Narozeniny

 Dneska má Tori dva roky. Slavíme.

Jako správný majitel Toriášova historického okénka určitě i dnes připomene nějakou typickou historickou událost. 

Krom jeho narozenin je to třeba  SNP, tedy Slovenské národní povstání. 

Dříve to byla národní událost, dnes ji v českých učebnicích dějepisu moc nenajdete. 

Také je dneska výročí bitvy u Moháče.

 Ale i to dneska necháme být, na zítra, dnes je to Toriášův narozeninový den.

Dva roky. 

To je puberta jak vyšitá. 

Ale i přes pubertu je to miláček. 

Je hodný, poslušný, trpělivý. 

Chodí do školy, jezdí na výlety.  

Chodí se mnou na masáže, na kosmetiku i na pedikúru. 

V létě jezdil na přehradu, k vodě, na hrady... Stejně jako chodil Tobiáš, který tady ještě před dvěma roky byl. Určitě by mě dva roky zpátky, kdy se Tori narodil, nenapadlo, že vystřídá Tobiáše:-(

Stalo se. 

A tak dneska slavíme psí narozeniny.

Letná je navíc hodně dog friendly, takže často chodí i nakupovat, do baru či do kina. 

Umí být i tvrdohlavý, to ano, ale pořád je i přitom přátelský, veselý a hravý. 

V létě se naučil štěkat, což je tedy někdy dost nevhodné, ale věřím, že ve škole se to zase odnaučí. 

Jeho historické okénko se úspěšně rozrůstá. 

Je to prostě šikula. Jsme rádi, že ho máme. 

Happy birthday. 

Koněpruské jeskyně

 Poslední záchvěvy prázdninového cestování. 

A také pokus ochladit se v podzemním prostoru:-). 

Potlačila jsem svoje klaustrofobní sklony a vyrazili jsme. 

Vždycky to obdivuji a zároveň trochu nechápu, speleologii. Neumím si představit, že se nořím někam do neznámé jeskyně, do tmy a do neznáma. 

A když nám milá a vlídná paní průvodkyně vyprávěla, jak zde objevoval i třináctiletý chlapec, který jako jediný se tou tzv. plazivkou, dokázal protáhnout, úplně mi běhal mráz po zádech. 

Během prohlídky mě několikrát napadlo, co kdyby se to celé zřítilo, ale dokázala jsem to potlačit. 

Zopakovali jsme si stalagnáty, stalaktity a stalagmity:-).

Ukázala nám i pravou jeskynní tmu. Ta ovšem nevydržela moc dlouho, neb někteří neukáznění turisté hned měli potřebu posvítit si mobilem. No, k tomu mě nenapadá nic moc slušného, tak to radši nekomentuji. 

 Místy to bylo opravdu krásné, narazili jsme i na krápníkové medúzy, takže nejen 

v Bulharsku, ale i v Českém krasu. 

Prohlédli jsme i dílnu penězokazců z patnáctého století, kterou tu speleologové objevili. 

 Prostě, plno krásných a zajímavých míst. Fotit se smí, to je po čtrnácti letech změna. Krásné to bylo.

Nicméně, potěšilo mě, když jsme úspěšně vylezli na denní světlo. 

 

Hlavenec

 Zase začnu kvízovou otázkou. 

Znáte Hlavenec?  

Většinou asi ne. Pokud tam třeba náhodou nebydlíte:-)?

Je to malá vesnice. Směrem z Prahy na Mladou Boleslav. Sjezd z dálnice. 

Zajímavá je ale sochou Karla VI., což je. tedy byl- otec Marie Terezie. Zavedl nás tam jeden z posledních prázdninových výletů.

Krásné místo. 

Má samozřejmě svůj příběh, proč v osaměle, kdesi v poli, stojí panovníkova socha, mistrovské barokní dílo Matyáše Bernarda Brauna. 

Za peníze hraběte Šporka. 

Byl 3. listopad 1723, svátek sv. Huberta. Císař Karel VI. byl tehdy v Čechách kvůli své korunovaci českým králem, a proto se konal velkolepý císařský hon.

Po lovu právě na tomto místě uspořádal hrabě František Antonín Špork hostinu a předal Karlu VI. insignie svého Řádu svatého Huberta, který Špork založil jako lovecký rytířský řád.

A Špork byl trochu... barokní megaloman. 😄

Chtěl událost zvěčnit opravdu monumentálně. Nechal proto v letech 1724–1725 postavit přímo na místě pomník, který navrhli Ferdinand Maxmilián Kaňka a Matyáš Bernard Braun.

A proč zrovna uprostřed pole?

Tehdy to nebylo uprostřed ničeho. Byla to součást rozsáhlé lovecké krajiny brandýského panství. Špork chtěl, aby monument stál přesně v krajině, kde se odehrál císařský lov,

 a zároveň aby byl zdaleka viditelný.

I když úplně původně to chtěl vybudovat na Karlově mostě, ale k tomu nedostal povolení. Tak to zvěčnil na svém panství.

A ne jen tak.

Špork totiž doufal, že když císaři udělí svůj řád, Karel VI. mu na oplátku udělí nejvyšší habsburské vyznamenání, Řád zlatého rouna. 

Jenže císař to neudělal.

Špork tedy vynaložil obrovské peníze na oslavu císaře a vytoužené vyznamenání nikdy nedostal.

Ale ten monument je opravdu nádherný: 

Karel VI. stojí uprostřed pod baldachýnem, nahoře je jelen s křížem mezi parohy a kolem něj sv. Hubert, psi a kůň, tedy celý příběh loveckého řádu převedený do barokního kamene. A k tomu se u Karla vystavil i Tori, prostě hezký výlet.