Léto nabízí vždycky plno dojmů. V červenci převažují ty cestovatelské, trochu i kulturní.
V rozpáleném městě se skoro nedá existovat, k cestování nás vlastně nutí i počasí, protože zůstat ve tepelné pasti horkých ulic je docela smrtící. To je tedy dojem takřka existencionální. Takový dojem probíhající klimatické změny. Zejména tam, kde chybí stromy, je mnohdy úplně k nepřežití.
Nikdy by mě nenapadlo, že jako milovnice horka a slunce budu vyzývat - o prázdninách!- déšť a chladné dny.
Přicházejí samozřejmě i olympijské dojmy. Mám olympiády ráda, vždycky je nějak sleduji. Tentokrát jsme se i dotkli atmosféry a hlavní dojem byl, že v Paříži se na olympiádu těší.
Zajímavý je - ale to už je opakovaný - dojem, jak oslavujeme olympijskou pochodeň, která je v podstatě nacistický výmysl. Poprvé se objevila jako propagační prvek právě v průběhu nacistických her v Berlíně. Ale to už asi dneska nikdo neřeší, asi se to bere tak, že ze všeho zlého si lze vzít i něco dobrého, a pochodeň žije. Ostatně, v podání Francouzů fakt zážitek, na vlastní oči dvojnásobný.
Zachytila jsem i červencové dění v USA a dojem z odstoupení Bidena je takový rozporuplný. Asi mu už zdraví nedovoluje to vykonávat, ale zároveň na něj všichni tlačili, že je starý, ať toho nechá. Což je totální bizár s tím, jak se posunuje doba aktivního pracovního života ( u nás tedy onen diskutovaný odchod do penze), ale zároveň je to totální handicap, že je někdo starý. Co má tedy takový člověk dělat, když starý je a pořád má chuť pracovat a něčeho dosahovat?
Stejné je to u nás. Sice se to označuje za ageismus, který je údajně nepřijatelný, ale funguje naprosto všude.
To je takový politicko - sociologický dojem z konce července.
Jinak je většina dojmů lehce osvěžujících, prázdninových, dovolenkových, žádné složité uvažování.
