Je zajímavá knížka od Simona Mawera. Jde pokračující příběh
románu Dívka, která spadla z nebe. Ten jsem ovšem nečetla, nicméně se
ukázalo, že to nikterak nevadí. Kniha se dá číst i jako samostatný příběh. Mám
k Simonu Mawerovu dosud nevyhraněný vztah, některé jeho romány mě nadchly,
do jiných jsem se zase nedokázala začíst a musela je odložit. Provazochodkyně
je z těch prvních, báječně se četla (vlastně pořád ještě čte) baví mě. Je
to i moje věčné téma, příběhy z války, takže se nořím do historie. Jde o
příběh ženy, která bojuje, je to hrdinka. Ale také vraždí a je to náhle
zrádkyně. Snaží se přežít, potýká se prostě s dějinami. A to mě hodně bavíJ
neděle 31. července 2016
sobota 30. července 2016
Prázdninový provoz
Prázdniny jsou pro školáky. Zbytek národa má dovolenou,
volno či cokoli jiného, mnozí dokonce celé léto pracují, ale oficiálně jsou
prostě prázdniny. A je asi jedno, zda jste dítě školou povinné, rodič či někdo,
kdo měl skutečné prázdniny kdysi v pravěku svého žití. S příchodem
dvou letních měsíců prostě mají prázdniny či alespoň prázdninovou náladu,
takřka všichni. Tempo se zvolní, nikam se nespěchá, cesta z práce bývá
zpestřována zastávkou na zahrádce, víkendy bývají často prodloužené, plovárny
přeplněné, lesy rovněž, všude se line vůně grilování, prostě přeladili jsme na
prázdninový provoz. Přeladili logicky i úředníci, takže mnohdy buď nic nevyřídíte,
nebo jen v omezené míře, není úplně rozumné chtít něco prezentovat či
představovat nějakou novinku. MHD nasadila prázdninové intervaly bez ohledu na
zvýšený nápor turistů, poslanci odjeli do různých zahraničních lokalit či
českých utajených rekreačních ghett, novináři loví sólokapry, kteří mají oživit
okurkovou sezónu (i když zrovna letos si v tomto ohledu rozhodně nemohou
stěžovat). Čas prostě tak krásně líně a
pohodově plyne, prázdninově. Nejsou to dva roky, jak si přejí študáci a jak
sepisoval Verne, proto je to dneska zlom, půlka prázdnin právě odplynula. Těšme
se na tu druhouJ
(dva roky bych stejně asi nedalaJ)
pátek 29. července 2016
Kobyliská střelnice
Jako národní památka loni prošla rekonstrukcí. Letos je již hotová. Lze ji navštívit (doporučila bych co nejdříve,než ji obklopí modré parkovací zóny a přístup bude tím pádem trochu komplikovanější).
Jde opravdu o pietní místo. Cítíte to utrpení. Je všude kolem...
Pročíst si jména popravených znamená, že se vám sevře žaludek i srdce.
Vraždilo se tu v letních měsících, v té krásnější části roku. Paradox.
Většinou v podvečer.
Neumím se vžít do pocitů lidí, co vlekli úzkou branou sem, na místo jejich vraždy....
A ty roky? Tolik mladých lidí, tolik nedopovězených životních příběhů.
Ty rodiny? Často vidíte stejná jména, rodiče a mladinký potomek. Nejvíc je z jedné rodiny je tady Vosmíkových, tam je to masakr obřích rozměrů.
Je to místo ve své podstatě děsivé. Ale moc mě těší, že se o něj Praha tak stará a je z něho opravdu důstojná pieta. Snad tak na ty lidi nezapomeneme.
Jde opravdu o pietní místo. Cítíte to utrpení. Je všude kolem...
Pročíst si jména popravených znamená, že se vám sevře žaludek i srdce.
Vraždilo se tu v letních měsících, v té krásnější části roku. Paradox.
Většinou v podvečer.
Neumím se vžít do pocitů lidí, co vlekli úzkou branou sem, na místo jejich vraždy....
A ty roky? Tolik mladých lidí, tolik nedopovězených životních příběhů.
Ty rodiny? Často vidíte stejná jména, rodiče a mladinký potomek. Nejvíc je z jedné rodiny je tady Vosmíkových, tam je to masakr obřích rozměrů.
Je to místo ve své podstatě děsivé. Ale moc mě těší, že se o něj Praha tak stará a je z něho opravdu důstojná pieta. Snad tak na ty lidi nezapomeneme.
čtvrtek 28. července 2016
Sychrov
Zámek, hodný své fotogenické mediální pověsti. Kolik pohádek se zde natočilo, kolik romantických příběhů zde našlo svoje kulisy. My zde měli cíl své další prázdninové výpravy. A byl to cíl opravdu pohádkový:-)
středa 27. července 2016
Bezpečnost v Evropě.
Bezpečnost v Evropě radikálně klesá. Zejména v letošním
létě, kdy jedna tragická zpráva stíhá druhou, je to nadmíru markantní. Přestože
mnozí Evropané mění své cestovní návyky a začínají si vybírat lokality z jejich
pohledu bezpečné, dramatických situací neubývá. V Evropě zjevně není dneska
bezpečně vůbec nikde. Otázka, zda se něco podobného tady vůbec stane už dávno
byla přetransformována na dotaz, kdy se to stane!
Za mého mládí existoval
vtip, že pro ženu po čtyřicítce je mnohem větší pravděpodobnost, že ji zastřelí
terorista, než že se vdá. Tento rádoby paradox už dnes, bohužel, platí
všeobecně, a už dávno není vtipem, ale smutnou realitou.
Z toho logicky usuzuji, že trvalé ohrožení nějakým
fanatikem či šílencem se už dávno nepovažuje za něco výjimečného, ale za
naprosto běžnou součást našich životů.
S tím se ovšem nějak nechci smiřovat. Nechci rozlišovat
stav, kdy jde o terorismus či o kriminální čin, jak se snaží média nazvat
poslední masakr v Mnichově. Jako by tím, že střílí nějaký nevyzrálý magor,
který nevykřikuje islámská hesla, byla celá situace méně nebezpečná či závažná.
Ne, že bych ten jazykový kontext necítila, ale odmítám ho aspektovat. Stejně
jako celý ten přístup oficiálních míst k této tragédii. Psychická
nevyrovnanost, dávná školní šikana či prostě jen pocit nějaké frustrace není
přece podnět k hromadnému vraždění? Úplně stejně, jako k němu není
náboženské přesvědčení. A vůbec, kde asi načerpal onen nevyrovnaný mladík
inspiraci?
Donedávna jsme ve všem viděli hlavně Ameriku, ale dneska už
rychle měníme názor a začínáme se (neochotně) s podobnou realitou sžívat.
Pořád si ale tak trochu namlouváme, že je to daleko a nás se to netýká.
Jenže konkrétně třeba Mnichov je už za humny. A z humen
je odjakživa na náves co by kamenem dohodil.
Možná hledím na věc
příliš úzkým průzorem, nechci ale právě teď hledat odbočky, úlevy či
vysvětlení, které věc postaví do „normálního“ světla. A nelíbí se mi, že
konstatování, že pachatel byl psychiatricky léčen, trpěl depresí a bral
antidepresiva, je veřejnosti předkládáno jako fakt, kdy se mají přestat bát,
všechno akceptovat, pochopit a být šťastní, že tyto mrtvé má na svědomí nemocný
šílenec a ne šílenec náboženský.
Jako by se v konečném výsledku tím pádem vlastně nic
tak neobvyklého nestalo. I šílenci přeci mají svá práva a je třeba je
respektovat.
Lidé pak zatouží třeba zase znovu cestovat, přestanou se
bát, budou vstřícní k uprchlíkům, kteří to tentokrát nespáchali, což je
nutné pořád zdůrazňovat! Atmosféra k tomu totiž dokonale vybízí, kdykoli
totiž jde o uprchlíka, lidé se čílí mnohem víc, než když jde o šílence z jejich
řad.
Není to ostatně poprvé, co evropský mladík vraždil vlastně
převážně svoje vrstevníky. Dokonce je údajně předem lákal přes sociální sítě,
ať přijdou. Mládež sociálně sítě bezmezně adoruje, žije s nimi v naprosté
symbióze, tak proč by nepřišli, že? Jde tedy
o běžnou věc!!!
Asi to ta současná Evropa sama vyžaduje, ono pofiderní uklidnění,
že nejde o terorismus, protože noční manévry v Mnichově byly opravdu
masivní a připomínaly takřka válečný stav.
Ještě hluboko v noci jsem dle akčního zpravodajství měla pocit, že
jde o skutečnou katastrofu. ( já si to tedy myslím pořád).
Ráno už to bylo všechno jinak. Šlo „jen“ o kriminální čin, je
třeba mít úctu k rodičům pachatele, kteří přišli o syna a nyní budou navíc
popotahováni u výslechů, je nutné zjistit, proč to ten, naoko tak normální chlapec
vlastně udělal…
Už dávno si vůbec
netuším, kdy přesně jsme se přehoupli přes tuto extrémní hranici. Jako bychom
se pořád mlátili ode zdi ke zdi. Pojmenovat věci přesně a bez okras nejde.
Ukázat viníka také ne. Řídit se zdravým rozumem už vůbec ne. Police dokazuje
svoji připravenost hlášením ex post, že buď pachatele předem monitorovala a o
jeho činnosti věděla (proč tedy pak vraždil mi je pak trochu neznámo) nebo
naopak, vůbec o něm nevěděla, šlo o normálního chlapce s jen trochu
podivínskými rysy (pozor tedy na podivíny v našem okolí!)
Většinou se pak všichni hodně diví, že k něčemu takovému
zase došlo.
Já ale tuším, že kdyby se alespoň minimálně omezila ona pro
mě nepochopitelná korektnost a konečně se pojmenovaly věci pravým jménem,
omezily by se i tyto krvavé excesy. Vlastně mi to hodně došlo při tiskové
konferenci z Mnichova, kdy se všichni povolaní snažili přesvědčit svět, že
nic špatného za terorem v Mnichově není. Snad jen špatná výchova jednoho
nevyrovnaného německého (to bylo
často zdůrazňováno) mladíka.
Musím říci, že mě to celé velmi vyděsilo, hlavně proto, že
teror už je skutečně za humny a také proto, že jsem nabyla dojmu, že odpovědná
místa to celé pořád zlehčují.
Až se podobný útok někde zopakuje, a že se bohužel asi
zopakuje, zase nebudeme věřit, že to mohl udělat takový normální člověk (vždy podle
mínění sousedů). Kdo má tedy za souseda takhle normálního člověka, měl by se
mít na pozoru. A ti, co mají ve svém okolí reálného šílence, pak rovnou vůbec
nevycházet. Jiná prevence totiž neexistuje. A když pořád hromadně odmítáme
represe, pak není jiné cesty. Magora fakt nezastavíte, ani na poprvé, ani na podruhé,
ba ani na podesáté. Zejména, když má svoje nezpochybnitelná práva!
úterý 26. července 2016
pondělí 25. července 2016
Hit hit
hit hit je hitem doby. Nebo minimálně několika posledních dní. Dostal se totiž ke mně další zajímavý projekt na hit-hitu. Tak ho tady sdílím, třeba mu nějak pomohu.
Je to zajímavé, takže je dost pravděpodobní, že to někoho osloví. A přišlo mi to z mého nakladateltsví, tak přidám odkaz i na něj:-). Tam si třeba zase někdo koupí knihu. ( třeba i tu mojí:-)
https://www.hithit.com/cs/project/2707/kiwi-adventure-14-mesicu-na-novem-zelandu
A když, tak ťuknu i do toho našeho školního hit hitu, byť jsou prázdniny:-)
Prostě, pomáhat se musí, prázdniny neprázdniny, to je prostě hit současnosti. Hit hit:-)
Je to zajímavé, takže je dost pravděpodobní, že to někoho osloví. A přišlo mi to z mého nakladateltsví, tak přidám odkaz i na něj:-). Tam si třeba zase někdo koupí knihu. ( třeba i tu mojí:-)
https://www.hithit.com/cs/project/2707/kiwi-adventure-14-mesicu-na-novem-zelandu
A když, tak ťuknu i do toho našeho školního hit hitu, byť jsou prázdniny:-)
Prostě, pomáhat se musí, prázdniny neprázdniny, to je prostě hit současnosti. Hit hit:-)
neděle 24. července 2016
Máš mě vůbec rád?
Je hodně zajímavá kniha z dílny italského autora, který se jmenuje Fausto Brizzi. Moje nově zesílená slabost pro Itálii mě asi vede i k italským knihám. Tahle mě oslovila velice, nejen tématem depresí a problémů středního věku, ale hlavě stylem psaní, humorem,vtipem, ironií, ale i lehkou nostalgií, Všechno dohromady je smícháno ve velmi chutný koktejl pocitů, dojmů a emocí, báječně se to čte. Pobaví i donutí k zamyšlení. Co víc si od nedělního letního čtení přát?
sobota 23. července 2016
Zelená hora
Santiniho jazyk na nočním stolku, pár informací od tety Wiki
a letité přání toto místo navštívit. A jelikož sliby se mají plnit nejen o
Vánocích, prázdninový výlet na Zelenou horu je jeden hezký splněný cíl. Cíl
putování za geniálním Santinim. Zelená hora je asi nejslavnější a nejvíc fotogenická. Na obrázcích působí až
nadpozemsky. V reálu vidíme víc
ošuntěných detailů než bychom si snad přáli, ale i tak je to krásné a mytické
místo. Je tu energie a cosi…J
Santiniho dílo i život je třeba ještě důkladněji
prostudovat, stojí to za to.
Slavný pohled vypůjčený z wikipedie. Tak jsem to ale rozhodně neviděla. Jak,dodám, až se umoudří foťák:-)
pátek 22. července 2016
O přestávce
V dospělosti se pak těšíme na přestávky v práci,
kdy si konečně dáme kávu či odskočíme za cigáro. Zase se o přestávce dějí
zajímavé věci. Přestávky zažíváme v divadle, na opeře či na hokeji dokonce
dvě během jednoho představení, na fotbale, ve vztazích, na přednášce ba i
v televizi bývaly kdysi poměrně zásadní součástí vysílání. Dnes už jsou
dávno roztomilá přestávková koťata nahrazena agresivní neroztomilou reklamou,
ale přestávky jsou to vlastně pořád.
Někteří workholici se vůči přestávkám striktně vymezují, prý
je ani neznají, nedodržují, protože by je zdržovaly. Od práce, samozřejmě. Že
je ale hlavně zdržují od života, si vůbec nepřipouští. Občas se pak stane, že
díky vyčerpání skončí v nějakém smluvním zdravotnickém zařízení a pak mají
i oni přestávku. Nechtěnou, přesto přestávku.
Někdy mi přestávky také vadí. Ne, že bych proti nim něco
měla všeobecně. Naopak. Ve skutečnosti mi přestávky většinou imponují. Přesněji
řečeno, baví mě přestávky, které mají smysl. Kdy se nadechnete, naberete sílu a
těšíte se na pokračování. Když jde jen o vatu, kdy přestávka natahuje něco, co
by bylo dávno lepší ukončit, cítím nad její existencí velkou nelibost. Potíž je
samozřejmě ve vnímání. Každý totiž vnímá přestávku jinak a tak je těžké se
shodnout, zda tato pauza má smysl či ne. Snad jen přestávky ve škole mají samé
bezvýhradné příznivce. I když, kantor, který vyfasoval dozory o velké
přestávce, asi k jejím velkým milovníkům patřit nebude. Prostě, je to o
úhlu pohledu.
Já třeba moc nemám ráda
přestávky v divadle. Chápu, že herec se mnou asi souhlasit nebude, ale já
osobně mám nejradši divadelní hry bez přestávky. Těch ovšem není mnoho, protože
přestávka do divadla prostě patří. Kdy jindy má člověk, navlečený do svátečních
šatů, vystát nekonečnou frontu na záchod či na okoralý chlebíček než
v době mezi dvěma akty zdlouhavé divadelní hry? Ale abych nebyla nespravedlivá, i přestávky
v divadle mají své kouzlo. Korzujete ve foyer, někdy dokonce se sklenkou
sektu v ruce, konverzujete, navazujete nové kontakty, okukujete poslední
módu, šmírujete herce v zákulisí…. No, kdy jindy něco podobného zažijete?
Vlastně jsou přestávky pro náš život až nečekaně důležité.
Ne, že by hlavní dějství nenabízela zásadní životní dramata, ale ta nejvíc
pikantní většinou stejně vznikají o přestávkách.
Přitom přestávek v klasickém slova smyslu
v podstatě ubývá. Ve školách se hodiny slučují do bloků a na konec se
nezvoní, aby se děti nestresovaly, televizní přestávky nahradila všudypřítomná
reklama, divadelních her bez přestávky také přibývá a udělat si přestávku
v práci je skoro zakázáno, protože to radikálně snižuje její produktivitu.
Nemluvě o přestávce na cigaretu, která je na mnoha pracovištích zakázána přímo
zákonem. K čemu pak nějakou přestávku?
Jejich mizení ale může být větší problém, než si vůbec myslíme. Jenže se
o tom moc nemluví, maximálně snad tak někdy o přestávce mezi debatou o
zásadních problémech. Ale asi by se mělo i o přestávkách víc diskutovat.
Protože taková dobře využitá přestávka může nejen dodat energii do další práce
nebo vztahu, ale někdy dokáže i změnit spoustu zásadních věcí. Přestávka je
totiž nezaměnitelný fenomén.
Řekla bych, že je nejvyšší čas vrátit jim jejich primární
důležitost, stanovit pravidla jejich využívání i sankce za jejich neexistenci.
Jen se trochu obávám, aby se nám všechno nezvrhlo do jedné
velké pauzy, respektive nekonečné přestávky mezi dvěma nechtěnými začátky. Když
tak pozoruji současné trendy, určitě to není věc naprosto nemožná. I když, mezi
těmi trendy bychom si také měli trochu oddychnout a dopřát si krátkou
osvěžující přestávku. Během ní se pak mohu dít vskutku zajímavé věciJ.
A tak si užívejme třeba i té současné přestávky, prázdninovéJ
čtvrtek 21. července 2016
Drobná dumka poštovní
Ráda posílám pohledy.
V létě zvlášť. V Praze je
to ale velké dobrodružství. Dojde nebo ne? Myslím tím řádně ofrankovaný pohled
vhozený do poštovní schránky. Na Letné, kde je vhazuji nejčastěji, je to vždycky velká loterie. Ale při
posledním pokusu jsem zjistila, že ani osmička není skoupá v poskytování poštovního
adrenalinu.
Začátkem července jsem
odeslala několik pohlednic. A pak odjela na dovolenou, čímž jsem v podstatě
nechtěně vytvořila podmínky pro zajímavou poštovní soutěž. Dva pohledy posílané
z Prahy, dva z Pobaltí. Pražská dvojice, odesílaná spolu, společně
nedorazila. Do schránky v Praze 8 (na Letné, kde ty pohledy snad někdo
žereJ,už
se je posílat bojím) byly vhozeny v pondělí. Jeden přišel v pátek. Druhý
až další středu, přičemž mezitím v pondělí přišel pohled, vhozený v pátek
v Tallinnu! Ten z Prahy tedy až o dva dny později. A ten, co jsem
hodila ve středu v Litvě, dorazil další den. Tedy drtivé vítězství
pro pobaltskou poštu, zatímco u nás stále pokračuje ono napětí. Další dva
pohledy z Prahy totiž nepřišly vůbecJ!!!
To jen taková letní dumka, poštovníJ
P..S: a dneska dorazil na Letnou pohled z Řecka, který putoval déle než měsíc:-). Pošťáci prostě najeli na letní provoz:-)
P..S: a dneska dorazil na Letnou pohled z Řecka, který putoval déle než měsíc:-). Pošťáci prostě najeli na letní provoz:-)
středa 20. července 2016
Helsinky
Tam nám tedy vskutku nepřálo počasí. Taková deštivá zastávka:-) Také trochu drahá, neboť v hlavním městě Finska je fakt hodně draho. A pak drobný kulturní šok. Když chceš kávu, udělej si sám:-). Myslím tím v kavárně.Téměř všude....
nahatý běžec slavný finský běžec
květena je proti nám ve skluzu:-)
údajně nejoblíbenější helsinská kavárna
kostel ve zdi.Opravdový zážitek, dokonalá akustika
majitel : milovník Čech
i zde mají své oko, helsinské oko:-)
v kavárně Vltava mají k Čechám a Čechům opravdu vřelý vztah
nahatý běžec slavný finský běžec
údajně nejoblíbenější helsinská kavárna
kostel ve zdi.Opravdový zážitek, dokonalá akustika
majitel : milovník Čech
i zde mají své oko, helsinské oko:-)
v kavárně Vltava mají k Čechám a Čechům opravdu vřelý vztah
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)