Souvislosti

 Některé souvislosti jsou na první dobrou neviditelné. Musíte je chvíli obracet v hlavě, jako když hledáte ztracené brýle, které máte celou dobu na nose.

 S jejich odhalením pak přichází jásavý aha efekt.

 Tedy jen pro někoho.

Někdo to ví dávno, jiný objevuje Ameriku.

Třeba jak souvisí únor se zakazovanou svatbou v květnu?

Květen, lásky čas, býval překvapivě kdysi označován za měsíc nevhodný k sňatku. Svatba v máji značí máry, říkávalo se.

Moc jsem to nechápala, zejména v odkazu na již zmiňovaný máj, lásky čas.

Vysvětlení leželo v únoru. Byla tam nečekaná souvislost. S měsícem, který kdysi býval nejdrsnějším obdobím zimy. V roce 1929 byla u nás údajně naměřená teplota přes mínus čtyřicet stupňů Celsia.

Nevěsty, které se v květnu vdávaly, pak většinou v únoru rodily.

A často zemřely, zima si vybírala svou daň.

A tak vznikla obava, která se časem změnila v pořekadlo, které se ustálilo v lidových pověrách.

A pořekadlo o květnu nevhodném ke stvrzení sňatku přežilo déle, než by jeden čekal.  Nečekaná souvislost, řeklo by se.

Ale právě ty má únor v oblibě.

Navíc, takových podobných život jistě nabízí přehršel.

Únor už je dávno očištěn, už ani není hoden svého původního staročeského označení úmor. Málokdo dneska už rodí při minus čtyřiceti, a máje se svatbami jen hemží.

Přesto i dnešní únor nabízí překvapivé souvislosti. Nečekané propojení všeho se vším, Každý si může najít tu svou, od přírodních analogií přes antialkoholické vypětí suchého února  až k historickým konotacím.

Souvislostí prostě únor přináší poměrně hodně, navzdory své délce, která ho vůči ostatním měsícům trochu handicapuje.

Nu, tak vybírejte, z celé palety únorových souvislostí. Můžete klidně znovu propojit únor s láskou, nikoliv tou květnovou, ale po novu, tou valentýnskou. Jen najít tu správnou souvislost…

A když žádnou nenajdete, klidně si ji vytvořte. 

Únor je pro nové pranostiky jako stvořený

 

Protiklady

 Protiklady se údajně přitahují, minimálně podle dávné české pranostiky. 

V únoru máme protikladů poměrně dost, je to po všech stránkách zvláštní měsíc. Nabízí nám obžerství i zdrženlivost, koblihu i popel, muziku i ticho. Je měsícem masopustu i půstu, a to už samo o sobě je docela protiklad.

Ještě se tančí, zpívá a smaží. Masopustní veselí připomíná, že radost se nemá šetřit a že svět není jen práce a povinnosti. A sotva dohraje poslední dechovka, přichází Popeleční středa. Najednou se mluví o míře, o řádu a o tom, co všechno bychom mohli nebo měli oželet.

Je to buď typický únorový protimluv nebo naopak, snaha o nějakou rovnováhu. Už to, že jde o měsíc nejkratší, svědčí o jakémsi vyvažování.

Únor vlastně připomíná, že život není ani nekonečný karneval, ani souvislá řada zákazů. Že občas potřebujeme vypnout a jindy zase přidat. Že smích i ticho mají své místo v našem životě. A někdy dokonce ve stejném kalendářním týdnu.

Možná právě proto působí únor tak rozporuplně. Je krátký, a přesto dlouhý. Chladný, ale už

 s příslibem světla.

A mezi masopustem a půstem si každý může vybrat, kde se právě nachází. Někdo ještě smaží koblihy, jiný už přemýšlí, čeho se na chvíli vzdá.

Únor nám prostě nenutí jedno jediné tempo. Nabízí možnost se nadechnout, zasmát i ztišit.

 A připomíná, že rovnováha není nuda, ale umění.

Přeji vám příjemné a úspěšné únorové vyvažování.

 

Hromnice

 Můj oblíbený svátek světla. Na Hromnice o hodinu více. 

A opravdu to tak je. Je déle vidět, odpoledne je výrazně delší. Ráno to ještě tolik nepociťuji, ale odpoledne ano. 

Vlastně jsem to nikdy vědomě neměřila, jde o pocit a zažité pořekadlo, prostě tomu věřím, bez ověřování. Je více světla, více energie, víc optimismu. 

Prostě svátek.

4A ještě k tomu 2.2. takže i číselná magie. 

Někdy mě napadá, čemu tu hodinu "navíc" věnovat? Sportu? Kavárně? Lidem? Nebo třeba knížce?  

Mohla by to třeba být taková výzva k procházce navíc, k nečekanému setkání či nějaké neobvyklosti, kterou vybočíme z všední rutiny. 

Ale většinou zůstane jen u pocitu a přemýšlení, nijak ty Hromnice neobzvláštňuji. Jen je prostě mám ráda. 

Někdy si tedy pouštíme ten pradávný americký film, na Hromnice o den více. To je taková hezká tradice. A dobrý film, který baví i po letech.

Někde jsem četla, že k Hromnicím patří i rámus, s odkazem na boha Peruna. Tím hlukem se má vyhánět zima. 

S tím tedy úplně nesouzním, to radši zapálím svíčku hromničku. 

Ono je k dnešku asi pranostik povícero, mě ale nejvíc bere ta světelná. Protože je to signál, že ta lepší část roku už se pomalu rozbíhá. 

Lze na to jít i marketingově, jako že příroda nabízí hodinu zdarma, Jako takovou iluzi. 

I s tím lze na Hromnice docela dobře existovat. 

A slavit, protože vždycky je dobré najít nějaký důvod k oslavě. Třeba k té dnešní, světelné. 

Dobrý přírodní marketing. 

 

Sametová

 Konkrétně celý název je Léta sametová. 

A jde o román od Štěpána Javůrka, který se hodně - a dobře- věnuje oblasti Sudet. Tak jsem zvědavá za reflexi revoluce:-)

Rok co rok

 Rok co rok se to opakuje, děsivý školní leden. 

Už několik let zpátky si říkám, že by nebylo od věci v lednu onemocnět a do té práce nechodit. Nic by se nestalo, nějak by to doklepali i beze mě. 

Já bych si odpočinula a ušetřila nervy, energii a iluze. 

Protože před pololetním vysvědčením je ve škole peklo. Alespoň v naší škole, jinde to třeba mají jinak. 

Já to sice také pokaždé chci jinak, ale nějak se mi to nevede. Naši studenti jsou totiž nastaveni na dobré známky.  A to často i bez ohledu na to, zda na to mají, zda je předmět baví, zda celý půl rok pracovali. Prostě cílem je mít ty jedničky, s nějakým slovním hodnocením vás většinou pošlou do háje. 

A tak je tu doba písemek, opravování, zkoušení a dialogu o tom, zda to je na jedničku či ne. 

Osobně totiž nejsem moc příznivec známkování, spíš mi jde o zájem a aktivitu, a to se moc nepotkává 

s touhou mít dobré známky. Někteří je pak chtějí nejlépe skoro zadarmo. 

A tak se koncem ledna už sotva vleču. Vyčerpaná, otrávená, rozladěná. Rok co rok se to opakuje. Naštěstí je to úspěšně za námi, vysvědčení už je doma a nyní je tu takový klidnější únorový mezičas. 

Opakovat se to bude zase v červnu, ale tam je to zředěné vidinou letních prázdnin, lépe se to snáší. Leden je fakt děsivý. Vyčerpané jsou děti, učitelé i rodiče. Všechno jede na sto procent, respektive na sto deset procent. 

Naštěstí už je leden v propadlišti dějin a nastává ta lepší část roku. 

Teď se chvíli zas bude chodit do školy normálně, bez intenzivního tlaku na megavýkon. 

Světla

 Ještě před ukončením loňské světelné sezóny ve Žlutých lázních jsme stihli návštěvu.

 Světelný park. 

Snaží se o zachycení dominant Evropy. 

Moc hezké využití zimních Žlutých lázní. 

Jistě, předvánoční atmosféra je tady patrně jiná, hezčí, ale i lednová návštěva měla velké kouzlo. 

Jako lednový bonus pak lze jistě připočítat i fakt, že tam nebylo tolik lidí, šlo tedy o příjemnou večerní procházku. 

Korunovanou opečenými špekáčky, které tady nabízeli k vlastnímu opečení. No, v lednu jsem si buřta na ohni neopékala ani nepamatuji, tak jsme toho s radostí využili.

Takže při sečtení všech bonusů, včetně lednového vuřtu, šlo o super dárek za vysvědčení. 

To se prostě povedlo. 

A už se také těšíme na letní Žluté lázně, na sluníčko, teplo a koupání ve Vltavě. A na cestování, ty světelné evropské dominanty nás inspirovaly a nalákaly....

Polovina

 Dnes. První půlka letošního školního roku je za námi. 

Vysvědčení.

Měl by to být slavnostní okamžik, ale u nás je to běžný den. Děti se učí a někdy, jak se to hodí do rozvrhu, dostanou vysvědčení. A pak se učí dál, někteří až do půl páté!!

To je sice šílené, ale zastánci tohoto ukončení půlročního snažení tvrdí, že volno mají zítra, tak co...?!

Dejme tomu, že je zítra volný den (nazývat ho prázdninami se mi příčí, maximálně tak prodloužený víkend). 

I tak si myslím, že by si to dnešní vysvědčení zasloužilo slavnostnější rámec. 

Dnes k tomu tedy, jako na objednávku, napadl sníh. Lze tedy na onen prodloužený víkend vyrazit do hor.