Některá jména nabízejí příležitost ke slovním hříčkám. Kupříkladu Smetana může evokovat variantu sladkého života. Slíznutí smetánky. Prostě něco extra.
A hudební génius, který v březnu
slaví dvě stě let, opravdu něco extra byl. Co se týká hudby, tak určitě. Druhého
března 1824 se v Litomyšli narodil, v pivovaru.
Jmenoval se vlastně Frydrych, jeho rodina byla více méně německá. Chlapec byl hudebně nadán, o tom nebylo sporu. Talent měl interpretační i kompoziční.
Ostatní školní výuka už asi tak slavná nebyla,
ale jako génius si to v podstatě mohl dovolit. Na rozdíl od jiných, bohem
nepolíbených, repetentů.
Nechci ale opakovat fakta
z jeho životopisu, těch letošních rok jistě nabídne přehršel. Spíš ho chci
připomenout jako člověka, který si šel za svým, vnímal životní krásu a radosti
a uměl si život užít. A to navzdory ranám osudu, z nichž nejhorší byla asi
jeho hluchota na sklonku života.
K těžkostem života jistě patří i ztráta jeho tří dcer, tuberkulóza jeho manželky či to, že fyzickou výškou nedosáhl ani sto šedesáti centimetrů. Byl vlastně malý velký muž.
Co se ale týká vytrvalosti, zarputilosti a touze dělat to, co mě naplňuje, v tom byl opravdový velikán.
Stejně jako ve své hudbě.
Brprdalidvěhutačert je stará mnemotechnická pomůcka k zapamatování si všech jeho oper.
Prodaná nevěsta je vnímána jako národní poklad, kterou znají snad všichni. A vznešená Libuše zase jako symbol všech slavnostních státnických událostí.
Nejkrásnější,
z mého úhlu pohledu, jsou jeho symfonické básně Má Vlast. Když slyším Vltavu, vnímám ( i při svém hudebním hluchu) jako by opravdu zurčela naše nejdelší řeka,
tak silný je to vjem.
Ale to je v podstatě u každého Smetanova
díla.
Snad proto je možné jeho
jméno vnímat jako nomen omen. Uměl ze života udělat smetanu. Určitou dobu si užíval
i společenskou smetánku, dokud ho tehdejší provinční politici nezačali
přehlížet a málem ho ani na slavnostní premiéru jeho vlastní opery v otvíraném
divadle nepozvali.
Ve finále pak skončil na
bankovce.
Žijící pamětníci si vybaví barevnou tisícikorunu z osmdesátých let, ale kdysi byl i na bankovce s nominální hodnotou pět tisíc korun.
Prostě, je tady v nějaké podobě už dvě stě let.
Užijme si tedy v měsíci jeho narození smetanu, životní, hudební i lidskou. Březen je ideální, láme se zima, těšíme se na jaro. Se Smetanovou hudbou to jde určitě radostněji. Už přes dvě staletí.
Dejte si březnovou (s)Smetanu..
Žádné komentáře:
Okomentovat