Naše oblíbené cestovatelské zastavení u Krista.
Sice zastavit je docela kumšt, není to původně asi myšlené jako zastávka pro turisty.
V zatáčce a bez možnosti parkování.
Naštěstí dá se dojít pěšky, byť ani to není příliš pohodlné.
Ale co by jeden neudělal pro turistický zážitek:-). Počasí pořád cestování přeje....
A tak zase u Krista.
Detektivní příběh, který míří do oblasti moderního umění-tedy oblasti, které skoro nikdo nerozumí. Mám výtvarné umění ráda, ale takové ty moderní skandály, kdy se za umění prohlásí banán přilepený na zdi či pytel s odpadky, tak to není můj šálek kávy. Právě proto jsem se s chutí začetla do zajímavého detektivního příběhu, který mi odkryl další dimenze vnímání moderního umění. Navíc se část příběhu odehrávala kolem Národní galerie, v Holešovicích, to bylo další silné lákadlo.
Celé je to svižně napsané, hezky se to čte. Není to očekávatelné, předpokládatelné, jsou tam zajímavé zvraty i vedlejší linky.
Objevila jsem tím - pro mě-nového zajímavého autora a je to skvělé čtení na neděli. Baví mě:-)
Moje maminka je hrdou majitelkou důchodcovského mobilu, tedy telefonu s tlačítky. Moderním vymoženostem se brání, dotykový nechce, tak si vystačí s tlačítkovým.
Ostatně, četla jsem, že i někteří mladí se vrací k tlačítkovým, protože ty "chytré" kradou čas a vytvářejí závislosti. Ale o tom to není.
Dnes je to to o důchodcovském, respektive o jedné prodejně T mobile, která na nefunkční telefon v ruce staré dámy suše konstatuje, že
"to se neopravuje, paní. Kupte si nový."
Těžko se takové paní brání dravým prodejcům ve světě mobilních telefonů. Sama si to neopraví a když to nefunguje, je asi třeba koupit nový.
"Takovej my nemáme, paní," hlásí dál arogantní týpek.
Aha, co teď.
"Kupte si tenhle."
Ona ale drahý, a hlavně dotykový, telefon prostě nechce.
"Jo, tak to si budete muset počkat, až bude."
Čekala tři dny. Koupila, odjela domů a tam zjistila, že nefunguje ani ten nový.
Konečně tedy zapojila do akce své okolí. Vnuk rychle zjistil, že závada není na telefonu, ale na pradávné sim kartě. Vyměnili ji v jiné prodejně. Celkem vlídní lidé. Je to vždycky o lidech.
A najednou všechno fungovalo.
Teprve pak se příběh dostal i ke mně. Zašla jsem si tedy do té prodejny, a musela jsem použít veškerou svoji aroganci, abych ustála tu jejich.
Chápu pak, že člověk v letech, nebo ani nemusí být v letech, jen je mírný, slušný a není zběhlý v praktikách některých "šmejdů", je z toho zmaten.
Já byla pak vyčerpaná, nemám ráda takové konflikty. Ale také nemám ráda, když vás někdo apriori okrádá nebo vám, lidově řečeno, sere na hlavu.
Takový byl příběh s prodejnou telefonů v menším okresním městě.
Už je to pryč, telefony oba dva fungují, ale i tak si kladu otázku, jestli je to obraz doby, náhoda, srážka s blbcem či naopak, dopad umělé inteligence, která už jako inteligence v reálu neexistuje?
Jsem zvědavá, zda se mi někdy dostane odpovědi.
Aneb jak v zájmu vyšší moci zlikvidovat malé podnikatele.
Kupříkladu.
Ne snad, že bych sama podnikala, na to nemám dost odvahy. Ale jednak jsem ráda, že podnikat u nás (zatím) lze, a jednak to sleduji. Z pozice pozorovatele.
Vnímám, jak někteří podnikají s láskou a jiní asi jen pro peníze? Jak tedy praví kritické veřejné mínění
/ říkám si, pro co jiného podnikat než pro peníze, ale to asi není předmětem úvahy./
Někteří asi kupodivu podnikají proto, že z nějakého důvodu musí?
To neumím dešifrovat ani to nechci řešit, napadlo mě to v souvislosti s pánem, který u nás provozoval vinotéku spolu se zásilkovnou. Ten asi jenom musel.
Tak otráveného člověka jsem totiž ve službách už dlouho neviděla. Naštvaný, že si jdete pro zásilku, nabručený, když si chcete u něj něco koupit. Bez zájmu, když toho chcete koupit víc...
Pro mě dost nepochopitelné. Buď mám radost, že lidé chodí, nebo v oboru nepodnikám?! Klasické cimrmanovské, pořídil si hospodu, ale chodili mu tam lidé...
Nu, ten si za svůj krach může sám.
Ale co ti, kterým krach / či alespoň výrazné omezení tržeb/ způsobilo kupříkladu rozhodnutí magistrátu?
Jako v případě hermetického uzavření Prahy 7, kde je oním vyšším cílem vylepšení něčeho - to není moc vykomunikované, ale myslím, že jde o nějaký hluboký zásah do infrastruktury - plyn, voda, zeleň, parkování a bůh ví co ještě. Tedy věci, které nelze zpochybňovat, protože - oblíbená mantra - udělat se to musí.
Prostě najednou bác a všechno je uzavřené a rozkopané. Všechno najednou, bez jakékoliv smysluplné koordinace. Na některých místech dokonce hermeticky.
Někteří podnikatelé tak mají jistotu, že se k nim zákazníci v přijatelném množství nedostanou minimálně dva roky. Ostatně, kdyby už byli natolik odvážní, že proniknou do oné rozkopané zóny, kdo by chtěl sedět na zahrádce vedle bagru a asfaltéru?
Ptala jsem se podnikajících přátel, zda se s nimi o tom někdo odpovědný bavil a zda jim ušlý zisk nějak kompenzují. ..?
Nebavil a nekompenzují.
Je to prý riziko podnikání, tedy jejich riziko.
Dotčení majitelé kaváren či bister jen zoufale krčí rameny Horší než covid.
Já tedy rozhodnutí magistrátu tak vnímám už dlouho, že jsou horší než sedm morových ran. Ale nemám tak pádný argument jako zkrachovalý podnik.
Ovšem, to nikoho nezajímá, protože tady účel světí prostředky.
A tak to jen pozoruji a glosuji.
Že snad to příští volby magistrátu spočítají, ale trochu se bojím, že je to jen taková pofidérní naděje. Že prostě právě teď žijeme dobu plnou arogance a nekompetence, a že snad tomu bude jako vždy v dějinách. Jako že ta neschopnost a hrůza jednou na chvíli pomine a bude líp.
Ani se soudruhy na věčné časy netrvalo věčně. Tak naděje je. Ovšem spojená i s tím, že ta lepší doba trvá vždycky jen krátce. Pak se to zase v nějaké podobě vrací.
Jako třeba na jedné na nejmenované fakultě, kde někoho vyhodí dveřmi, ale on se rychle vrátí oknem zpátky.
Prostě taková rotace dějin.
Nu, nevím, jestli taková úvaha těm krachujícím podnikatelům ve vyloučených lokalitách nějak pomůže...
Asi ne, stejně jako mně nepomůže rozladění z toho, jak se to prodlužuje. Kupříkladu naše páteřní Korunovační. Rozkopaná a zase zakopaná, leč stále nehotová, už pěkně dlouho. Když ji zavřeli, první cedule tvrdila, že do dubna. Pak do května, pak do srpna, pak cedule zmizely. Korunovační není hotová dodnes. A šeptá se něco o příštím roce. A není pomoci.
Stejně jako předletní rekonstrukce v ulicích. V půli června se objevily první zákazy, s údajem do pátého července. Pak se to prodloužilo / jen výměnou cedulky/ do osmnáctého července, pak další výměna tabulky a ve finále to jakž takž ukončili koncem září. A ještě tak všelijak, chodníky jsou pořád rozbité, rekonstrukce křižovatky tak zkomplikovala provoz, že se z ní vlastně stalo dost nebezpečné místo, přibylo množství sloupků a zmizela parkovací místa. Pěkná rekonstrukce, jen co je pravda.
To už asi není jen o účelu, co světí prostředky.
Spíš to je o té totální aroganci, odtržení od reality. A ty další pocity už nemají slušné pojmenování.
Nedávnou jsme ve škole, v diskusi o Valdštejnovi, narazili na pojem kontroverzní. Respektive, já ho použila při hodnocení jeho osoby, že jde o muže poměrně kontroverzního. Ptala jsem se, jak ho vidí děti.
Ukázalo se, že většina z nich mi nerozumí, nechápou význam slova kontroverzní.
Zkoušeli jsme se vysvětlení dobrat bez použití vyhledávače nebo AI.
Někteří to vnímají jako automatické spojení. Kontroverzní Valdštejn. Nepřemýšleli o tom, jestli je nebo není, natož pak aby pátrali po významu slova. Prostě se to tak říká.
Tomu ale rozumím, i já mám své aha efekty. Něco, co jsem brala, že se to prostě tak říká
a pak najednou aha, ono je to jinak? Něco to znamená!
Jeden hoch se hlásil, že slovu rozumí.
Kontroverzní je přeci Tadeáš Kuběnka!
No to je, s tím souhlasím, ale co znamená to slovo samotné, tedy kontroverzní, svými slovy vysvětlit neuměl. Prostě se to tak říká.
Ve finále jsem tento dialog dešifrovala jako jeho snahu ukázat mi, že zatímco já znám Valdštejna, on zná Kuběnku, kterého zase neznám já.
Překvapilo ho, což netajil, že o existenci této bizarní postavičky vím a slíbil, že on tedy na oplátku vezme na milost toho Valdštejna a trochu se nad ním zamyslí.
Nakonec jsme se k podstatě slova kontroverzní nějak dobrali, i takovou srozumitelnou českou definici si děti vytvořily. Aby rozuměly, protože / to ale podle mého/ je v současnosti kontroverzní kde co, včetně mnoha zástupců naší politické scény.
A přivedlo mě to k vlastnímu zamyšlení nad tím, zda kontroverze je jiná i generačně. Jako že kdysi kontroverzní věci se mění v normální a naopak.
Asi ano, a nejen generačně. Určitě je to i o sociálním prostředí, vzdělání či všeobecném rozhledu. Řekla bych, že to má svou vlastní stupnici, úhly pohledu.
Kontroverze, které kupříkladu nyní hýbou třeba veřejným míněním, mediální scénou a zdají se být stěžejní, v jiném čase a prostorou nechávají lidi naprosto klidnými. Nebo nechápou, co je na daném tématu kontroverzní.
Obecně se u nás ve společnosti za společně vnímanou kontroverzi / to mi ale poradila AI/ považuje třeba euthanasie, povinné očkování či otázka klimatické krize.
Pro mě je z tohoto výběru kontroverzní ale jen euthanasie. Každý to máme jinak. Euthanasii jako kontroverzní beru, očkování naopak vnímám jako pokrok, kladný posun, pro mě osobně třeba kontroverzní není.
Ale někdy s překvapením zjišťuji, že to některé skupiny lidí vůbec nezajímá, je jim to ukradený, neví o tom, tudíž to nevnímají jako kontroverzní.
Někteří kontroverzní politici jsou kupříkladu pro ně buď úplně neznámí, neví o nich.
Anebo naopak, jsou pro ně bezvýhradně kladnou postavu, žádnou kontroverzi na nich nevidí.
I historické postavy se někdy z těch kontroverzních mění třeba v pozitivní. Nebo ty kdysi pozitivní jsou dnes přinejmenším kontroverzní nebo jasně negativní.
Časy se prostě mění a s nimi i jejich kontroverze.
Valdštejn je dobré téma k debatě. Nijak nás už neohrozí. Na rozdíl od těch dnešních kontroverzních vojevůdců.
A tak je dobré, aby děti rozuměly:-). Přinejmenším...
A aby jednotkou kontroverze pro ně nebyl jen prapodivný influencer...
A ve finále je podle mě ještě dobrý, že nerozumí slovu kontroverzní. Co si ale počít s tím, že kupříkladu nechápou spojení: jaká jsou východiska z krize? / nerozumí slovu východiska! /
Pravda, mohou kontrovat tím, že my zase nechápeme spojení, že je něco random....? Kupříkladu. Byť třeba toto spojení jsem se už naučila.
Teď letí výraz, že je něco sigma.To ještě dávám. Ale výkřik skibidi už je pro mě kontroverzní.
Nebo spíš ujetý, ale takových je / bylo a bude:-)/
Takže je zajímavé, byť někdy docela těžké, hledat něco obecně kontroverzního. Osobně za nejvíc kontroverzní považuji fakt, že se někdo nedomluví, respektive nechce domluvit. Že spoléhá na umělou inteligenci a sám za sebe se neumí vyjádřit. Tedy ani zformulovat, proč, kupříkladu, nechápe význam slova kontroverzní. Nebo východisko...
To ale už vlastně ani není kontroverzní, ale spíš jen docela smutné.
Přesněji řečeno, havelské posvícení. Trochu se mi zdá, že pojem posvícení už patří do minulosti. Nevím, kde a kdo a jak posvícení slaví. Zvyk vymizel. V Čechách víc, na Moravě asi trvá, byť termín bude jiný. Posvícení se asi už nepoužívá.
Třeba se ale pořádně mýlím a posvícení je plně frekventovaný pojem a zvyk.
Pečou se koláče a hnětynky, připravuje se husa se zelím a knedlíkem, schází se široká rodina....?
Tak vnímám posvícení já.
V podstatě je to ale něco úplně jiného, má jít o vzpomínku na svěcení kostela.
Z této církevní události se postupně stala lidová veselice. Spojená s oslavou úrody, patrně. Pak do toho vstoupil známý panovnický rebel Josef II. který nelibě nesl veškeré marnotratné činnosti. Tudíž pro posvícení, kterých asi bylo jako máku, stanovil jedno datum, po svátku svatého Havla. Aby těch volných dní, spojovaných s posvícením, nebylo zase tak moc.
A tak vznikl pojem Havelské posvícení.
I tak se dneska posvícení slaví, pokud se tedy slaví, v různých datech. Každý jinak, podle zvyku, tradice či času.
Nicméně, na Havla, to je asi nejznámější.
A to i přes to, že svatý Havel byl původem Ir. Ale u nás si získal nějakou zvláštní oblibu,
o čemž svědčí i řada kostelů zasvěcených svatému Havlovi.
Mně to svého času evokovalo spíš prezidenta Havla. Nebo účes na havla, což není od Václava Havla, ale kdysi to způsobil Karel Havlíček Borovský, asi jako influencer své doby.
Havel se mi líbí jako křestní jméno, ale osobně žádného Havla vlastně neznám. Snad z historie, Havel z Lemberka.
Dneska jich statistika nabízí 27 v celé zemi. Takže existují....
V Praze je navíc i Havelský trh, který existuje už od třináctého století. A dodnes.
O posvícení tam jistě bude rušněji než obvykle. Je to zajímavé místo, u Havelské ulice. Má svou atmosféru, je určitě lákavé tam zaskočit nakoupit zásoby na posvícení. A nebo jen na procházku.
Posvícení se tady ale asi jen připomíná, než aby se aktivně slavilo. Prostě není každý den posvícení, aby se pekly koláče a husy. Ty se navíc asi přesouvají víc ke svatému Martinovi, takže na Havla jsou ještě v relativním bezpečí.
A jak to máte s posvícením vy? Slavíte nebo je to už jen relikt minulosti. K nalezení tak někde ve skanzenu?
I když, v duchu tradic historických slavností, lze se načesat na havla a vyrazit kamsi na hody či krmáš. Nebo jen na Havelský trh.
Prostě šestnáctý říjen je vždycky na H(h)avla..
