Výstava o Přemyslovcích v Národním muzeu ještě trvá, byť konec je na dohled.
A tak jsme vyrazili se studenty. Na komentovanou prohlídku.
Máme ve škole šikovnou koordinátorku, která toto má na starosti, aby nás organizovaně vysílala na akce, které souhrnně nazýváme kulturní minimum.
A letos do onoho minima spadli i Přemyslovci.
Tím pádem jdeme do muzea v čase, kdy je ještě zavřené pro veřejnost. Takové ráno v muzeu.
Báječná záležitost. Miluji ty chvíle, kdy jsme tam sami. Zažili jsme už loni s Lucy. A letos tedy s Přemyslovci.
Je to úplně jiné než obvykle. Muzeum prázdné, žádní turisté, jen zaměstnanci.
Sami se přesouváme na výbornou výstavu, kde si nás přebere šikovná lektorka a už se noříme do přemyslovského světa.
Konkrétně do života jejich žen. Parádní příběhy. A nádherné exponáty. Skvělá výstava...
