Experiment

 Květnové dny s sebou přinášejí plno velkých slov. 

Již tradičně se v květnu hodně hovoří o lásce, ale jedním dechem i o válce a vítězství, o hrdinství 

a odvaze, o zradě a nenávisti. Prostě co slovo to patos.

Alespoň dříve tomu tak bývalo.

Často ještě navíc okořeněné prací, protože prvního května se dlouho prala láska s prací, povinnost prvomájového průvodu s touhu vyrazit za Máchou na Petřín.

Tak to naštěstí pominulo, svátek práce ztratil svůj ideologický podtext, prvomájové průvody zmizely v propadlišti dějin a prvního můžou všichni v klidu na Petřín.

Přesto ale dnešek něco z minulosti zachoval něco proměnil či otočil, pár věcí úplně zatratil.

 Co ale mnohdy zůstalo, je určitá dávka patosu. Zejména, když se mluví o konci války.

To patos často doslova stříká. 

Stejně, jako když se mluví o lásce či svátku matek.

Jako by květnová atmosféra automaticky vybízela k patetické oslavě jmenovaných událostí. Silná slova bývají na pořadu dne.

Někdy mi připadá, že je to rok od roku silnější, květnatější, patetičtější. Jako kdyby současná potřeba zaujmout či šokovat během několika vteřin pronikla i k těmto květnovým tradičním událostem.

Proto často mluvíme květnatě, dojatě či pateticky, přičemž podstata sdělení někdy uniká.

A tak někdy není úplně jasné, jestli události připomínáme nebo zda si třeba chceme na konci války přihřát svoji vlastní současnou polívčičku?

Někdy je to těžké rozlišit, tudíž je nabíledni, že přichází letošní květnová výzva. Zkusme měsíc lásky bez květnatých proslovů, prostě jen tak si užít nejkrásnější měsíc v roce.

Bez velkých slov, ale se skutečnými city a zážitky.  Takový malý květnový experiment. Méně mluvit

 a víc vnímat. Květen je v podstatě krásný i beze slov.

 

Květnová čeština

 Čeština je bohatý a kreativní jazyk, byť v poslední době dostává hodně na frak. A to nejen ve specifické mluvě mládeže, ale hlavně ve veřejném prostoru, který by měl být vzorem spisovné češtiny. 

Není, ale to nebudeme rozebírat.

Chci naopak poukázat na květnatost jazyka.

A to doslova, květnem.

Květnem, který, jako ostatně všechny české měsíce, nese specifické, domácí pojmenování. Přesněji řečeno, květen si v češtině nese dva zažité názvy. Máj a květen. 

Oba vypadají česky. Je to potvrzené letitým užíváním.

Máj, poženeme husy v háj.

Není to anglický may, ani německý mai. 

Je to prostě dávný staročeský máj, který vytěsnil až obrozenec Josef Jungmann svým květnem. Je fascinující, jak výstižné označení dokázal vymyslet. Kvete totiž úplně všechno, stromy, kytky, nálada, lidé, láska, energie… Prostě květen.

A k němu patří i české májky, které zdobí většinu venkovských návsí. Někde o ni dokonce stále svádějí velké šarvátky. A hlídají ji, aby jim ji z vedlejší vesnice neukradli.

Slavíme i majáles, které kdysi dávno korunoval beatnický král Gindsberg.

I dnes mají tyto slavnosti své krále a královny, které ale snad už nikdo nevypovídá ze země, jako kdysi vypověděli amerického beatnika. Současní králové majáles pak mají ke svému majálesovému vítězství většinou i květnatý proslov, čímž se vracím k bohatosti češtiny, májově zabarvené. 

Problém je snad jen v tom, že si její květnatost neuvědomují všichni. Jako by trendem byla jen angličtina. Ta ale, zakomponovaná do češtiny, někdy působí dost bezradně, a hlavně nudně univerzálně. 

Možná to bude důvod, proč se v našich krajích ujal květen i máj.

Každý totiž inklinuje k tomu, co je mu bližší. 

Květen je český, máj univerzální. 

Konečně, v českých příslovích se máj dokonce považuje za zastaralý. Patří výhradně do literatury a do učebnic.  

Domyšleno do absurdna, univerzálně se vracíme do minulosti. Řekněme, že kruh se uzavírá, máme jazyk, který umí být bohatý, hravý a obrazný, ale mnozí se tváří, že si toho radši nevšimli.

Anebo to lze vzít optimisticky, vracíme se ke kořenům. Tím spíš, že v květnu jsme všichni tak nějak víc naladěni na pozitivní závěry.

Nechť to tak trvá celý měsíc. A je asi jedno, zda ho vnímáte jako květen nebo jako máj.  Hlavní je ten optimismus a radost z květnatých kvetoucích květnových dní.

A k němu dnešní polibek pod rozkvetlou třešní... 

Hezký květen Vám přeji

Psáno jako úvodník pro Listy Prahy 1