sobota 2. prosince 2023

Husák si myslí, že je Věra Čáslavská

 Respektive, abych byla přesná, jak si Husák myslel, že je Věra Čáslavská. Divadelní představení v Komorním Kalichu. 

Tentokrát v hlavní roli Tomáš Matonoha.

Šla jsem s velkým očekáváním a odešla s velkým zklamáním. Navzdory všem recenzím jsem to vnímala jako velkou šílenost. 

Bláznivé ( to by mi asi tak nevadilo), ale trapné, sázející na laciný prvoplánový humor, vulgarity, afekty, hysterii. Nemohla jsem se dočkat konce. Asi by bylo lépe odejít, ale nakonec jsme se dotrápili do konce. 

Šílený. 

Přemýšlela jsem, zda na to vzít děti. Někde jsem četla, jak se odborníci a kritici školství vyjadřují v tom smyslu, že je to nejlepší dějepis, jaký může být. Že tu děti pochopí moderní dějiny, ty československé tedy. 

Pokud je to cílené na děti, pak, bohužel, rozumím, těm záplavám vulgarismů. Většina rádoby osvícený tvůrců pro děti a mládež si dnes opravdu myslí, že " hovno, prdel, sračka, to je naše značka"! A pokud tam nezařadí nadměrné množství těchto výrazů, tak děti nezaujmou. 

Smutné. Ale je to tak. 

Jinak, jako učebnice dějepisu by to mohlo fungovat v případě fakt poučených studentů, těch, co o dějiny mají zájem a trochu něco ví. Jinak nemají šanci tomu rozumět. 

Takže ani z pedagogického úhlu pohledu jsem z toho nic nevytěžila. 

Byl to prostě omyl. Tohle představení se nevyvedlo, nelíbilo se mi, vnímám ho jako fakt velkou trapárnu.  






pátek 1. prosince 2023

Poslední jednička

 První prosinec patří k těm jedničkám, které mají své kouzlo. Takový začátek konce.

 Letos navíc startuje adventní víkend, byť mnohde adventní trhy a rozsvěcování stromů začalo už minulý týden. Aby se to stihlo, když je letos advent vlastně tak krátký. Poslední adventní neděle je na Štědrý den.

Tak hezké adventní dny.

Dnes tomu dodává atmosféru husté sněžení. Vtahuje nás do prosince pěkně intenzivně. 

Tobiáš má ze sněhu obrovskou radost. Dovádí jako divoch. Nechápu, že ho nezebou tlapky. Vypadá, že je ve svém živlu. 

"Tlapky" naopak zebou mě. Nejvíc při očišťování auta. A při jízdě mě pak "zebou" nervy. Dnešní město logicky sníh zaskočil a blbě se jelo. Tomu i rozumím. Stejně jako tomu, že pravidla praví, respektive přikazují, že musíš přizpůsobit jízdu podmínkám. Myslím ale, že by to mělo platit i pro chodce. Ti, které jsem potkávala já, se ovšem tvářili, že se nic neobvyklého neděje, tudíž jako vždy, skákali do vozovky bez rozhlédnutí, uši zacpané sluchátky a jdou. Oni mají ta práva...

Že na neupravené zasněžené ulici prostě na místě nezastavím / a když jo, plynule do mě najede další nešťastník/ je jim jedno. Oni prostě jdou a přizpůsobovat se nebudou. 

Jistě je tomu tak na obou stranách, jinde to vidí jinak. Já reflektuji svou cestu domů, jindy cca dvacet minut, dnes hodinu a půl. A podobných chodců jsem potkala asi šest. Nesejmula jsem nikoho, díky bohu. Ale nervy "zábly".

Nu, nevadí. Sněží dál, zima je krásná, Stromovka zasněžená a Tobiáš jásá nad nadílkou. Tak snad bude ten advent opravdu hezký:-)








čtvrtek 30. listopadu 2023

Beseda ve Vlašimi

 Vyrazili jsme s panem vydavatelem Tebenas, Jiřím Buřičem, na besedu do Vlašimi.

Setkání proběhlo v příjemném prostředí zdejšího literárního klubu. A rozeběhlo se tak, že končilo až kolem půl desáté. 

Účastníkem byl i Tobiáš, který se zhostil role vítacího psa. A občas do našich proslovů vložil spokojeně zakníkání, asi ho to bavilo také:-)

Takže jedno z dalších setkání se čtenáři a posluchači. Za mě velice vydařené. 

Těšíme se na další.

A jelikož překvapivě pro mě přicházejí pozvání nejen ze škol, ale i z knihoven a podobných klubů, jaký je ve Vlašimi, opět mohu konstatovat, že s radostí dojedeme kamkoliv. I když do Vlašimi je to co by kamenem dohodil:-)











úterý 28. listopadu 2023

Vidím město veliké...

 Pro jednou jsme zaměnili Letnou za Vyšehrad. A nelitovali jsme. Krásný podzimní den 

s výhledem to byl. Sice už je to nějakou neděli zpátky, ale jako připomínka hezké i v pozdním listopadu, kdy se už objevil první sníh i v Praze.














pondělí 27. listopadu 2023

Stávkokaz

Tím asi dneska jsem, když nestávkuji, ale šla jsem do práce. 

Nejsem ještě rozkoukaná v nové práci, tady se o stávce vůbec nemluví, ba někteří kolegové se tvářili, že o ničem ani neví... 

No, to mi asi zatím nepřísluší komentovat, neznám prostředí. 

Nicméně, dneska jsme učili. 

Přesto se stávkou sympatizuji a svůj podpis pod petici jsem připojila. Zároveň jsem skeptik, nevěřím, že se něco změní. Cítím určitou rezignaci, možná životní:-). 

Některé věci mě ovšem pořád ještě fascinuji. Třeba to, že dva nejvyšší, tedy profesor Fiala a docent Bek, se vyjádřili, že nechápou, proč chtějí školy stávkovat!!!

Oba vzešli ze školního prostředí, měli by tedy vidět i do školního zákulisí. A nechápou...? To vnímám jako totální aroganci moci. 

Rozumím tomu, že je třeba šetřit. To rozhodně není něco, s čím bych polemizovala. Taková řešení jsou mnohdy bolestivá, nepopulární. Ale dají se vydržet. Jenže: musí být smysluplně a pochopitelně komunikována, musí mít hlavu a patu. Neměla by být chaotická a popírat samu sebe. Otočit vývoj o třicet let zpět.  

Nemělo by fungovat to, co se děje, že jeden ministr něco zavede a druhý to zruší.. Třeba.

Vynořilo se kouzelné slovo PHmax. 

To, že ho někde neznají a nevyužívají, to je jeden problém. Druhý, a ten je podstatou stávky, je ten, že ti, co s ním pracují, budou na tom biti. Jinými slovy, tam, kde byli pokrokoví a inovativní, šli dopředu, dělili třídy, učili v tandemu, snažili se o individualizaci, tam se vše vrátí do starých kolejí. 

Pak je také dost s podivem, že pan ministr ve své kajícné omluvě rodičům tvrdí, že na kvalitě výuky se to neodrazí. 

Dovolím si nesouhlasit. Odrazí. Pokud učíte menší skupinu, lze pracovat kreativně, skupinově či se věnovat jednotlivcům. Pokud máte třídu našlapanou nad třicet dětí, je to asi víc o frontální výuce. 

Laborky se taky nedají moc efektivně dělat ve třiceti lidech. Navíc,málokde mají tak obří laboratoř, aby se tam vešlo třicet a více dospívajících dětí. 

O jazykové výuce ani nemluvím, asi to sklouzne k testům ze slovíček. 

A tak bych mohla pokračovat.... 

A jelikož to média často shazují tím, že jde o platy, tak mohu jen konstatovat, že neznám nikoho, kdo by si běžně disponoval částkami, jaké uvádějí ve zprávách jako běžný průměr. Takže dezinformace...

A to, jak jsou placeny kuchařky, uklízečky či školníci, to je ostuda už řadu let. Už jsem o tom tady jednou psala a také o tom píši v posledním Rodina a škola. 

Tak asi tak. 

Myšlenka o úsporách jistě dobrá. 

Provedení tristní. Stávkování takové prapodivné, i to je dost divně komunikované, mnozí z jiných oborů, kterých se to netýká, vlastně nechápou, o co jde. A tak se to svede na ty platy, tomu každý rozumí, a to zase budí vášně. 

Tak asi tak, jen v malé kostce. 

Jestli by nakonec opravdu nebylo nejefektivnější celé české školství zrušit. Máme AI, chceme šetřit, vzdělání stejně není pro většinu lidí prioritou, takže tudy by jistě vedla cesta nejmenšího odporu...

I když níže inzerovaná studentská aktivita ve mě určitou naději pořád drží:-)








neděle 26. listopadu 2023

Příběh bohéma

 Výstava ve Valdštejnské jízdárně. Úžasná.  

Výstavy tady jsou vždycky krásné. A když ještě máte průvodce, je to většinou dokonalé. Dnes tedy bylo. Petra Brandla mám ráda. Ale zjistila jsem dnes, že jsem o něm nevěděla vlastně nic, a to jsem si myslela, jak jsem v obraze. Cha, cha. 

Znala jsem trochu jeho dílo, věděla o něm, že byl nekonformní, vymykal se konvencím, byl svůj. A to je vše. 

Navíc baroko vnímám víc citem než abych na něho byla nějaký odborník. Proto jsem byla za skvělý lektorský výklad moc ráda.