Sametová

 Konkrétně celý název je Léta sametová. 

A jde o román od Štěpána Javůrka, který se hodně - a dobře- věnuje oblasti Sudet. Tak jsem zvědavá za reflexi revoluce:-)

Rok co rok

 Rok co rok se to opakuje, děsivý školní leden. 

Už několik let zpátky si říkám, že by nebylo od věci v lednu onemocnět a do té práce nechodit. Nic by se nestalo, nějak by to doklepali i beze mě. 

Já bych si odpočinula a ušetřila nervy, energii a iluze. 

Protože před pololetním vysvědčením je ve škole peklo. Alespoň v naší škole, jinde to třeba mají jinak. 

Já to sice také pokaždé chci jinak, ale nějak se mi to nevede. Naši studenti jsou totiž nastaveni na dobré známky.  A to často i bez ohledu na to, zda na to mají, zda je předmět baví, zda celý půl rok pracovali. Prostě cílem je mít ty jedničky, s nějakým slovním hodnocením vás většinou pošlou do háje. 

A tak je tu doba písemek, opravování, zkoušení a dialogu o tom, zda to je na jedničku či ne. 

Osobně totiž nejsem moc příznivec známkování, spíš mi jde o zájem a aktivitu, a to se moc nepotkává 

s touhou mít dobré známky. Někteří je pak chtějí nejlépe skoro zadarmo. 

A tak se koncem ledna už sotva vleču. Vyčerpaná, otrávená, rozladěná. Rok co rok se to opakuje. Naštěstí je to úspěšně za námi, vysvědčení už je doma a nyní je tu takový klidnější únorový mezičas. 

Opakovat se to bude zase v červnu, ale tam je to zředěné vidinou letních prázdnin, lépe se to snáší. Leden je fakt děsivý. Vyčerpané jsou děti, učitelé i rodiče. Všechno jede na sto procent, respektive na sto deset procent. 

Naštěstí už je leden v propadlišti dějin a nastává ta lepší část roku. 

Teď se chvíli zas bude chodit do školy normálně, bez intenzivního tlaku na megavýkon. 

Světla

 Ještě před ukončením loňské světelné sezóny ve Žlutých lázních jsme stihli návštěvu.

 Světelný park. 

Snaží se o zachycení dominant Evropy. 

Moc hezké využití zimních Žlutých lázní. 

Jistě, předvánoční atmosféra je tady patrně jiná, hezčí, ale i lednová návštěva měla velké kouzlo. 

Jako lednový bonus pak lze jistě připočítat i fakt, že tam nebylo tolik lidí, šlo tedy o příjemnou večerní procházku. 

Korunovanou opečenými špekáčky, které tady nabízeli k vlastnímu opečení. No, v lednu jsem si buřta na ohni neopékala ani nepamatuji, tak jsme toho s radostí využili.

Takže při sečtení všech bonusů, včetně lednového vuřtu, šlo o super dárek za vysvědčení. 

To se prostě povedlo. 

A už se také těšíme na letní Žluté lázně, na sluníčko, teplo a koupání ve Vltavě. A na cestování, ty světelné evropské dominanty nás inspirovaly a nalákaly....

Polovina

 Dnes. První půlka letošního školního roku je za námi. 

Vysvědčení.

Měl by to být slavnostní okamžik, ale u nás je to běžný den. Děti se učí a někdy, jak se to hodí do rozvrhu, dostanou vysvědčení. A pak se učí dál, někteří až do půl páté!!

To je sice šílené, ale zastánci tohoto ukončení půlročního snažení tvrdí, že volno mají zítra, tak co...?!

Dejme tomu, že je zítra volný den (nazývat ho prázdninami se mi příčí, maximálně tak prodloužený víkend). 

I tak si myslím, že by si to dnešní vysvědčení zasloužilo slavnostnější rámec. 

Dnes k tomu tedy, jako na objednávku, napadl sníh. Lze tedy na onen prodloužený víkend vyrazit do hor.

Focus

 Včera jsme se zúčastnili natáčení pořadu Focus Václava Moravce. Je zaměřený na mladé lidi, tudíž pro naše studenty jako dělaný. Nabídka zaujala třicet studentů, kteří se mnou vyrazili do památníku na Vítkově, kde se natáčení konalo. 

Název zněl Konec feudalismu, což mě trochu zmátlo, přála jsem si nějaké historické paralely. A ono to bylo o penězích, ostatně  jako vždy, o peníze jde až v první řadě. 

Setkání bylo předepsáno už hodinu před natáčením, před přímým přenosem. Doporučený dress code, smart casual. 

A také teplé oblečení, měli jsme očekávat chladnější prostředí. 

Byl nám nabídnutý prostor pro dva dotazy, které jsme využili. 

Celé to byl tak trochu pánský klub, ženu do debaty nepozvali. 

Studentů tam byly mraky. Překvapivě, z celé republiky. 

A tak zatímco já jsem to považovala tak trochu za "náročný" výlet, který nám zabral asi čtyři hodiny času, nevím, co to bylo pro studenty kupříkladu z Českých Budějovic? 

To je tedy pro mě hodné obdivu, taková ochota vycestovat z takové dálky. 

My to v tomto kontextu měli za humny. 

Těšili jsme se na přímý přenos, mělo to být rovnou v televizi. Leč, idiot na zamini a jeho sms zprávy, které podle mě musel psát pod vlivem alkoholu, což pubescenti často dělají, že se opijí a pak píší věci, nad kterými svět žasne, tak ty  způsobily mediální politickou krizi a Focus byl přehozen do záznamu  

a odvysílaný bude bůh ví kdy. 

Nicméně, i tak to byl zážitek, veskrze příjemný. Zaskočilo mě ale, že někteří studenti neudrží v hlavě větu a svou otázku tak museli mnohokrát opakovat, protože ji nebyli schopni říci na první dobrou. V tomto ohledu pak musím pochválit naše studenty, ti to dokázali. Takže kapka přihřáté polívčičky:-).

Kaňkou na jinak příjemném natáčení byla tedy šatna. Museli jsme si odložit kabáty,  ale tak zoufale pomalé šatnářky už jsem dlouho neviděla. 

Čekání na kabát pak bylo skoro delší než samotné natáčení. 

Nicméně, vše špatné zapomenuto, pozitiva převládají, Václav Moravec byl skvělý, děti to bavilo, mě vlastně také, tak se už jen těšíme, kdy konec feudalismu půjde v televizi.

 

Pošta

 Dánové prý úplně zrušili poštovní schránky a posílání dopisů a pohledů. Papírové dopisy a pohledy již nejsou in. Proto v Dánsku zrušili schránky, službu a jdou ( prý) s dobou.

Službu doručování ale prý může převzít soukromá firma, takže ti Dánové, kteří ještě o tuto formu komunikace stojí a využívají ji, by nějakou variantu doručování mít měli. 

U nás je to asi úplně stejné. Státní doručovací moloch moc nefunguje. A to ani neustálým zdražováním. Kupříkladu celý leden čekám na dopis, se známkou A, o kterém vím, že byl odeslán. A nepřišel. Zatím, třeba má podle pošty ještě čas. 

Zajímavé u nás je, že často nefungují ani ty soukromé doručovací služby. Kolikrát mi nedorazil předplacený časopis, který už není v kompetenci pošty, ale jakési privátní firmy. Buď nedorazil vůbec nebo s velkým zpožděním. 

Takže nevím, zda Češi mají stejnou možnost, jaká se nabízí Dánům. Byť výchozí bod bude stejný. Státní pošta nefunguje tak, jak má.

U nás by se asi divil i Jiří Wolker a jeho Poštovní schránka na rohu ulice.

Už dávno není na rohu každé ulice. To, že nekvete modře, to je něco jiného, dobové reálie ji zabarvily do oranžova. Ale také vyzmizíkovaly z veřejného prostoru. 

Ve městě se ještě nějaké najdou, ale venkov už je takřka poštovně izolovaný. Na menších vesnicích už schránku dávno nenajdete. Ostatně, ani moc pošt tam nezůstalo. 

Takže vlastně u nás už dávno jdeme dánskou cestou, jen o tom nikdo oficiálně neví. Zejména dobře placení manageři státního podniku Pošta asi vůbec netuší. Nebo spíš nechtějí tušit, protože kdo by chtěl zrušení pěkného místa pod penzí. 

Takže u nás se nic neruší, ale ani nefunguje. Tedy nejdeme dánskou cestou, ale tou naší...

  

Dvacet let

 Zachytila jsem informaci, že včera uteklo dvacet let od vraždy mafiána Mrázka, čímž se akce stává promlčenou a pachatel, pokud bude objeven, nebude potrestán. 

Ani střelec ani zadavatel.

To mě zaujalo. Zejména i proto, že v těch informacích znělo dost unissono i to, že oni vlastně pachatele znají, jen nemají důkazy??

Kmotr Mrázek zemřel v roce 2006, v podvečerních hodinách. Jedním výstřelem. Spolu s tím se vynořila řada spekulací a různých verzí, které vznikají v podstatě dodnes. 

Vraha se oficiálně najít nepodařilo. 

Navzdory tomu, že šlo o kontroverzního člověka, zdá se mi to divné. Myslím to promlčení. 

Myslím si, že vražda, jakákoliv, by promlčená prostě být neměla. 

Tady navíc stopy údajně vedou do politických kruhů, jak vzletně znělo včera v televizi, do nejvyšších pater české politiky. 

O to víc by mělo být v případu jasno.

 Není. 

Zdá se mi prostě, že ten náš právní řád je zralý na nějakou revizi, protože z hlediska zdravého rozumu je to víc než prapodivné. 

Vraždu lze promlčet. Za marihuanu padají drakonické tresty mnohaletých vězení. Ve vězení se znovu můžete ocitnout i za názor, zatímco za vraždu, jak je vidno, třeba i ne. 

A to nemluvím o filmové glorifikaci vrahů, kdy se o nich natáčí filmy, jako nyní o Strakovi. 

I on dostal jen pár let a dneska si v poklidu někde žije. Ale zpátky k Mrázkovi. I o něm tedy natočili film, byl to prostě kmotr. Ale ani to by nemělo znamenat, že jeho vražda v pohodě projde. 

A prošla.  

Zdá se, že u nás je prostě možné všechno