Antonín Dvořák

 

Hudební génius. 

Milovník vlaků. 

Kdyby v jeho době existovaly sociální sítě, asi by velmi často sdílel obrázky lokomotiv. 

Šotouš:-). 

Zanechal svoje stopy na mnoha místech (nejen) středních Čech. 

Kupříkladu ve Zlonicích.

Tam studoval a také je oslavil ve své slavné skladbě Zlonické zvony.

Ovšem když jste ve Zlonicích, musí vás logicky napadnout, vážně tady? 

Je to místo mimořádně nehezké. 

Nevlídné. 

Zanedbané. 

Potkali jsme několik místních opilců a narazili na pěkně rozbité cesty. 

I domy oprýskané. 

Hezký chrám, byť by také jistě uvítal nějakou rekonstrukci. 

Vůbec nechápu, jak tady  Dvořák mohl najít nějakou inspiraci. 

To Nelahozeves je úplně jiný příběh.

Hezká, upravená obec, která dává najevo, že si svého nejslavnějšího rodáka váží. 

Dvořákův rodný dům stojí jen pár kroků od nádraží. 

Náhoda? 

Těžko. 

U nádraží pak najdete  informační centrum, expozici a také překvapivě příjemnou kavárnu. 

V Nelahozevsi jsem si ho užila. Stejně jako města samotného, krásné to bylo.

                                                A toto jsou Zlonice....

Peruc

 Není to úplně cesta po stopách starých pověstí českých, byť to tak trochu vypadá. Ale šlo vlastně o náhodnou cestu z Panenského Týnce.

Peruc.

Místo, kde se kdysi setkal kníže Oldřich s fatální kráskou, pradlenou Boženou. Měl cválat kolem a její krása ho praštila do očí. 

Nutno konstatovat, že pokud tomu tak mělo být, tak Božena šla jeho povšimnutí dost naproti. Prala prádlo do půli těla nahá.

 To by si asi povšiml každý. 

Nicméně, kníže Oldřich si nejen všiml, ale on i Boženu "hodil na kůň" a odvezl si ji do Prahy. Co na tom, že sám byl ženatý a ona vdaná, prostě přání panovníkovo.

V Peruci tak mají nejen posvátný Oldřichův dům, ale i Boženinu studánku. Tam se to údajně mělo odehrát. Dneska by tam podobná romantika rozhodně vzniknout nemohla, jde o místo mimořádně ošklivé. Vůbec, celá Peruc na mě tak působila, nehezky, až špinavě. Krásný zámek, to ano. Ale hned kousek totální ruina. 

Památník Emila Filly, který to tu měl zjevně rád, zavřený. Do nekonečna. 

Otevřená vietnamská večerka a kolem ní pár prapodivných existencí. 

Prostě, takové až hodně nevlídné. A přitom tak důležité místo pro naše dějiny....

No, třeba se Peruc nelíbila jenom mě. Nebo jsem zrovna měla smůlu na divnou atmosféru.