Slovensko

 Nějak mám takový neodbytný pocit, jako by se na Slovensku opakovala historie.  

14. března v roce 39 se Slováci trhli směrem, který se dlouho dal nazývat pomýlením či historickým omylem. Jak to ale nazývat nyní, když, z mého pohledu tedy, se situace tak nějak opakuje? 

Pravda, sleduji to odsud, zpovzdálí, ale je to docela děsivé. Jednak, co si dobrovolně zvolili, jednak to velké množství příznivců této partičky..... A pak, to zapomenutí vraždy mladého novináře a jeho dívky. Prý, nezapomeneme!!! Ha, ha, pár let uplynulo a u kormidla je stejný lodivod jako tehdy. A zjevně za potlesku davů.

Nerozumím tomu.

Pokud bychom měli věřit tomu, že historie se opakuje, pak je to logické, Slováci opět opakují, v kapku jiné aranži, ale vlastně stejně, model z třicátých let. A zjevně jim to vůbec nečiní žádné morální dilema, prostě to tak chtějí.

Ráda bych se mýlila, ale z některých reportáží, které mohu vidět, je mi až nevolno Třeba z akce kolem MDŽ, kterou mapoval Seznam. Pokud tomu tak opravdu bylo, pak je mi jasné, že většině Slováků vůbec nerozumím. A to tam chci v létě jet do Tater. Je dost možné, že už v té době to bude tak cizí stát, že to ani nebude realizovatelné. Nebo bude výlet na východ totálně nebezpečný? Nu, kdo ví. Zatím je to jen taková glosa, jak to na mě působí. 

A je to děsivé. 

Chci věřit tomu, že jde o virtuální klam, protože mám na Slovensku plno přátel, Slovensko mám ráda. Ale jejich historie mluví o tom, že všechno může být i jinak. A současnost je dost historii podobná. 

Vždycky stačí málo, abychom se ocitli uprostřed totality. 

Bůh ví, zda Slováci už svůj de ja vu nezažívají... I když navenek vypadají spokojeně.

 A navíc, že mají to, co chtěli..

Nějak se v tom přestávám orientovat.