P. F. 2019

Sršeň létá v noci

Jeden z vánočních dárků. Ovšem starý známý autor. Kdysi jsem ho hodně četla, pak přišel trochu útlum, a dnes se vrátil. Psát tedy umí, příběh je to čtivý. Jen ty technické pasáže, opravování letadla a detaily z montování mě moc neberou a trochu je tedy přeskakuji. Jinak ale zajímavé čtení, náhled do dánské historie, jak to měli Dánové za války. To se u nás moc neví, tak i z toho úhlu pohledu výborné čtení....


                                    

Veselý Ital

Někdo životem prochází jako veselý Ital, který v zimě nepracuje a v létě tančí, jinému osud naloží takový náklad, že pro deset dalších by bylo na rozdávání a ještě by se všichni prohýbali. Občas přemýšlím, proč to tak je? Osud, karma, náhoda? Nevím, zřejmě to tak život rozděluje. Vytipuje si nějaké kandidáty, které posléze intenzivně testuje. Pochopit systém je vzhledem k nahodilému výběru poměrně nesnadné, neřku-li nemožné.

Nějak mě ale tahle teorie imaginárního výběru nepřesvědčuje. Nechce se mi totiž věřit, že by to bylo nějak dané, jako že každý dostane naloženo tolik, kolik unese či něco podobného.  Obecně dám víc na racio, ale v těchto oblastech racionalita nějak nefunguje. Pro moje chápaní jsou podobné situace příliš astrální a neuchopitelné, neumím si je logicky vysvětlit. Trochu si je mohu představovat jako jakousi loterii, kde si také můžete vybrat milionový los nebo pořád jen prohrávat. Ovšem loterii se lze vyhnout, sázet vás nikdo nenutí. Životním ranám se nějak postavit musíte.

Otázek kolem tohoto záhadného jevu samozřejmě vyvstává mnohem víc. Je to opravdu osud nebo geny? Mohu to nějak ovlivnit? Třeba životním stylem, stravou, pohybem? Má cenu s tím bojovat?  Když ale začnu hledat odpovědi, vyskáče další dávka otázek, takže jsem rázem v začarovaném kruhu.

Určitou úlevu způsobuje nevědomost, která je odjakživa krásná. Ale pokud se zeptáte, už v tom jedete. Jedna temná varianta za druhou. Proč tomu tak někde je a jinde o něčem takovém nemají ani tušení vám ale nikdo racionálně neodpoví. Vždy tam hraje roli nějaká tajemná karma či osud, na co se mi ale moc věřit nechce, i když jiného vysvětlení se mi nedostává. Když neexistuje pragmatická odpověď, nabízí se podobným teoriím uvěřit…Zatím bych ale pořád ráda nějaké racio, tak dumám a hledám. Nejblíže určitému uchopení je asi vize, že je něco mezi nebem a zemí, čemu dosud vůbec nerozumíme. A že život vůbec není spravedlivý, ale to asi už dávno víme.

Proto bych do příštího roku přála víc té vyváženosti, spravedlnosti a pochopení. Všem, co si to zaslouží. A co o to stojí.  A také bych ráda nalezla ty racionálnější odpovědi, ale zase aby těch přání do nového roku nebylo mnoho. Ono ve finále asi stačí to jediné, klasické: hlavně zdraví.

A žít jako veselý ItalJ

Procházka

proti proudu času aneb zapomenuté stopy minulosti v krajině...Sváteční to moc není, jen takové reálné....

Po svátcích

Uprostřed týdne první všední den. Nastává období mezi svátky. Někteří jdou do práce, jiní pokračují v nastoleném slavnostním nicnedělání. Třeba já lenoším již takřka profesionálně:-).
Pomalu také začíná příprava na svátky novoroční. Z úhledně zabalených vánočních dárečků je obří hromada potrhaného papíru. Přičemž někdy je to skoro až škoda, trhat krásně zabalené balíčky. Někteří totiž povýšili balení dárků až na umělecký obor. Tento druh nadání bohužel nevlastním, ale velice obdivuji. Já děkuji bohu a volné ruce trhu za vynález dárkových taštiček, které zdárně předstírají svůj účel a vnímám je jako praktickou náhražku. 
Ovšem mistrovsky zabalit dárek, to je opravdové umění. Pokaždé se poctivě pokouším, ale někdy, s vypětím všech sil, hezky zabalím maximálně tak knihu. Jakmile se jedná o věc jen trochu nepravidelnou či dokonce řazenou k tzv. měkkoušům, jsem úplně mimo. A mnou zabalený dárek pak vypadá jako recyklovaný, což budí rozpaky, tudíž se raději nesnažím a sázím na osvědčenou jistotu taštiček. nebo využiji profesionálů, kteří dnes svoje služby nabízejí. Ale ne vždy jsou na dosah ruky, což dárková taška většinou ano.
 A já pak žasnu nad šikovností a nápaditostí jiných. Sama se tomu již asi nenaučím, ale zase nechci dospět do stádia, kdy se dárky shrnou do jedné igelitky se slovy, ať si každý vybere to své:-). 
Není pak, pravda, tolik co uklízet, jako nyní, když se likvidují hory potrhaného papíru, ale nemá to kouzlo. To nabízí jen krásně a s citem zabalený balíček:-).
             

Filmy

Vánoční doba nabízí prostor i pro nějaké filmové lahůdky. Když už štědrovečerní pohádka byla příšerná, je třeba si spravit chuť jinde.  K pohádce ze Štědrého dne snad jen krátce, že nechápu, jak někdo, kdo kdysi točil hezké filmy, může natočit takovou hrůzu? Příšernou slátaninu s děsivými herci? Nu, nerozumím tomu a asi mi to ani nikdo nevysvětlí, že by nějaká záhadná poplatnost době? Nebo věku?
 No, lépe bude hledat jiné filmy. 
Prolítla jsem si nejlepší filmové počiny letošního roku. Tam je ovšem slátanin povícero, ani jsem některé z nich nezaregistrovala 
v distribuci. Zde se nabízí jiná nezodpověditelná otázka? Když si filmaři tak často stěžují na nedostatek peněz, kde se berou finance na tyto hrůzy? Také nechápu a asi mi to také nikdo nevysvětlí. 
Šla jsem logicky cíleně po těch dobrých, českých samozřejmě, takže Úsměvy smutných mužů, Hastrman, Toman či Balada 
o pilotovi. Něco už jsem viděla, na něco přijde čas právě nyní.     Žebříčku, který jsem našla na Kinoboxu, vévodila Dukla 61.
Film o hornické tragédii, celý rok glorifikovaný.
 A rok v reálu pak končí hornickou tragédií v Karviné!! Takový paradox mi to připomíná? Nebo zlomyslnost osudu...? 
Asi je lepší v tom nic nehledat, ale tak nějak mě to samovolně napadá. Stejně jako Krakatit a Krakatoa:-( 
A dnes večer si pustíme Hastrmana.

Čapkovsky

Dnes nesvátečně, čapkovsky. Tedy spíš historicky. Dnešek je totiž kulatým výročím smrti Karla Čapka. Symbolicky se tak řadí mezi letošní tragické osmičky.
 Jako dítě jsem Čapka vnímala jako starého pána, a vlastně to není zas tak docela dávno, co mi docvaklo že on umřel velmi mlád! Ani padesátky nedožil. Ale co toho stihl napsat? Obdivuhodné. Okolnosti jeho smrti jsou velmi smutné, píše se, že ho před osmdesáti lety lůza dohnala k smrti. Jistě na tom měl ten zběsilý a nenávistný dav svůj podíl (jejich potomci se dnes realizují v anonymních diskusích na internetu), ale on byl již oslabený a nemocný, nemohl vzdorovat. Protože zlu se musí vzdorovat, dokud ale máte sílu. On už ji neměl. A tak ve vánočním čase před osmdesáti lety odešel. 
Přišlo mi to i smutně symbolické s událostmi v Indonésii. Soptí tam a ve velkém zabíjí sopka Krakatoa. Čapkův Krakatit si nese název podle ní, respektive podle její předchůdkyně stejného jména. Jako by se všechno opravdu dělo v nějakém  opakujícím se záhadném kruhu.
A tak si dnes připomeňme Karla Čapka, každému, co jemu blízké je. Na své si přijdou pejskaři, zahrádkáři, cestovatelé, fotografové, hudebníci, muzikologové, novináři, dramatici, vědci, historici, utopisté, pacifisté, ateisté...
                                               

Šťastné Vánoce

Žluté oči krokodýlů

Zaujal mě netradiční název. A pak anotace. Vyprávění o životě rodiny v Paříži. A pak také píší, že ve Francii se to stalo bestsellerem, tak jsem zvědavá, co Francouzi vnímají jako superčtení. Jde o příběh dvou sester, které nějak hledají samy sebe.  A pak je tam výzva, co prý se skrývá za tajuplným názvem? Tak jsem zvědavá, zda to během četby odhalím. Takový test porozumění textuJ

                                                          

Vánoční veselí

Přejeme si veselé Vánoce. Často mě napadá proč? Vnímám je víc jako důvod ke zklidnění a rozjímání, ovšem všeobecně se jim přisuzuje veselost. Pravda, večerní procházka po Miladě Horákové to okamžitě vysvětlí. Ve všech zdejších barech panuje bujaré veselí, vánoční večírky jsou v plném proudu.  Účastnící, často s červenou vánoční čapkou na hlavě, tak jásavě čekají na Ježíška. I náš vánoční večírek byl veselý. Myslím nyní večírek se studenty, který je již naši každoroční tradicí. V demokratickém hlasování o restauraci zvítězilo Coloseum, kam jsme se společně vypravili. Posedět před vánočními prázdninami, popovídat, obdarovat se. Najít volnou restauraci nebylo jednoduché, ale se zálohou tisíc korun se to povedlo. Pravé veselí vypuklo, když nám tisícovku nechtěli vrátit. Prý nemáme potvrzení.  Vypadalo to, že tisíc korun propadne státu, ale vyjednáváním se nakonec povedlo docílit úspěchu a záloha byla vrácena. Mohli jsme tedy odejít. Při oblékání jsem zjistila, že se mi bunda vymáchala v misce s psí vodou, tedy jsem si oblékla bundu mokrou s tím, že ty tři stanice tramvají, které jsme původně chtěli jít pěšky, dojedu i v mokré bundě. Při čekání na tramvaj se mi pomalu promáčely i kalhoty, takže jsem vypadala jak brigádních od kapřích kádí, s mokrými kalhotami taškou plnou vánočních dárků, s kabelkou a psem. Přijela narvaná tramvaj. Nastoupíme a hledám, kde si cvaknu lístek. Vtom se ozve hlášení:“ S tím psem si postupte dopředu!“ Asi jsme nezvolili správné dveře, říkám si a prodíráme se celou tramvají až k viditelně nerudnému šoférovi. „Máte náhubek!“ Štěkl na mě. Chtěla jsem být vtipná a zeptat se, zda myslí mě či psa, ale jeho vulgární tón a otrávený výraz mě odradil. Slušně mu odvětím, že ne, ale pejsek je hodný a chceme jet jen kousek.

„Tak to vypadněte“, štěkl podruhé. To bylo dilema. Mám oplatit stejnou mincí, nenechám si přeci od takového hulváta podobné chování líbit, i když dle přepravního řádu měl jistě pravdu. Do toho se vložila narvaná tramvaj, že jim pejsek nevadí a ať jede.  Chlap se ale zabejčil, a že nepojede. Tak jsem radši vystoupila, zdržovat pražskou MHD zbytečnou hádkou se mi nechtělo.  Prostě řidič osmičky neměl svůj den. Další tramvaj nás bez problémů vzala a tak jsme z veselého vánočního dárku úspěšně dojeli domů. Nu, veselé Vánoce.  Už je mi to jasnéJ

Vánoční výstava

No, nejde přímo o vánoční výstavu, jen se teď nějak hodí všemu dávat přívlastek vánoční. Tudíž i výstava ve Veletržním paláci, která se týkala období první republiky, může být klidně i vánoční. Zajímavá byla ale hlavně tím, jak hezky kopírovala celou první republiku, přiblížila výstavy, které se v té době konaly. A to nejen v Praze, ale i Brně, Zlíně, Bratislavě, Košicích ba i Užhorod zde byl zastoupen. Třetí patro je pro to nově krásně upravené a z této aktuální výstavy bude výstava střednědobá, protože zůstane i v příštích letech. Navíc Národní galerie se chová velmi vstřícně ke svým mladým návštěvníkům, pouští je tam zdarma a nabízí řadu různých aktivit. Stojí za to Národní galerii navštívit, nejen v čase vánočním:-)

Vánoční tramvaj

Náš vánoční večírek se letos odehrával v tramvaji. Loni na lodi:-), sledovali jsme rozsvícenou Prahu z vodní hladiny. Letos v tramvaji, projížděli jsme nazdobenou a osvícenou Prahou. Samozřejmě ve zvláštní vánoční tramvaji, nikoli narvanou sedmnáctkou:-).
Byla to pro mě novinka, ač rozjuchané tramvaje občas vídám, ještě jsem se v ní aktivně neprojížděla. Až včera. A bylo to zajímavé. Naskočili jsme hezky na zastávce na Letné a profičeli celé centrum i jeho okolí. K tomu šampaňské, víno, chlebíčky a občas i sledování předvánoční Prahy.  Dvě hodiny utekly jako voda, žádná kolize v pražském provozu nenastala, a tak se zase dalo v klidu na Letné vystoupit. 
S dobrou náladou a pocitem neobvyklého vánočního večírku. 
Jsem zvědavá, čím pojedeme za rok:-)

Vánoční atmosféra

Po FB koluje učitelský vtípek. " Domníváte se, že máte těžkou, vyčerpávající a zbytečnou práci? Pak jste ještě neučili týden před Vánoci:-)."
 Nu, pravda, je to náročnější než obvykle, děti jsou již duchem u stromečku, ale i tak je to takové celé svátečnější. Zejména, když celá škola zpívá místo poslední dopolední hodiny. To si s chutí zapějí i ti nepěvci, protože rolničky rolničky místo matematiky jsou prostě skvělé:-)
A tak u nás právě Vánoce, Vánoce přicházejí....

Poštovní známka

Má dneska narozeniny. Před sto lety prý byla uvedena do oběhu první československá známka. A spolu s ní i Poštovní muzeum a patrně i všechny poštovní služby, tehdy československé, dnes české. Filatelista si na dnešním výročí jistě smlsne, běžný uživatel to má kapku horší. Kam to ta naše známka za sto let dotáhla? Nu, k poměrně závratné ceně za pohyb po naší republice, o výletech za hranice ani nemluvě. Je to pohodářka, většinou cestuje dost pozvolným tempem. A také se umí dělat vzácnou, většinou je ke koupení právě jen na poště, leč je třeba si na ni vystát náležitou frontu.  Na nějaké konkurenci jí nezáleží, co je jí do toho, že sms zpráva stojí pár drobných, ona si svoje desítkové hodnoty v pohodě ustojí. Trochu se modernizuje zahalením do tajuplných písmen, takže když se u vás zabydlí áčková známka za patnáct, od té za dvacku ji za pár týdnů nerozeznáte. Jen si málokdo takto vytváří známkové zásoby. Někdy jsou známky i nedostatkové zboží, například před Vánoci je kupodivu docela umění sehnat známku s vánoční tématikou. Někdy se poštovní známkové hlášky dostanou i do ústní lidové slovesnosti, jako například ta, že "Zemana prostě nechci". Ty posléze zbývají a tak některé vánoční pohledy bývají dozdobeny přebytkovou hlavou státu. Nevím, jak to vnímají filatelisté ( ti si ostatně nedávno polepšili tím, že se na trhu objevila známka s Emilem Háchou. Dosud prý jediným našim prezidentem, který nebyl zobrazen na známce. Tak už je. ), ale nefilatelisté by raději posílali pohled s vánočním kaprem či nazdobeným stromečkem na známce. A když už jsou tu ty stoleté narozeniny, klidně by se hodil i nějaký dort. Sama jsem zvědavá, jaké známky doputují do naší schránky. Zatím opravdu chodí ty vánoční, tak uvidíme, jak moc je letošní nabídka kreativní. Sto let je prostě sto let:-)

Sladkosti

Vánoční pečení je v plném proudu, kuchyně voní, vanilkové rohlíčky mizí rychlostí blesku:-).  A nejen ony. Mnohdy se cukroví nestačí průběžně ani dopékat. 

A mezi sladkosti byl fotomontáží zařazen mými studenty i Tobiáš. Je to skutečně lahůdka:-). 

Ovšem z opravdického vánočního cukroví se nejvíc těším na vosí hnízda.

Lazar

Někdy mám pocit, že těch severských brutalit už je až příliš, někdy ale zase neodolám. A tak se objevil Lazar. Takové symbolické. A tak ho zkouším. Je to jistě čtení nikoliv adventní, asi to bude trochu pro silný žaludek, ale moje rozpoložení si to nyní může dovolit a tak s chutí do Lazara. Už jen úvodní věta anotace, že komisař Lina si myslel, že to nejhorší má za sebou, ale ono to teprve přijde...
Do děje umí vtáhnout hned:-)