Den vzdělanosti

 V dubnu se ráda zamýšlím nad vzdělaností. Ne snad, že by v jiné měsíce nebyla důležitá, ale duben nám nabízí konkrétní den vzdělanosti u příležitosti založení Karlovy univerzity. Otec vlasti, blahé paměti, měl tehdy na mysli, aby – cituji – naši věrní obyvatelé království, kteří bez ustání lační po plodech vědění, se nemuseli v cizích zemích doprošovat almužny, ale aby našli v království stůl k pohoštění prostřený (zakládací listina KU). 

Umožnil jim tedy přístup ke vzdělání. Byla to jeho velkorysá představa, nabídnout vzdělání jako pohostinnost, nikoli jako povinnost nebo nutnost, jak ho často prezentuje současnost.

 V kalendáři si tuto události připomínáme sedmého dubna, v reálu na ni poněkud zapomínáme. Vzdělání, respektive vzdělanost, ztrácí důležitost. Papír chtějí všichni, se vzdělaností jako takovou je to poněkud horší.

V dubnu, kdy je to celé šmrncnuté aprílem, se dá na podobné téma dokonce i žertovat. Jako že touha po diplomu zůstává, s hlubším přehledem je to horší.

Nicméně, radši bych trochu vážněji zapřemýšlela nad tím, jakou má vzdělání a s ním spojený všeobecný přehled pro nás ještě význam? Má-li nějaký.

Univerzita má dnes mnohem víc fakult než v době svého založení, kdy disponovala čtyřmi základními. Ale lačnost po plodech vědění je výrazně menší.

Spoléhá se na to, že všechno se najde a vypromptuje, vlastní úsudek často dostává dovolenou.

Je tedy zrovna v dubnu nabíledni připomenout důležitost vzdělávání, zejména toho celoživotního, které je někdy trochu na okraji zájmu, přitom nás udržuje v kondici.

Duben je pro podobné aktivity jako stvořený.  Připomenout si, že vzdělávání nekončí promocí, ale trvá celý život.

A třeba můžeme v dubnu i zdůraznit, že Praha není jen městem památek, ale i městem myšlení. A pokud by to myšlení přeci jen příliš bolelo, lze to prostě hodit na apríl.

Vyberte si. V dubnu je to možné.

Nákupy

 Nákupy mají hlavně probíhat před Velikonocemi, aby nás nepokadil beránek:-). 

Pěkné úsloví, které obhajuje pohanský ráz velikonočních oslav. 

Přidali jsme se. Takové výzvě přeci nejde odolat:-)

Vyrazili jsme chvíli před svátky. Kopit si něco nového na sebe, aby beránek neměl práci. 

Tak hlavní  nákup v proběhl  oblíbené prodejně Borgia. 

Má takové pěkně historické jméno, je vlídná k pejskům, tak tam rádi chodíme. Z Borgiů byla nejznámější Lucrécia Borgia, nemanželská dcera papeže. 

Tahle naše Borgia je letitý obchod, který zatím přežil všechny změny, které se na Miladě Horákové dějí rychlostí světla. Místo většiny klasických a tradičních obchodů je tu jeden kebab vedle druhého. 

A když to není kebab, je to vždycky nějaké občerstvení nebo kavárna. Chvíli je, pak zmizí. Proto je Borgia vlastně hrdina mezi obchody, zatím vytrval. A nabízí hezké oblečení. 

Letos jsme tedy před beránkem v bezpečí. A hezky si užíváme Velikonoční pondělí, plné lidových zvyků a tradic. 

Mlátit pomlázkou se teda nedáme, byť pomladit, respektive omladit, by nebylo špatné. Dáme si vajíčko, procházku a to na Velikonoční pondělí stačí.

Žila jsem příliš krátce

 Taková modrá krev v knižním vydání. Mám ráda ten televizní cyklus, tak zkouším i tuto knihu. Nějaký ponor do života šlechty, která to u nás má asi docela složité. Příběh hraběnky Kinské neznám, tak jsem zvědavá, co se dozvím. Anotace říká, že jde o příběh Nory Kinské, která se rozhodla, že nebude žít jako princezna,ale půjde si svou cestou. A rozhodne se pomáhat válečným zajatcům na Sibiři. 

V reálu to byla Norbertina Kinská a to, co kniha popisuje, opravdu učinila. A opravdu žila jen krátce, zemřela ve 34 letech, při porodu druhého dítěte. 

Praxe

 Chodíte na praxi nebo na praxe? 

Nic stěžejního neřeším, ptám se jen tak na okraj. Spíš asi slovní hříčka. Zaujalo mě to u mladých adeptů učitelství, kteří ke mně chodí na praxi. 

Tedy podle nich na praxe. 

Mají to zažité v plurálu. 

Já to mívala v singuláru, vždycky jsme chodili na praxi.

Oni jsou u mě na praxích.

Někdy mě to zaskočí, úplně na to neslyším. Oni to ale tak mají. 

Tak se ptám, zda je to jen náhoda, zda je to generační, slangové, moderní... 

Prostě jak to máte vy? Nebo jak jste to měli, na praxi už mnozí praktikové logicky nechodí. Ale než jsme zapluli do praktického běžného života, měli jsme nějaký trénink, tedy praxi, většinou všichni. 

Tak kam vy jste chodili, na praxi nebo na praxe? 

Dětské knihy

V poslední době cítím nějaké vnitřní bojové knižní naladění, jakousi snahu brát se za knihy ve veřejném prostoru. Aby se kniha, jako pomalejší médium, nestala obětí propadliště dějin

a neskončila mezi disketami a tlačítkovými telefony.

 Ne snad, že bych po večerech pochodovala doma po obýváku s výtiskem Hamleta v ruce

a volala „za Shakespeara“ (mimochodem, i on patří k dubnovým výročím), ale cítím potřebu zdůrazňovat potřebu a důležitost knih.

 Minulý měsíc mi nabídl ideologické zázemí v retro návratu k měsíci knihy, duben mi poskytuje munici v podobě mezinárodního dne dětské knihy.

Je spojený s osobností Hanse Christiana Andersena, který se počátkem dubna narodil. Paradoxně pro něho byla dětská kniha jakýmsi životním neúspěchem, on toužil být autorem velkých dramat pro dospělé.  A stal se slavným autorem dětské literatury.

Takový klasický dubnový paradox, často se totiž něco nevyzpytatelného pojí s přívlastkem aprílový.

 Andersenovo narození se tak dnes slaví jako mezinárodní den dětské knihy.

Mnohé děti u příležitosti tohoto svátku nocují v knihovně, kde během Noci s Andersenem, zažívají svá první velká setkání s knižními hrdiny. Probouzejí svoji fantazii, startují lásku ke knihám.

Může to tedy být leitmotivem celého dubna, probouzení fantazie. Dokonce se to dá provozovat v rámci lidových pořekadel někde za kamny, kde v dubnu máme podle našich předků ještě v klidu setrvat.

S knihou, třeba s tou dětskou, to jde v celku dobře.

 Ale dubnový čas lze trávit i jinde než za kamny, například někde v knihkupectví nebo v knihovně.

Či v rámci jarních dní, které třeba ptactvo vedou k zakládání prvních hnízd a oslavě mezinárodního dne ptactva, my můžeme zakládat knihobudky.

A nejen jako aprílový žert.

Prostě nějak se popasovat s fantazií, probuzenou četbou, která nám dokáže život udělat zajímavější a veselejší.

S knihou v ruce se fantazie probouzí snáze. To platí nejen v dubnu, který ale má tu výsadu, že připomíná den dětské knihy.

Zkuste se tedy během dubna na chvilku vrátit do dětství, třeba právě s nějakou hezkou knížkou.

Příjemné aprílové listování.

 

 

Jak slavíte Velikonoce?

 Duben nám je letos nabízí hned na samotném počátku. Církevní svátky nás tak uvedou do jarního měsíce plného pohanských tradic, proto může otázka ohledně oslavy Velikonoc znít trochu vyzývavě. Může se zdát drzé ptát se na to v zemi, kde se velká část obyvatel hlásí spíš k víře v dobré počasí než k čemukoli jinému.

Není to ale myšleno nijak provokativně, spíš je tam zvídavý zájem, jak to máme, jako ateisté, s církevními svátky?

 Velký pátek i Velikonoční pondělí jsou dokonce státem uznané svátky, tedy volné dny.

 Z toho by se dalo usuzovat, že je pro nás dávný biblický příběh, zakončený zmrtvýchvstáním, pořád silný a podstatný.

Pro mnohé tomu tak je, byť jsem si skoro jistá, že pro většinu z nás je podstatnější ten prodloužený víkend.

Takže se moje úvodní otázka, jak slavíte Velikonoce, může i rozšířit na pohanské, jak slavíte svátky jara?

K takové oslavně nám dává příležitost celý duben, který nabízí delší dny, sluneční svit, dostatek deště.  Láká k práci na zahradě i k procházkám v parku.

Slavíme návrat jara, tak může znít odpověď na moji úvodní otázku. I když já jsem v podstatě žádnou konkrétní odpověď nečekala.

Velikonoce na úvod jsem si vypůjčila hlavně proto, že letos duben tak trochu slavnostněji otvírají. Přinášejí důstojnou atmosféru na jeho počátek, který jinak bývá spíš ironický, žertovný či aprílový.

Možná to bude jiné, když má duben jiný otvírák. Začínáme slavnostně. A až potom si z toho zase začneme dělat legraci. Přeji vám veselé Velikonoce i celý aprílový měsíc. 

A myslím to vážně.

Psáno pro Listy Prahy 1

 

S vtipem

 Mám ráda dubnové dny. Jsou delší, světlejší, příjemnější. Plné optimismu.

Navzdory floskulím o aprílovém počasí či dávném doporučení ještě tam být. Myšleno být za kamny.

Mě osobně duben hodně láká ven, na procházky.

A chůze, jak známo, je dobrá na přemýšlení. Tak takovém jarním pochodu snadno vzniká prostor o dumání o klasických aprílových tématech. 

Klidně mohou být humorná, když celý měsíc startujeme aprílovým žertováním. Ovšem pak se snadno můžeme dobrat k poznání, že humor je docela věda. A že dneska bohužel vede víc ten prvoplánový, taková ta řachanda na první dobrou. Složitější vtipy, narážky či četba mezi řádky jsou trochu na ústupu, čímž ale nechci říct, že neexistují.

 Jen se staly minoritou. Někde jsou dokonce až v ilegalitě. Není pro ně prostor ani porozumění.

Možná právě duben by jim mohl nabídnout prostor pro jejich větší rozmach.

Není to totiž vůbec žádná legrace.

Ostatně, většina komiků s vážnou tváří ráda potvrdí starý známý fakt, že dělat kvalitní humor je docela dřina. Vypointovat glosu je někdy těžší než uběhnout kilometr a nezkolabovat. Musíte hodně přemýšlet, škrtat, hledat přesné slovo. Takové to správné mrknutí oka mezi řádky.

Není to prostě žádná bezpracná taškařice.

Proto se možná tolik prosazuje takové prostoduché žertování, které se nabízí samo a nedá moc práce.

Pojďme tedy zkusit takový aprílový humorný experiment. Pustit se cestou dubnových procházek s vtipným nadhledem, vypointovaným glosováním a humornou nadsázkou.

Třeba nám to naše problémy postaví do úplně jiného světla. A možná dojdeme i k aha efektu v podobě poznání, že smát se je někdy ten nejrozumnější způsob, jak brát život vážně.

A že není větší apríl než myslet si, že všechno zvládneme bez humoru. Tak s úsměvem do vtipného dubna.