Mám ráda léto

 Mám ráda léto, slunce a volno.

Respektive, měla jsem.

Letošní extra horké léto mě spíš vyděsilo. Slunce bylo někdy tak intenzivní, že budilo strach. Vize spálené země nabírala konkrétní obrysy. 

Najednou už nešlo ani tolik o dlouhé letní večery, příjemně teplý vzduch a koupání, ale šlo doslova o přežití.

Horké noci někdy připomínaly samotné peklo. Těch tropických bylo podle statistik více než třicet. A když se tropická noc sešla s tropickým dnem, navíc v kuse, nebylo to dvakrát příjemné. Nešlo vydechnout.

O to víc se letos těším na podzim.

Na září, které snad přinese chladnější počasí.

 Až přijdou rána, kdy je venku konečně příjemně. Když padne rosa a venku je cítit přicházející déšť.

Na čas, kdy otevřeme okno a dovnitř místo horkého vzduchu vklouzne svěžest. S tím přijdou okamžiky, kdy nám chladné ráno připomene, jak příjemné je zase si obléct svetr.

Když venku prší, je to vlastně krásné.

 Třeba to vadí jenom mně, že jsem unavená z toho, jak jsme celé léto bojovali s vedrem. 

Z neustálého hledání stínu, chlazení bytů, rozpálených ulic a nocí, kdy se nedalo spát. 

Podzim po nás snad nic takového nebude chtít.

Přichází zatím pomalu. Teplo je stále. 

Navíc, letošní podzim nemusí vlastně ani barvit listí, to už je dávno horkem opadané.

Smutný pohled na holé a suché stromy. 

Ale snad září ochladí vzduch a přinese déšť.

Protože abychom se mohli zase těšit na slunce, potřebujeme někdy trochu deště. Nebo spíš víc, protože bez vody to prostě nejde.

Právě proto letos nebudu podzim vítat s obvyklou lítostí nad koncem léta.

Naopak.

Budu hodně ráda za studená rána, za mokré chodníky, za déšť za oknem a za ten okamžik, kdy zjistím, že mi je konečně trochu zima.

Přeji nám všem příjemně deštivé září.

 

Do školy

 Dneska startuje nový školní rok. 

Děti jdou do školy. 

Ivánku náš, copak děláš...

Také vás to někdy prvního září napadne.? ...děti jsou do školy, tys ještě v posteli, o nic nedbáš..

Mně se to nějak někdy vybavuje, ale detaily jsem pozapomněla, tak jsem vyhledávala a zjistila jsem, že originál je Píseň o nedbalém žáku. Někdy ještě z devatenáctého století. 

To tedy koukám. 

Dneska mi to totiž naopak přijde aktuální a vlastně moderní, protože chodit do školy na osmou je trochu zločin na dětech. A i na některých učitelích. Takže je dobré zůstat v posteli trochu déle:-)

Ale o tom až jindy. 

Dnes je první školní den, děti jdou do školy, my ale máme ještě týden prázdnin. 

Rekonstrukce:-)

Takže dnes první září jen symbolicky

První pracovní

 První pracovní schůzka k nové knize. Rýsuje se úplná novinka, knížka pro děti. 

Ve čtvrtek jsme se proto sešli s grafikem, ilustrátorem a vydavatelem. 

Vlastně správně je sešly, protože je to všechno v ženském rodě. 

Setkání bylo u Veverek, tam je prostor pro dětskou literaturu přímo ideální. Bylo to setkání inspirativní, příjemné a zajímavé. Kniha asi bude:-)

A dneska už bylo první pracovní setkání i ve škole. To už je trochu horší, řekla bych méně příjemné. Nicméně, nedá se nic dělat. 

 Prázdniny definitivně skončily i pro náš pedagogický sbor. 

Jen naši studenti si ještě užívají. Nastupují až za týden. 

My tedy pracujeme ode dneška. Bude to takový nepříjemně dlouhý týden. Práce ve škole bez dětí je trochu kontraproduktivní. 

Jsem  zvědavá, co na konci školního roku bude úspěšnější, zda kniha nebo škola:-)

Bitva u Moháče

 Pět set let od osudového střetnutí. 

Výročí bylo včera, ale to dostal přednost Tori. 

 Dnes tedy Ludvík Jagellonský, který se utopil v bažinách 

u Moháče. 

Byl to "král Dítě", podle přezdívky, kterou mu dějiny přiřkly. 

Všechno měl tak trochu urychlené. 

Předčasně se narodil, brzy se oženil a předčasně také zemřel, bylo mu sotva dvacet, když zahynul. 

Skočil na špek evropským panovníkům, když mu slibovali podporu proti Turkům. 

Nakonec tam zůstal sám, proti Sulejmanovi, který měl minimálně dvakrát tolik vojáků. S tím špatně bojuje i zkušený vojevůdce, natož takový mladíček, jakým Ludvík byl. 

Když pochopil, snažil se utéct. Většinou, kdo uteče, vyhraje. 

Jenže on se na útěku se utopil v bažinách ....

Turci poté vpadli do Uher. 

Český trůn získali Habsburkové. Jagellonci u nás vymírají po meči. To byl tedy rok, 1526...

Narozeniny

 Dneska má Tori dva roky. Slavíme.

Jako správný majitel Toriášova historického okénka určitě i dnes připomene nějakou typickou historickou událost. 

Krom jeho narozenin je to třeba  SNP, tedy Slovenské národní povstání. 

Dříve to byla národní událost, dnes ji v českých učebnicích dějepisu moc nenajdete. 

Také je dneska výročí bitvy u Moháče.

 Ale i to dneska necháme být, na zítra, dnes je to Toriášův narozeninový den.

Dva roky. 

To je puberta jak vyšitá. 

Ale i přes pubertu je to miláček. 

Je hodný, poslušný, trpělivý. 

Chodí do školy, jezdí na výlety.  

Chodí se mnou na masáže, na kosmetiku i na pedikúru. 

V létě jezdil na přehradu, k vodě, na hrady... Stejně jako chodil Tobiáš, který tady ještě před dvěma roky byl. Určitě by mě dva roky zpátky, kdy se Tori narodil, nenapadlo, že vystřídá Tobiáše:-(

Stalo se. 

A tak dneska slavíme psí narozeniny.

Letná je navíc hodně dog friendly, takže často chodí i nakupovat, do baru či do kina. 

Umí být i tvrdohlavý, to ano, ale pořád je i přitom přátelský, veselý a hravý. 

V létě se naučil štěkat, což je tedy někdy dost nevhodné, ale věřím, že ve škole se to zase odnaučí. 

Jeho historické okénko se úspěšně rozrůstá. 

Je to prostě šikula. Jsme rádi, že ho máme. 

Happy birthday. 

Koněpruské jeskyně

 Poslední záchvěvy prázdninového cestování. 

A také pokus ochladit se v podzemním prostoru:-). 

Potlačila jsem svoje klaustrofobní sklony a vyrazili jsme. 

Vždycky to obdivuji a zároveň trochu nechápu, speleologii. Neumím si představit, že se nořím někam do neznámé jeskyně, do tmy a do neznáma. 

A když nám milá a vlídná paní průvodkyně vyprávěla, jak zde objevoval i třináctiletý chlapec, který jako jediný se tou tzv. plazivkou, dokázal protáhnout, úplně mi běhal mráz po zádech. 

Během prohlídky mě několikrát napadlo, co kdyby se to celé zřítilo, ale dokázala jsem to potlačit. 

Zopakovali jsme si stalagnáty, stalaktity a stalagmity:-).

Ukázala nám i pravou jeskynní tmu. Ta ovšem nevydržela moc dlouho, neb někteří neukáznění turisté hned měli potřebu posvítit si mobilem. No, k tomu mě nenapadá nic moc slušného, tak to radši nekomentuji. 

 Místy to bylo opravdu krásné, narazili jsme i na krápníkové medúzy, takže nejen 

v Bulharsku, ale i v Českém krasu. 

Prohlédli jsme i dílnu penězokazců z patnáctého století, kterou tu speleologové objevili. 

 Prostě, plno krásných a zajímavých míst. Fotit se smí, to je po čtrnácti letech změna. Krásné to bylo.

Nicméně, potěšilo mě, když jsme úspěšně vylezli na denní světlo.