Její příběh je i dnes inspirativní a zajímavý. A její kanonizace znamenala předvoj revolučních událostí.
Dnes je výročí jejího svatořečení, které do Říma přitáhlo desítky tisíc československých poutníků. Navzdory tomu, že doba tehdy ještě cestování nepřála.
K cestování bylo třeba plno speciálních povolení, pokud člověk nebyl straník či nějak zvlášť loajální, pak mu to soudruzi povětšinou dost komplikovali.
Proto fakt, že umožnili vycestovat tak velkému množství věřících, z důvodu mše na oslavu svatořečení, tedy vše, co dosud striktně odmítali, tak tento fakt již mnohé signalizoval a naznačoval.
Lidem ale mnoho souvislostí dochází až ex post, tehdy se většinou jen divili a radovali, že se to podařilo a že vycestovali. Několik vlaků, desítky autobusů, tisíce aut a někdo i letecky. Prostě mraky lidí se přesouvaly do Říma.
Nejvíc podezřelým se logicky mohl jevit zájem papalášů, kteří, jako komunističtí neznabozi, se najednou rozhodli zúčastnit se této mše svaté?
Dokonce, pokud se nepletu, leteckým speciálem. Nu, jak vidno, dějiny zůstávají stejné, jen jejich kulisy se mění....:)
Nicméně, kanonizace byla velkou událostí.
Nedělní slavnost na počest Anežky České, tedy nejmladší dceři Přemysla Otakara I., byla nádherná.
A myslím, že tehdy se poprvé veřejně hodně akcentovala dávná pověst, že až bude Anežka svatou, tak se české zemi povede lépe. Nevím, co si tehdy kdo pod tím představoval, ale po 17.listopadu tato pověst nabyla na razanci.
Jako že už konečně začíná být lépe. Že Anežka nastartovala ty změny. Že se plní dávná proroctví....
Nu, i dnes by asi někoho měli prohlásit za svatého....
I když Anežka si to určitě zasloužila. O její svatořečení se snažilo mnoho lidí napříč staletími, jako první myslím už Eliška Přemyslovna.
A podařilo se až 12.11.1985.
Dnes je to třicet pět let.
Připomeňme si ji tedy. Ať už Anežku samotnou, nebo slavnost, která se tehdy na její počest konala.
