Kapesníček

 Hezky v saku, sladěný s kravatou nebo s partnerkou. 

To je jedna varianta.

Může to být i kapesník, který gentleman podá dámě v nesnázích, aby setřela slzy. Může sloužit i jemu, pro otření potu z čela. 

A pak také lze kapesník použít na rýmu a plný nos. 

A tady přichází ona zajímavost. Používá se to ještě?

Onehdá jsem nabídla kapesník, látkový, malému děcku.

 „Co to je?“ divil se mrňous

Už to vůbec neznal.

V tu chvíli mi došlo, že látkový kapesník už není retro. Je prehistorie.

Někteří dospívající, ti co to ještě trochu znají, ti většinou vnímají látkové kapesníky jako symbol staroby.

Někdo takový látkový kapesník bere jako totálně nehygienický, protože do toho frkne a pak to narve do kapsy. V podstatě nosíte kapesní biologickou zbraň.

Jiný si na to potrpí, protože papírový kapesník se při skutečné rýmě protrhne, smrkáte si pak do dlaně. Použitý pak odhazujete, navíc, mnozí ani ne do koše, takže je to ekologická zátěž.

Někdo to má napůl.

Mně osobně se látkové kapesníky líbí, používám je, ale spíš jako kapesníčky, jako dekoraci. Mít ho v kabelce, abych si otřela ústa, ruce, čelo. Někdy i nos, pokud do toho netroubím jako slon. Je to víc doplněk.

Papírové jsou opravdu praktičtější, máme jich všude plné krabice, balíčky, kam se podíváš. Nicméně s tvrzením, že jde o zátěž pro přírodu, nebo minimálně pro naše prostředí, s tím souhlasím.

Všude po ulici se válí papírové kapesníky

Zda jsou symbolem pro určitý věk si také netroufám tvrdit, byť asi logicky ve starší generaci bude uživatelů látkových kapesníků povícero.

Ale znám i ty mladé, stejně jako starce zavalené papírovým použitým odpadem.

Takže žádné jednoduché dělení. Spíš otázka životního stylu, vtahu k vlastnímu nosu, k ekologii či k módě a eleganci.

Také se nabízí vztah k praktičnosti či estetice, ale to už bychom se zamotali do dalších variant. Prostě je to buď a nebo.

A jak to máte vy? Papírový nebo látkový?

.

 

 

Vašima očima

 

Mnohá nedorozumění v komunikaci často vznikají z neochoty dívat se na svět 

i jinýma očima, z jiného úhlu pohledu. 

Módní trend je pojem bublina, která naznačuje, že se bavíte s lidmi, kteří to vidí podobně jako vy.

Mimo bublinu je to pak většinou drama, nechci vidět svět jejich očima. Proto se hádáme, hejtíme, jak se dnes často říká a skutečně i realizuje. 

Za opačný názor či jiný pohled většinou dostanete pěknou čočku.

Pojďme to na začátku roku 26 zkusit malinko jinak, podívat se třeba zrovna na leden jinýma očima.

Navzdory tomu, že leden vypadá v kalendáři pro všechny stejně, má ve skutečnosti pro každého jinou podobu. 

Někdo v něm počítá dny, jiný kroky, další lidi, někdo peníze, jiní třeba stupně pod nulou a výši sněhové nadílky, děti často počítají známky nebo spíš dny do konce pololetí, někdo v lednu sleduje předsevzetí, jiný se ho snaží přežít.

A právě tyhle drobné rozdíly dělají leden snesitelnějším.

Tak jaký je leden kupříkladu očima prodavače? 

Asi jako měsíc tichých obchodů a dlouhých pohledů do regálů. Zákazníci přicházejí s rozvahou, odcházejí s malými nákupy a často s větou „já si to ještě rozmyslím“. Prodavač v lednu ví, že radost z prodeje má jinou podobu než před Vánoci.

Pohled řidiče MHD může být hlavně o ranním šeru a ospalých tvářích. Lidé nastupují tiše, zabalení až po nos, a město se probouzí pomalu. Důležité je jezdit plynule a hlavně bezpečně.

Pro divadelníka je leden měsíc zkoušek. Publikum je po svátcích zdrženlivější, smích přichází pomalu, potlesk opatrně.

U lékaře je to pak docela fofr. Těla po svátcích dávají vědět, že všeho bylo dost, jídla, sezení

i odkládání. Lékař v lednu poslouchá víc stížností než obvykle a často slyší to samé:

„Od ledna se sebou něco udělám.“

Pro úředníka je leden měsíc nových formulářů a starých dotazů. Lidé chtějí začít znovu, ale razítka zůstávají stejná. Úředník v lednu ví, že klid a trpělivost jsou nejcennější položky pracovního dne. A že vlídné slovo někdy vyřeší víc než paragraf.

Pro kavárníka se toho moc nemění, leden je měsíc dlouhých rozhovorů a pomalejších rán. Káva chutná stejně. Kavárník v lednu pozná stálé hosty podle toho, že zůstávají déle. Ne proto, že by spěchali méně, ale protože je kam se schovat.

A jaký je leden očima učitele?

  Tak tam je to o návratech. Žáků do lavic, učitelů k tabuli a všech zpět do reality. Leden je trochu takové pedagogické peklo, pořád písemky, testy, zkoušení. Blíží se konec prvního pololetí.  

Pro rodiče je pak leden logistická výzva. Vstávání, svačiny, kroužky, pracovní schůzky

a návrat k pevnému režimu. Vánoční pohoda je pryč a místo ní nastupuje kalendář plný povinností.

Pro studenta to také není bůh ví jak oblíbená doba. Je to stres, samé zkoušky. Ale je to i měsíc odkládání. Zkoušky se blíží, termíny existují, ale dnešek ještě není ten pravý den začít. Leden studenta dobře ví, že čas je relativní a že „zítra“ má mnoho podob.

A naopak, pro takového aktivního seniora je leden je tichý. Po prosincovém shonu zůstane klid, který může být příjemný i dlouhý. Dny jsou krátké, ale čas má své tempo…

   Prostě leden není měsícem velkých činů. Je spíš časem drobných návratů, k práci, k rytmu, k sobě navzájem. A možná právě proto dává smysl pozorovat ho z vícero úhlů. Vystoupit ze své bubliny.

A brát ho jako tiché nadechnutí před dalším rokem. Z každého úhlu pohledu. 

Psáno pro Listy Prahy 1Jakýma očima vidíte leden Vy?

 

Na Tři krále

 Na Tři krále o skok dále, to je, myslím, nejzásadnější sdělení dneška. 

Tři králové také přicházejí ukončit naše vánoční období.  

Je to všední den, byť ve své podstatě by to také měl být svátek. Když chceme slavit Vánoce, jako svátek, měl by i den Tří králů být svátečním dnem.

On se ale většinou tváří, že s loňskými vánočními svátky vlastně nemá nic společného. Odstrojený stromek už stojí v koutě, připraven na vyhození. Cukroví je snědeno a většina z nás už zase chodí do práce.

Tři králové vlastně přicházejí, když už je po všem důležitém. 

Dítě se narodilo, pastýři odešli, zázrak se stal bez jejich přítomnosti. Dorazí později, a přesto nejsou navíc. Je to taková nečekaná symbolika. 

Kolikrát třeba i my přijdeme k podstatným věcem také až se zpožděním?

Kolikrát pochopíme smysl událostí teprve ve chvíli, kdy už dávno dozněly fanfáry?

Prostě je to symbolika i o nás.

Na Tři krále se také tradičně píše na dveře K+M+B. 

Někdo ví, že to nejsou iniciály, ale požehnání domu. 

Jiný to tuší, někdo je přesvědčen, že je to Kašpar, Melichar, Baltazar, zatímco jiný v tom vidí klíče- mobil- brýle. Aby nezapomněl, když odchází z domu. 

Další to třeba neřeší vůbec. Je to značka, symbol. Napíše se, vyfotí, dveře se zavřou a život pokračuje dál, často úplně stejně jako předtím.

Možná právě to je kouzlo Tří králů. Jsou takovým pokračováním. Návratem do každodennosti. 

Nejsou hluční jako Silvestr ani sentimentální jako Štědrý den.

Nepatří jim reklamy ani velká předsevzetí. 

Jsou spíš tichou připomínkou, že cesta může být dlouhá, klikatá a někdy i trochu zbytečně složitá

Na Tři krále se naše Vánoce oficiálně loučí.

Stromek půjde pryč, světla zhasnou a běžný rok se nadechne k pravidelnosti.

Ale možná by stálo za to nechat si z tohoto tříkrálového dne něco na celý rok. Třeba pomalost, ticho nebo odvážnou ochotu přijít k věcem klidně pozdě. 

Protože ne všechno důležité se musí stihnout včas.

Něco stačí pochopit. 

Leden jako pondělí

  Podle nějakých studií je pondělí nejméně oblíbeným dnem v týdnu. 

Třetí pondělí v lednu si dokonce vysloužilo přívlastek nejdepresivnější. Prý je to podle britské tradice Blue Monday, nejvíc depresivní pondělí v celém roce.

Takže pondělí nic moc.

A kdybychom kalendář srovnali s týdnem, pak se nabízí tvrzení, že leden je vlastně takové pondělí celého roku. Neoblíbený, studený, tmavý, dlouhý …

 Po vánočním vzepětí přichází úbytek energie, do ničeho se nám moc nechce, prostě jako v pondělí, kdy se nám nechce z postele do práce.

Pravda, optimisté se i v pondělí tváří, že se těší. Do práce, do školy, za povinnostmi….

 A v lednu že se těší na nový začátek.

Ale pravda je často taková, že v obou případech hlavně doufáme, že to nebude tak hrozné, jak to vypadá. A že se to nějak rozběhne samo.

 Jako po víkendu. Jako po Silvestru.

Ale někdy je pondělí opravdu docela v pohodě, má určité kouzlo očekávání.

Tak i leden může být docela fajn. Je v něm třeba příjemné ticho po svátečních ohňostrojích, svěží vzduch plný očekávání, je to prostor, který ještě není sevřený každodenní rutinou.

Můžeme ho vyplnit čím chceme. Nebo alespoň čím stihneme.

Tak přežijme pondělí roku se stejnou strategií jako to běžné: s kávou, s humorem a vědomím, že to nejhorší už máme za sebou.

Beseda v Benešově

 Ode dneška za měsíc....

Lednová tvář

 Podle klasické pohádky O dvanácti měsíčkách je leden moudrý vousatý muž, který teď právě velí těm ostatním, veskrze také vousatým chlápkům. 

A k nim si přichází ta Maruška pro jahody, které nám dnes nabízí kdejaký supermarket, čímž tedy konzumace jahod v lednu ztratila své kouzlo pohádkovosti.

Napadá mě, zda by dnešní Maruška vůbec uvěřila takovému muži, který představoval leden? A jak si vůbec, s trochou přípustné lednové fantazie, tento měsíc personifikujeme my? Má pro vás leden nějakou tvář?

Kdyby leden nebyl jen list v kalendáři, ale člověk, koho bychom potkali ve dveřích 1. ledna? 

Vypadal by spíš jako sebevědomý mladík s plánovačem v ruce, nebo jako někdo, kdo už toho hodně zažil a ví, že život se málokdy chová podle diáře?

Možná by to byl typ, který se na nás usměje a řekne:

 „Tak pojďme. Uvidíme, co vymyslíme.“

Žádná velká slova, jen vstřícně přátelská tichá nabídka.

Já leden vlastně vidím spíš jako sněhuláka, ale každý máme fantazii jinak divokou.

Váš leden tak může klidně nést tvář mladého influencera, který nastavuje trendy nastávajícího roku.

 Nebo mladé dívky, která tančí mezi vločkami sněhu.

Může to být rozvážný taťka, který s pochopením hledí na svých jedenáct dětí, které se mu batolí kolem kotníků.

Někdo si ho představuje jako filmového fešáka, hrdě stojícího na počátku své dobrodružné cesty. Takový Brad Pitt letošního kalendáře, to si dovedu docela snadno představit.

A jak to máte vy?

Má váš leden nějakou tvář či je to bezbarevný odrazový můstek do dalších měsíců?

Ať už s tváří nebo jenom s vizí, určitě si leden užijte po svém. V pohodě a s radostí. Nabití novoroční energií.

Nejdůležitější asi je, s jakou tváří do něj jdeme my. Zda si nenasazujeme masku či svou tvář neztrácíme.

A při hledání lednové tváře si letošní začátek můžeme udělat třeba trochu netradiční hru… odhalte jeho tvář😊 .

Přeji vám úspěšné lednové odhalování.

 

 

 

Úspory

Vánoce a novoroční oslavy většinou dokonale vysají naši peněženku. 

Do nového roku tak často vstupujeme s myšlenkou, že minimálně v lednu musíme trochu šetřit.

Ovšem to se většinou šeredně mýlíme. Leden totiž není na úspory stavěný, jen to nedává tak okázale najevo jako vánoční čas.

Leden se totiž odjakživa tváří jako měsíc restartů. Jako doba, kdy se máme stávat lepší verzí sebe sama. Začínat znovu. 

A tady je právě ono skryté lednové nebezpečí. Nový začátek totiž s sebou nese nové výdaje. Permanentka do fitka, třeba. 

To abychom byli hubenější, zdravější či krásnější. Nebo alespoň měli pocit, že pro sebe něco děláme.

Dieta, která má nastartovat naše hubnutí, také něco stojí. 

Další peníze spolkne jazykový kurz či jiné aktivity, které jsme si  v rámci našich předsevzetí naplánovali od ledna začít.

A tak je dobré si uvědomit, že levný restart bohužel neexistuje.

Ne že bych si z novoročních snah chtěla dělat legraci. 

Naopak. 

Je sympatické chtít se zlepšit. Jen je dobré si dopředu uvědomit, že změna stojí peníze a nový život se nedá vybudovat do čtrnácti dnů.

Tak vítejte v novém roce. Klidně s předsevzetími, klidně bez nich.

Možná pro změnu jen letos nemusíme začínat tak draze. Třeba úplně stačí začít pomalu a za pár korun.

 A někdy nezačínat vůbec, jen zůstat hezky ve starých dobře zajetých kolejích.

Čímž možná paradoxně naplníme to nejobvyklejší předsevzetí, že letos budu třeba méně utrácet. 

Nebo více šetřit.

Ať vám tedy leden přinese přesně to, co chcete. Za přijatelnou cenu, samozřejmě😊

 

.