České Budějovice

 V Budějovicích by chtěl žít každý:-)

My jsme tam prožili letošní velikonoční svátky. 

A nezklamaly. Vážně se tam dobře žije. 

Nabídly nám velikonoční náladu i zážitky. 

Hned na začátku  Velikonoc nás překvapili "hrkači." Neznali jsme tuto budějovickou tradici. Poprvé jsme na ni narazili náhodou, ve čtvrtek. Poté jsme ji už sledovali cíleně. Hrkači provázeli celé  jihočeské Velikonoce. 

A přispěli k tomu, že to celé byl neobvyklý a skutečně velikonoční zážitek. Opravdová oslava Velikonoc. 

Tesání křížů na náměstí Přemysla Otakara II. Stabat mater v kostele. 

Velikonoční trhy.

A všude taková sváteční atmosféra. 

Krásný plavecký stadion. Příjemné kavárny. 

Všude se dalo dojít pěšky. Vyšlo i počasí, takže Budějovice nám nabídly jen to nejlepší, co 

v sobě skrývají. 

Určitě se sem rádi vrátíme. A nejen o Velikonocích.

Den vzdělanosti

 V dubnu se ráda zamýšlím nad vzdělaností. Ne snad, že by v jiné měsíce nebyla důležitá, ale duben nám nabízí konkrétní den vzdělanosti u příležitosti založení Karlovy univerzity. Otec vlasti, blahé paměti, měl tehdy na mysli, aby – cituji – naši věrní obyvatelé království, kteří bez ustání lační po plodech vědění, se nemuseli v cizích zemích doprošovat almužny, ale aby našli v království stůl k pohoštění prostřený (zakládací listina KU). 

Umožnil jim tedy přístup ke vzdělání. Byla to jeho velkorysá představa, nabídnout vzdělání jako pohostinnost, nikoli jako povinnost nebo nutnost, jak ho často prezentuje současnost.

 V kalendáři si tuto události připomínáme sedmého dubna, v reálu na ni poněkud zapomínáme. Vzdělání, respektive vzdělanost, ztrácí důležitost. Papír chtějí všichni, se vzdělaností jako takovou je to poněkud horší.

V dubnu, kdy je to celé šmrncnuté aprílem, se dá na podobné téma dokonce i žertovat. Jako že touha po diplomu zůstává, s hlubším přehledem je to horší.

Nicméně, radši bych trochu vážněji zapřemýšlela nad tím, jakou má vzdělání a s ním spojený všeobecný přehled pro nás ještě význam? Má-li nějaký.

Univerzita má dnes mnohem víc fakult než v době svého založení, kdy disponovala čtyřmi základními. Ale lačnost po plodech vědění je výrazně menší.

Spoléhá se na to, že všechno se najde a vypromptuje, vlastní úsudek často dostává dovolenou.

Je tedy zrovna v dubnu nabíledni připomenout důležitost vzdělávání, zejména toho celoživotního, které je někdy trochu na okraji zájmu, přitom nás udržuje v kondici.

Duben je pro podobné aktivity jako stvořený.  Připomenout si, že vzdělávání nekončí promocí, ale trvá celý život.

A třeba můžeme v dubnu i zdůraznit, že Praha není jen městem památek, ale i městem myšlení. A pokud by to myšlení přeci jen příliš bolelo, lze to prostě hodit na apríl.

Vyberte si. V dubnu je to možné.

Nákupy

 Nákupy mají hlavně probíhat před Velikonocemi, aby nás nepokadil beránek:-). 

Pěkné úsloví, které obhajuje pohanský ráz velikonočních oslav. 

Přidali jsme se. Takové výzvě přeci nejde odolat:-)

Vyrazili jsme chvíli před svátky. Kopit si něco nového na sebe, aby beránek neměl práci. 

Tak hlavní  nákup v proběhl  oblíbené prodejně Borgia. 

Má takové pěkně historické jméno, je vlídná k pejskům, tak tam rádi chodíme. Z Borgiů byla nejznámější Lucrécia Borgia, nemanželská dcera papeže. 

Tahle naše Borgia je letitý obchod, který zatím přežil všechny změny, které se na Miladě Horákové dějí rychlostí světla. Místo většiny klasických a tradičních obchodů je tu jeden kebab vedle druhého. 

A když to není kebab, je to vždycky nějaké občerstvení nebo kavárna. Chvíli je, pak zmizí. Proto je Borgia vlastně hrdina mezi obchody, zatím vytrval. A nabízí hezké oblečení. 

Letos jsme tedy před beránkem v bezpečí. A hezky si užíváme Velikonoční pondělí, plné lidových zvyků a tradic. 

Mlátit pomlázkou se teda nedáme, byť pomladit, respektive omladit, by nebylo špatné. Dáme si vajíčko, procházku a to na Velikonoční pondělí stačí.

Žila jsem příliš krátce

 Taková modrá krev v knižním vydání. Mám ráda ten televizní cyklus, tak zkouším i tuto knihu. Nějaký ponor do života šlechty, která to u nás má asi docela složité. Příběh hraběnky Kinské neznám, tak jsem zvědavá, co se dozvím. Anotace říká, že jde o příběh Nory Kinské, která se rozhodla, že nebude žít jako princezna,ale půjde si svou cestou. A rozhodne se pomáhat válečným zajatcům na Sibiři. 

V reálu to byla Norbertina Kinská a to, co kniha popisuje, opravdu učinila. A opravdu žila jen krátce, zemřela ve 34 letech, při porodu druhého dítěte. 

Praxe

 Chodíte na praxi nebo na praxe? 

Nic stěžejního neřeším, ptám se jen tak na okraj. Spíš asi slovní hříčka. Zaujalo mě to u mladých adeptů učitelství, kteří ke mně chodí na praxi. 

Tedy podle nich na praxe. 

Mají to zažité v plurálu. 

Já to mívala v singuláru, vždycky jsme chodili na praxi.

Oni jsou u mě na praxích.

Někdy mě to zaskočí, úplně na to neslyším. Oni to ale tak mají. 

Tak se ptám, zda je to jen náhoda, zda je to generační, slangové, moderní... 

Prostě jak to máte vy? Nebo jak jste to měli, na praxi už mnozí praktikové logicky nechodí. Ale než jsme zapluli do praktického běžného života, měli jsme nějaký trénink, tedy praxi, většinou všichni. 

Tak kam vy jste chodili, na praxi nebo na praxe?