mám docela ráda, byť se v nich překvapivě mnohdy hledá úplně jiný smysl, než si můžu myslet. 

Většinou vycházím z jejich dešifrovatelné podoby, takže když se směje, chápu ho jako vtip, když má slzy, tak asi smutek...

Nedávno jsem ale poslouchala jakýsi podcast o střetu generací. Ten, který aktivně pracuje s pojmy boomer a sněhová vločka. A utvrzuje onu mediální floskuli o tom, jak si generace vůbec nerozumí a jsou v podstatě nastavené proti sobě. 

Poněkud mě tedy rozladil zástupce té starší generace, vnímala jsem jeho projev jako takové sebemrskačství, jsem starý, ujíždí mi vlak, ničemu nerozumím, nechápu mluvu mladé generace...

To nemám moc ráda, zdá se mi to takové vykalkulované, jako že nyní to frčí, tak se na tom mediálně povozím, byť z části to určitě tak může být. Mladí prostě mluví jinak než staří, tak tomu ale bylo odjakživa. 

Zástupce těch mladých se mi zdál - tedy zdála, byla to dívka- trochu smířlivější v projevu, že víc hledala porozumění než nesoulad. 

  Ale také to mohlo být mým naladěním při poslechu.

Nejvíc mě kupodivu zaujaly právě emotikony. Že z hlediska mladých mají úplně jiný význam, než my si myslíme. Kupříkladu zvednutý palec pravidelně posílám jako spokojené, neřku-li pochvalné, odsouhlasení něčeho, že je to v pohodě. 

Oni to prý ale vnímají jako něco agresivního...

Tak to mě tedy překvapilo. 

Stejně jako to, že některé usmívající se či mrkající  žluté obludky, které připíchnu za zprávu, mohu mít hlavně erotický podtext, což zase může přinést jak komické, tak trapné okamžiky. 

Navíc, smajlík prý se také už dávno neříká, jen emoticon?

Docela překvapivé. Smajlík je asi stejně trapný říkat jako smska, už dávno se užívají jiné výrazy. 

 Je to asi trochu jako s květomluvou. Některé květiny také s sebou nesou jasné poselství. 

Ale zase, zná ho jen někdo. Obecně prostě koupíte kytku a předpokládáte, že uděláte radost. Jen někteří květinové dary umí dešifrovat.  V širokém povědomí je známý asi hlavně fakt, že sudý počet je smuteční, lichý pro radost. Narozeninové květinové dary jsou z tohoto pravidla vyjmuty.  

Že ale třeba žlutými tulipány vyjadřujete žárlivost, zatímco zprofanovanými karafiáty dáváte najevo obdiv a frézií předáváte energii, může být pro neznalé milovníky květin poněkud překvapivé. Možná i matoucí. Třeba jako to, že kupříkladu chryzantéma, kterou já léta vnímám jen jako hřbitovní květinu, je symbolem lásky. 

 Podobně to patrně bude s emotikony, které používá kde kdo, ale úplně nevím, jestli vážně všichni znají jejich skrytý význam.  A zda nad každým obrázkem dumají, jak ho správně dešifrovat. 

A zda je to takový diametrální rozdíl ohledně věku. 

Neužívají se v pracovní a úřední komunikaci, tam by asi šlo trochu o kontraproduktivní konverzaci. To je asi jediná zásada, která mi v souvislosti s emotikony naskočí.

Ovšem v osobním a přátelském dialogu jsem o tom v podstatě nikdy moc neuvažovala, zda jinak šklebící se smajlík má nějaký skrytý význam. A zjevně má, tudíž je úplně dobře možné, že někomu pravidelně vyznávám lásku, aniž bych o tom věděla. Nebo naopak, někoho vytrvale urážím a jsem k němu arogantní, nebo pasivně arogantní, jak se často říká. 

Nikdo se ale ještě vůči mým smajlíkům nevymezil, takže je patrně vnímají , respektive, nevnímají, jako já. 

Ale jako otázka je to na dnešek dobrý:-)? Jak pracujete se smajlíky vy? Vnímáte je? Znáte jejich skryté významy?