Učitelé dějepisu si v listopadu přijdou na své.
Někdy jsem nadšená, někdy rozladěná.
Čeho jsme se zatím v listopadu v dějepise dotkli?
Tak dejme tomu i Dušiček, třeba v komparaci s Halloweenem
a tradicemi. Věnovali jsme se třeba i Guy fawkes day, daly se tam vystopovat prvky terorismu už v sedmnáctém století.
Ale nejvíc jsme pitvali sedmý listopad, devátý, jedenáctý a sedmnáctý.
Až když to
píšu, taksi uvědomuji, že jde jen o lichá čísla.??
Zajímavý
jev😊.
Náhoda,
nebo snad dějinný záměr? 😊
Jen
pro připomenutí, co se za těmi daty skrývá: VŘSR, pád Berlínské zdi, Den
válečných veteránů a pak roky 39 a 89. Do toho jsme navštívili diskusi o Havlovi
na Magistrátu, které se ale budu věnovat jindy a samostatně.
Co mi z toho vyplynulo?
Když chci být pozitivní, tak mě hodně potěšily děti,
které se zajímají a vědí. Některé mají dokonce hodně hluboké znalosti a přehled
a dokážou vést smysluplnou diskusi. Někteří vidí překvapivě široké souvislosti,
mají vlastní názory a především chuť si je konfrontovat s ostatními. To je
přesně ten okamžik, kdy mě to nadmíru baví a vím, že ta práce dává smysl.
Ale...
To
ale musí asi logicky nastat.
Je jich menšina.
Většina studentů totiž dějepis považuje za zbytečný, komerčně nezajímavý, neuživí je
a nevydělají si.
I
proto je to nezajímá, nebaví a nechtějí se to učit.
Někteří pak disponují úplně děsivými neznalostmi. Navzdory své touze studovat gymnázium. Hodně to vidím v prvních ročnících, jehož studenti přišli z různých devátých tříd a podle toho to tak vypadá.
Někdo si vzpomíná, co probírali, jiný tvrdí, že se jen učili na přijímačky a dějepis skoro neměli, jiní neví nic. Někteří dokonce prošli dějinami s jedničkou na vysvědčení, aniž by se přitom s nějakou historií potkali.
A
tak zjišťuji, že v roce 89 tu byl Gottwald, někdo se zapálil či byl nějaký
boj profi nacistům…
Někdy
to až bolí.
Člověk
by nad tím mohl mávnout rukou, kdyby nešlo o věci, které zásadně utvářely svět,
ve kterém dnes žijeme.
Ale nejvíc bolí ten nezájem, pokud to není na známku, tak je to nezajímá.
Obyčejné nevědět se dá napravit, ostatně od toho tam jsem. Dá se vysvětlovat, doplňovat, vracet se k souvislostem.
Jenže jak vzbudit zájem o něco, co člověk předem považuje za
zbytečné?
Zkusila jsem otázku, kdo se o třeba o 17. listopadu baví doma s rodiči.
Přihlásily
se mi tři děti. Celkem nepřekvapivě to byli ti, co měli nějaké ponětí, věděli a
byli schopni (i ochotni) diskutovat.
Adekvátní
věkové ročníky osmiletého gymplu jsou na tom vědomostně lépe, fakt to víc umí,
ale v oblasti zájmu je to dost podobné.
A přitom třeba ve
veřejném prostoru se pořád cílí na mladou generaci…
Je
to dobře, to nechci zpochybňovat.
Jen si myslím, že ti mladí jsou často zrcadlem svých rodin a když se nějaké hodnoty v rodinách nectí, těžko to lámat.
Často si říkám, jestli po mladých nechceme,
aby si osvojili něco, co sami dospělí doma příliš nežijí…??
Pokud
se doma o minulosti, současnosti, politice nebo veřejném dění nemluví, těžko
můžeme očekávat, že se zrovna v patnácti letech dostaví spontánní touha pátrat
po souvislostech listopadu 1989. A to ani v případě, že o tom mají diskutovat
ve školním dějepise…
Tak bych si asi přála, aby těch zvednutých rukou bylo příště víc.
A uvidíme, co nám listopad v hodinách dějepisu ještě nabídne…

















































