Do NATO

 Jaká nám letošní březen nabízí výročí? 

V březnu jsme kdysi vstoupili  do NATO. 

Letos je z toho už hodně historická událost, je to půlkulatých dvacet pět let. 

Čtvrt století!

Je to takové cimrmanovské, děti ve školách by si to mohly dobře pamatovat podle devítky na konci. V roce 49 organizace vznikla a v roce 99 jsme do ní byli přijati. 

Ale to je jen taková číselná cimrmanovská hříčka, která asi není pro každého. Data se totiž všeobecně špatné pamatují. 

  Myslím ale, že by mohla trochu rezonovat okupační výročí, připomínáme si 85 let od začátku okupace a vyhlášení tzv. protektorátu, což jsou taková mementa, která by z kolektivní paměti (ani té nejmladší) vymizet neměla. 

    Detailisté pak určitě ví i to, že počátek protektorátu padl na středu, takové nevlídné zimní počasí, sníh s deštěm, sychravo. A německá okupační armáda míří do Prahy. Podél cest jí vítají lidé se zaťatými pěstmi bezmocného vzteku. Ale i tací, co vztyčenou paží projevovali radost a souhlas.

Lidé jsou prostě různí, odjakživa.

   Pokud bych temné protektorátní výročí chtěla malinko odlehčit, tak pro řidiče je možné připomenut, že už osmdesát pět let u nás jezdí vpravo. Také výročí.

A o den později byl otevřen obchodní dům Bílá labuť, k čemuž se váže dobová takřka černá anekdota, že sem Němci přijeli nakupovat.

 Ale abychom nezůstali jen u válečných březnových výročí, připomeňme i ta s pozitivním nábojem. Třeba narození Bohumila Hrabala, který přišel na svět na Den učitelů před 110 lety.

O výročí tedy není ve druhé polovině března nouze. Zase se nám změní čas, prodlouží den, začne jaro.

 Je to pestré, tak hezky popořadě, začněme dnešním připomenutím vstupu do NATO. 

Bylo by nám asi hodně hůř, kdybychom tam nebyli. Je to výročí, které za připomenutí určitě stojí, dokonce i Clinton přiletěl do Prahy.

   Zkouším sondovat, jak to vnímají studenti. Většinově nic moc, prostě normální záležitost, nějaké NATO je moc nezajímá.  Jsou zvyklí, žijí v tom od narození.

V podstatě je to asi dobře, cítí se bezpečně a bez obav. 

  Takže vlastně dobrý, byť motto té dnešní pražské konference zní, že bezpečnost není samozřejmost.  

 To určitě není, ale pokud nepřevládá hysterie a atmosféra strachu, je to na dobré cestě. Myslím si  tedy, v souvislosti s tím dnešním výročím,