sobota 30. května 2026

Těšení

 Člověk se má vždycky na něco těšit. Říká se, že když se přestanete těšit, ztrácí život grády

 a jde to s vámi z kopce. Tak se těšíme, nejlépe na každé nové ráno.

Ovšem nadcházející červen pojímá těšení se na něco nového takřka ve velkém. Je to měsíc plný očekávání, těšit se můžeme na oslavu Dne dětí či na první úrodu zrajících třešní. Děti se těší na prázdniny, rodiče na dovolenou. Všichni se těšíme na léto, cestování, sluníčko, pohodu.

Své jistě mohou říct i vyznavači přírodních rituálů, kteří se zcela jistě těší na slunovrat.

Našlo by se jistě plno dalších věcí, na které se lze v červnu těšit, ale určitě nechceme kvalitu přebít kvantitou. Tak zůstaňme u myšlenky, že někdy je lepší očekávání a těšení se než akce samotná. Takové to napjaté očekávání toho, co zákonitě přijde. A v tom je červen opravdový mistr. Těšíme se na léto, ale někdy jsou červnové dny, kdy si v duchu malujeme budoucí dovolenou, mnohdy mnohem hezčí než poté dovolená sama.

Prostě si vychutnáváme to těšení. Je to radostné a vzrušující.

Červnové těšení je totiž ještě čisté, neposkvrněné realitou. Je to radost v její nejhezčí podobě. Červnové těšení nás někdy donutí zpomalit a vychutnat si to napětí před začátkem, ten jemný okamžik „těsně před“.

Tak si ho letos nenechte utéct. Protože někdy není nejhezčí léto samo, ale to, jak se na něj těšíme.

Užijte si toho v letošním červnu nepočítaně. 

Hezké červnové těšení.





pátek 29. května 2026

Reklamy

 Nesnáším televizní reklamy.  Respektive audio reklamy. Možná je slovo nesnáším ještě eufemismus. Jenže se jich nejde zbavit. Jsou všude, nalezlé jako dřevomorka.

Člověk otevře internet : reklama. 

Zapne rádio: reklama. 

Pustí televizi:  dvě reklamy, jedna upoutávka a mezi nimi omylem kousek filmu. 

Plno zajímavých filmů v běžných komerčních televizích vůbec nepouštím, protože jsou prolezlé reklamami jako mor. Nedá se na to dívat. Fakt mě nebaví sledovat napínavou scénu, ve které hlavní hrdina otevírá dveře tajemného sklepa, aby se vzápětí ukázalo, že skutečné tajemství spočívá v síle nového pracího gelu. 

Atmosféra je pryč, napětí také a vrah může v klidu počkat dalších deset minut.

Reklamy na vás agresivně skáčou  na netu, v rádiu, a to dokonce i v tom veřejnoprávním, tím přerušují vyprávění, pořád nějaká reklama, upoutávka, lákání na to, co uvidíte, uslyšíte...

Přitom já chci koukat a poslouchat teď, ne až někdy. A když už si připlatíte, abyste to sledovat nemuseli, tak televizní magnáti využijí techniku a znemožní přetáčení reklam. 

Fakt mi to leze na nervy. 

A vím, že nejsem sama. 

Naopak, spíš neznám nikoho, kdo by si v reklamách liboval. Lidé to buď přetáčejí, vypínají, přepínají, nebo si jdou uvařit kafe, na toaletu, prostě tu pozornost tomu nevěnují. Minimálně tu vědomou. Reklama je možná jediný televizní žánr, před kterým diváci aktivně utíkají.

Je mi vlastně trochu záhadou, co je na tom tak lukrativního, že většina televizí i sítí jede na principu toho, že vlastně film je jen vycpávka mezi reklamami. 

Kdo podle reklam nakupuje nebo se jimi řídí? 

Asi tací budou, když je to tak obří byznys, ale je to trapné a otravné. 

Nejvíc mě to vytáčí v okamžiku, kdy chci pustit nějaký dokument studentům. 

Využívám you tube a tomu podobné platformy, nehledám žádné nelegální cesty, jak jim pustit nějaký dokument či krátký příběh. 

O filmech ani neuvažuji, ty se jednak nevejdou do časového rámce, není to většinou legální a  je to, pro historii, často velmi zkreslený příběh. 

Pouštím dokumenty, různé slavné dny či podobné platformy, které jsou, i na tak minimálním prostoru, rozpolcené reklamou. 

Vydržím, se zaťatými zuby, ujeté reklamy na jar či prací prostředky, ale když mi do pětiminutového videa o třicetileté válce vrazí reklamu na alkohol, štve mě to. 

Dětem je to jedno, ještě se smějí mému rozladění, ale mě to takt štve. Ale je to asi to jediné, co s tím mohu udělat. 

Prostě si ulevit, že nesnáším reklamy. A možná si ještě zafilozofovat, k čemu že takové reklamy jsou, když lidem jen lezou na nervy a nikdo podle nich nenakupuje. 

Nebo snad ano? 

Možná jsem staromódní. Možná reklamy fungují lépe, než si myslím. Asi jo, protože jinak by za ně firmy neutrácely miliardy. 

Jen si nejsem jistá, kdo jsou ti lidé, kteří po zhlédnutí reklamního spotu vyskočí z křesla a zvolají: „Ano! Přesně tento prostředek na vodní kámen mi dosud chyběl ke štěstí!“

Možná existují. Možná jich je dokonce hodně.

Já mezi ně ale nepatřím. Mě fakt štvou. 

A tak mi nezbývá než čas od času sepsat fejeton, zanadávat si na reklamy a smířit se s tím, že hned vedle něj nejspíš jednou vyskočí bannerová reklama na něco, co si rozhodně nekoupím. 

Někdy si to dokonce nekoupím na just, protože to bylo v reklamě. Trochu dětinské, vím, ale jak je na něco reklama, ztrácí to mou důvěru....





čtvrtek 28. května 2026

Týnec

 Týnec nad Sázavou patří k těm typům měst, které už podle názvu tvořily nějakou hradbu, ochranu. 

Týn samotný byla pevnost či něco podobného,  Týnec je od toho odvozen. 

Týnců je u nás povícero, já tedy dnes připomínám ten nad Sázavou. Týnec nad Sázavou, s krásnou rotundou, která je jeho dominantou. 

Dříve městu dominovaly i dva průmyslové závody, giganti. Jawa a Metaz. Po revoluci to nějak vzalo za své, nicméně, nejen dobří holubi se vracejí. Jawa myslím funguje tak, jako kdysi, tedy jde o výrobu motocyklů.

Metaz se hodně transformoval, jako takový už asi neexistuje, ale v jeho areálu je plno dalších podniků, jak mi prozradil pán, kterého zaujalo, že si podnik fotím. Takže i Metaz nějak funguje.

Na kraji města je zajímavá vila, patřící kdysi asi Janečkovi, což byl zakladatel Jawy. Všude kolem, v malých vesničkách, lze objevit různá jawa muzea. Ostatně, i v Týnci jedno je. Jawa kam se podíváš. 

Rotunda je půvabná románská památka, v jejíchž útrobách sídlí netopýři. 

Je tady i kostel Šimona a Judy a krásný renesanční dům  U Micků. 

A hlavně, je to cíl mnoha vodáckých cest, sjíždí se tudy Sázava.

Město pro letní pobyt jako stvořené



























středa 27. května 2026

Heydrich

 Atentát na Heydricha se připomíná právě dnes. 

Ve středu 27.5. 1942 v zatáčce v Holešovičkách došlo k onomu atentátu, který změnil osudy tisíců lidí. 

Asi to byla pro mnohé tzv. černá labuť. Nikdo netušil, kolika lidem se změní život. Myslím, že je trochu nošení dříví do lesa připomínat obrysy toho, jak to probíhalo, je všeobecně známé. Spíš jsem dneska hledala detaily. 

Zkusila jsem to dětem přiblížit přes Dana Landu, který zpívá píseň Anička Malinová. 

Nic. 

Pan školník mi objevil Vráťu Hoška a některé jeho písně vztahující se k atentátu.

Ani to. 

Asi je v květnových dnech příliš velké vedro, aby něco dokázalo vzbudit větší zájem. I tak jsem to, navzdory nezájmu, připomínala. Vzdělám vás i když nechcete:-). Třeba tam nějaké semínko zaklíčí:-)

Je to letos osmdesát čtyři let. A opět to vyšlo na středu, jako tehdy. 

A pořád je to drama. 

Co by kdyby...

Jaké to bylo, žít v té době v Praze ( a nejen tam).  Však třeba Kubišovo příbuzenstvo žilo na Moravě, vůbec netušili, co se v Praze děje a stejně byli vyvražděni.

Stejně tak všichni od Valčíků.

A další...




úterý 26. května 2026

Palacký

 Dnešek nabízí výročí úmrtí Františka Palackého. Zemřel v roce 1876, tedy je to dnes 150 let.

 Jeho pohřeb se stal celonárodní manifestací. Někde jsem četla, že šlo o největší pohřeb devatenáctého století. Odešel "otec národa". 

Jeho tělo bylo vystaveno na Staroměstské radnic a pak převezeno do rodného kraje, kde byl pohřben.

Jeho mozek je vystaven v muzeu dodnes. 

O Palackém jsem již několikrát psala. Třeba tady To bylo u příležitosti výročí jeho narozenin. A sporu o jeho mozek. 

Dnes se připomíná kulaté výročí jeho úmrtí. 

Tak si připomeneme jeho pohřeb, jako velkou tryznu. Desítky tisíc lidí v ulicích. Údajně největší pohřeb od doby Karla IV. Asi jako že otec vlasti i otec národa byli pohřbeni s největší pompou. 

To úplně nevím, navíc nemám relevantní podklady, abych to porovnala. Ale devatenácté století si na slavné pohřby docela potrpělo, takže asi to zas tak velká neobvyklost nebyla. 

I tak to ale asi muselo být veliké.

O jeho pohřbu jsou dokonce sepsány studie i doktorandské práce. 

Byla to určitě událost. Přijeli lidé z celé země, rozloučit se s ním. 

Už sto padesát let tady není. 

Zůstal jen na tisícovce. 

Děti si ho, pro mě dost nepochopitelně, pletou s Palachem. Je to záměna více než častá, takže asi nějakou dětskou logiku mít bude. 

Národní muzeum mu věnuje výstavu.

Třeba si ho vytáhnou i někteří maturanti. Nebo se k nim dostane v podobě odměny za maturitu. 

Ať je to jak chce, dnes je tomu  sto padesát let ode den, kdy guru devatenáctého století zemřel. 





pondělí 25. května 2026

Druhé kolo

 Vyjíždíme druhé kolo. To maturitní. To první se nadmíru vydařilo, všechno klaplo, ze studentů jsou abiturienti. Dokonce už zvládli i pomaturitní večírek a nejdelší prázdniny v životě jsou před nimi. 

My nyní máme před sebou druhý zkoušecí týden, zpestřený ještě tzv. malou maturitou pro kvartány. Tím zakončíme květen a prázdniny už budou opravdu na dohled i pro nás, ostatní. 



neděle 24. května 2026

Anděl páně

Slavná pohádka převedená na divadelní prkna. 
Jako muzikál. 
Jsme ve fázi hledání představení, která budou bavit děti, aby to tam zůstalo, že divadlo je dobrá věc. 
Volba Anděla tedy byla docela jasná. Pohádku mají rádi, znají ji, tak to bude jistě příjemné podívání. 
 A ve finále se volba ukázala jako docela fajn, byť nekonečně dlouhá. 
Dost jsem přemýšlela nad tím, jak se jim povede film převést na jeviště, a docela to dokázali. A spolu s tím ale převedli i několik dalších titulů, takže to vlastně byla tak trochu i taková, asi legální, milá, ale "vykrádačka" :-). 
Některé motivy jsem totiž odhalila i já, a to jsem docela hudebně hluchá. A něco nešlo nepoznat, třeba Já se dnes žením nebo Advent, to je moje gusto, kde nejde neslyšte Limonádového Joea. 
To mi v podstatě nevadilo, jako celek je to moc pěkné a Brzobohatý tohle opravdu umí. 
 Líbili se mi i herci, šikovní, plní energie, skvělé výkony. Ta pozitivní energie i hravost z nich šla do publika maximálně. Báječní byli. Líbila se mi, moc, i scéna, kostýmy, úžasné efekty. 
Bůh byl tentokrát Jiří Korn.
Co mě fakt nebavilo, byla ta délka. A to je to avizováno, jako muzikál pro děti. Od sedmi večer a tří hodiny. 
Ke konci už jsem měla pocit, že nevědí, kdy skončit, že to pořád, už vlastně zbytečně, natahují.
A navíc, končí se vánoční klasikou.
No, v květnu to nikoho nerozněžní, o Vánocích to asi bude mít jiné grády. Ale za návštěvu to, myslím, stojí v každé roční době.