Březen s sebou - jak již bylo řečeno - hlavně nese kulaté výročí narození Bedřicha Smetany.
Génia, který nám zanechal nejen krásné opery, ale i fascinující Vltavu (a další) z cyklu Má vlast. To, že Mou vlast psal už jako neslyšící, je jen další známkou jeho geniality.
Muže, který miloval ženy.
Člověka, který prožil dramatický život plný nečekaných zvratů.
Osobnosti, která odešla příliš brzy, vždyť co je to šedesát let?
Umělce mnoha tváří, byl nejen skladatel, ale interpret, kapelník, pedagog, dramaturg
i dirigent.
A zcela určitě se mu mediální prostor v roce jeho výročí bude náležitě věnovat. Ostatně,
o to se už aktivně snažil svého času Zdeněk Nejedlý, který mu svou glorifikací – jak již tady bylo řečeno, dle mého názoru, udělal spíš medvědí službu.
Naštěstí, Nejedlého aktivity jsou již
minulostí a jméno zmizelo z veřejného povědomí, ale to Smetanovo tam zní a
rezonuje pořád. Nejen silou Libušina zpěvu či Kecalovým humorem Prodané
nevěsty, ale celou škálou odstínů jeho bohaté tvorby.
A tak by se dalo
pokračovat, což by ale asi bylo trochu nošení sov do Athén, protože Smetanu –
předpokládám – zná každý.
Tedy, předpokládala jsem. Překvapivě jsem se ale reálně setkala s lidmi, kteří kroutili hlavou, ne, neznám.
Dostalo se mi reakce jako ze Samotářů: „Smetana? Nevím. Slyšel jsem to, někdy, ale nevím, kam to zařadit…!“
/ jen na okraj podotýkám, že šlo o budoucího maturanta/
A tak si kladu březnovou řečnickou otázku, zda nám Smetanu nezničí místo „nejedlé“ ideologie současný intenzivně nastupující nezájem o širší přehled, o věci kolem sebe?
Sama jsem si dlouho myslela, že není možné některé věci nevědět, nevnímat. Ale je. Dokonce je možné nevědět i to, kdo byl Bedřich Smetana.
Letošní výroční březen by to snad
(doufejme) mohl pozměnit. A pokud budou březnové smetanovské aktivity
promlouvat jen k těm, co už vědí, nechť si to náležitě užijí. Třeba
v jásavém skoku Jiřinkové (či jiné) polky nějakého Jiřinkového bálu.
Žádné komentáře:
Okomentovat