Mám ráda filmy, dokonce mě baví ještě pořád chodit do kina. Proto sleduji, co se ve světě filmu děje a tudíž si Lva většinou nenechám ujít. Je to taková česká hra na velký svět, kdy se smetánka v určitém oboru sejde, aby oslavila své úspěchy. Nebo i neúspěchy, překvapilo mě kupříkladu, kolik se loni natočilo filmů. O některých jsem ani neslyšela. Prošly českými kiny a stopu většinou nezanechaly. Navzdory tomu, že se do kina moc nechodí, pořád se mluví o tom že nejsou peníze, tak jsou. Točí se přičemž někdy lze o kvalitě s velkým úspěchem pochybovat.
Nu, ale o tom Lev nebyl. Tam se měla slízávat smetana. Zpočátku to mělo i dobré tempo, ale pak se naplnila vize Marka Ebena, který tvrdil, že jde hlavně o ego. Některé projevy a děkovné řeči byly nejen k nepřečkání, ale řekla bych až trapné. Ego tedy řádně nabubřelé.
Předávání tedy nic zajímavého, vlastně ani tedy hezkého, nepřineslo. Potěšilo mě ocenění paní Steinmasslové, úplně jsem nepochopila Volhu, kterou jsem dosud vnímala jako televizní projekt, neřku-li seriál, ale budiž, asi se líbila.
Co jsem nepochopila a nepobrala je, že si cenu neodnesla paní Rázlová a pan Roden. Byla jsem si takřka jistá, že oni dva to musí vyhrát, stejně jako film Tancuj, Matyldo.
No, vyhrál kdo vyhrál. Film Přišla v noci jsem neviděla, herečku v hlavní roli trochu znám, asi to bylo dobré, byť z ukázek si myslím, že Matylda je prostě lepší.
Ale protože nejsem akademik, mohu to hodnotit jen z pozice diváka, žádné další ohledy ani vlivy ani lobby zohledňovat nemusím. A Bratři, jakkoliv se mi film docela líbil, jsem jako nejlepší nevnímala. To už bych si myslela, že je lepší ten druhý film od Tomáše Mašína, také byl v nominacích, Němá tajemství.
S akademiky jsem se tedy shodla jen v osobě paní Steinmasslové, jinak jsem měla jinou vizi. To mi ale tak nevadilo, jako ta místy prosakující trapnost, nevhodně dlouhé monology, které ukazují, že mnozí bez napsaného scénáře jsou docela vedle.
A vždycky mě napadá, čím si to ten film vysloužil, že dostává tak velký prostor v hlavním sobotním vysílacím čase? Přestože většinou moc zábavný není, takový profesní večírek. Pokud by argument zněl, že jde o kulturu, pak je na místě otázka, proč další ceremonie, třeba předávání literárních ocenění, hudebních či výtvarných, jsou většinou odsunuty někam do hloubky art programu, na čas, kdy už se stejně nikdo nevnímá? Protože tam by si letošní Lev, zejména jeho druhá zdlouhavá část, zasloužil umístit rovněž.
A na závěr mě napadá otázka, jak může být nejlepší film, když nemá ani nejlepší scénář, ani režii, ani hudbu, ani herce, prostě nic? Vypadá to, jak by akademici chtěli prostě potěšit každého, aby si všichni něco odnesli:-)
Jak pravil Marek Eben na závěr, a přece se točí. Tak asi lze kontrovat jinou moudrostí, že méně je někdy více.
A navzdory svému zaujetí pro film si myslím, že do hlavního vysílacího sobotního času na veřejnoprávní televizi takový firemní večírek moc nepatří. Nebo alespoň ne tak nudný....
Žádné komentáře:
Okomentovat