Hašlerky

Dohnal mě zimní chrapot a lehká hlasová únava. Není to úplně na návštěvu u lékaře, ale ani to není nic příjemného. Co s tím? Při nákupu mi zrak padl na Hašlerky. To by mohlo být řešení. Už jsou v košíku a doma pak přichází jejich šance. Ale je to víc šance pro můj nefalšovaný údiv. Už léta jsem si bonbony nekupovala, Hašlerky jen z čirého idealismu, že třeba uleví mému hlasu. Ale ty hubené miniaturní bonbónky? Maně si vzpomínám na své dětství, na buclaté a mohutné Hašlerky, kdy jedna vystačila pěkně dlouho. Ve velikosti dnešní Hašlerky byly snad antiperle. Nebo tic tacy,abych nepřiháněla! A tak si dumám, zda jde o vzpomínkový idealismus či zda až dnes jsou Hašlerky takový šlendrián? Obal je takřka stejný, tak nevím. Co vím je, že příště už si je nekoupím. Spolehnu na klasický čaj s medem, ten má kvalitu i kvantitu pořád stejnou. Co asi na to Karel Hašler, chudákJ?

Krátit, škrtat

Být stručný a výstižný. Heslo mnoha autorů. Zlaté pravidlo. Pravidlo, které se těžko naplňuje. Mnozí to fakt neumí. Mně to třeba vůbec nejde. Škrtat ve vlastní knize, těžké, byť většinou účinné.  Ale trénuji a trénink dělá mistra. I blogy jsou často inspirativní. Na jednom, velmi čtivém, jsem objevila pravidlo osmi řádků. A kdo umí, umí, čtení je zajímavé, výstižné a vypointované. Chtěla bych to také umět. A abych se tak úplně neopičila, tak to zkouším s devítkou. Nikoli tedy se zbraní, ale s devítkou (snad) smysluplných řádků. Krátit a škrtat. Udržet myšlenku, opustit myšlenku. Zlaté pravidlo. Snad i pro moje (potencionální) nové knihy. Zatím jsou čtyři, to číslo krátit nechci. Naopak.