Na Tři krále

 Na Tři krále o skok dále, to je, myslím, nejzásadnější sdělení dneška. 

Tři králové také přicházejí ukončit naše vánoční období.  

Je to všední den, byť ve své podstatě by to také měl být svátek. Když chceme slavit Vánoce, jako svátek, měl by i den Tří králů být svátečním dnem.

On se ale většinou tváří, že s loňskými vánočními svátky vlastně nemá nic společného. Odstrojený stromek už stojí v koutě, připraven na vyhození. Cukroví je snědeno a většina z nás už zase chodí do práce.

Tři králové vlastně přicházejí, když už je po všem důležitém. 

Dítě se narodilo, pastýři odešli, zázrak se stal bez jejich přítomnosti. Dorazí později, a přesto nejsou navíc. Je to taková nečekaná symbolika. 

Kolikrát třeba i my přijdeme k podstatným věcem také až se zpožděním?

Kolikrát pochopíme smysl událostí teprve ve chvíli, kdy už dávno dozněly fanfáry?

Prostě je to symbolika i o nás.

Na Tři krále se také tradičně píše na dveře K+M+B. 

Někdo ví, že to nejsou iniciály, ale požehnání domu. 

Jiný to tuší, někdo je přesvědčen, že je to Kašpar, Melichar, Baltazar, zatímco jiný v tom vidí klíče- mobil- brýle. Aby nezapomněl, když odchází z domu. 

Další to třeba neřeší vůbec. Je to značka, symbol. Napíše se, vyfotí, dveře se zavřou a život pokračuje dál, často úplně stejně jako předtím.

Možná právě to je kouzlo Tří králů. Jsou takovým pokračováním. Návratem do každodennosti. 

Nejsou hluční jako Silvestr ani sentimentální jako Štědrý den.

Nepatří jim reklamy ani velká předsevzetí. 

Jsou spíš tichou připomínkou, že cesta může být dlouhá, klikatá a někdy i trochu zbytečně složitá

Na Tři krále se naše Vánoce oficiálně loučí.

Stromek půjde pryč, světla zhasnou a běžný rok se nadechne k pravidelnosti.

Ale možná by stálo za to nechat si z tohoto tříkrálového dne něco na celý rok. Třeba pomalost, ticho nebo odvážnou ochotu přijít k věcem klidně pozdě. 

Protože ne všechno důležité se musí stihnout včas.

Něco stačí pochopit. 

Leden jako pondělí

  Podle nějakých studií je pondělí nejméně oblíbeným dnem v týdnu. 

Třetí pondělí v lednu si dokonce vysloužilo přívlastek nejdepresivnější. Prý je to podle britské tradice Blue Monday, nejvíc depresivní pondělí v celém roce.

Takže pondělí nic moc.

A kdybychom kalendář srovnali s týdnem, pak se nabízí tvrzení, že leden je vlastně takové pondělí celého roku. Neoblíbený, studený, tmavý, dlouhý …

 Po vánočním vzepětí přichází úbytek energie, do ničeho se nám moc nechce, prostě jako v pondělí, kdy se nám nechce z postele do práce.

Pravda, optimisté se i v pondělí tváří, že se těší. Do práce, do školy, za povinnostmi….

 A v lednu že se těší na nový začátek.

Ale pravda je často taková, že v obou případech hlavně doufáme, že to nebude tak hrozné, jak to vypadá. A že se to nějak rozběhne samo.

 Jako po víkendu. Jako po Silvestru.

Ale někdy je pondělí opravdu docela v pohodě, má určité kouzlo očekávání.

Tak i leden může být docela fajn. Je v něm třeba příjemné ticho po svátečních ohňostrojích, svěží vzduch plný očekávání, je to prostor, který ještě není sevřený každodenní rutinou.

Můžeme ho vyplnit čím chceme. Nebo alespoň čím stihneme.

Tak přežijme pondělí roku se stejnou strategií jako to běžné: s kávou, s humorem a vědomím, že to nejhorší už máme za sebou.

Beseda v Benešově

 Ode dneška za měsíc....

Lednová tvář

 Podle klasické pohádky O dvanácti měsíčkách je leden moudrý vousatý muž, který teď právě velí těm ostatním, veskrze také vousatým chlápkům. 

A k nim si přichází ta Maruška pro jahody, které nám dnes nabízí kdejaký supermarket, čímž tedy konzumace jahod v lednu ztratila své kouzlo pohádkovosti.

Napadá mě, zda by dnešní Maruška vůbec uvěřila takovému muži, který představoval leden? A jak si vůbec, s trochou přípustné lednové fantazie, tento měsíc personifikujeme my? Má pro vás leden nějakou tvář?

Kdyby leden nebyl jen list v kalendáři, ale člověk, koho bychom potkali ve dveřích 1. ledna? 

Vypadal by spíš jako sebevědomý mladík s plánovačem v ruce, nebo jako někdo, kdo už toho hodně zažil a ví, že život se málokdy chová podle diáře?

Možná by to byl typ, který se na nás usměje a řekne:

 „Tak pojďme. Uvidíme, co vymyslíme.“

Žádná velká slova, jen vstřícně přátelská tichá nabídka.

Já leden vlastně vidím spíš jako sněhuláka, ale každý máme fantazii jinak divokou.

Váš leden tak může klidně nést tvář mladého influencera, který nastavuje trendy nastávajícího roku.

 Nebo mladé dívky, která tančí mezi vločkami sněhu.

Může to být rozvážný taťka, který s pochopením hledí na svých jedenáct dětí, které se mu batolí kolem kotníků.

Někdo si ho představuje jako filmového fešáka, hrdě stojícího na počátku své dobrodružné cesty. Takový Brad Pitt letošního kalendáře, to si dovedu docela snadno představit.

A jak to máte vy?

Má váš leden nějakou tvář či je to bezbarevný odrazový můstek do dalších měsíců?

Ať už s tváří nebo jenom s vizí, určitě si leden užijte po svém. V pohodě a s radostí. Nabití novoroční energií.

Nejdůležitější asi je, s jakou tváří do něj jdeme my. Zda si nenasazujeme masku či svou tvář neztrácíme.

A při hledání lednové tváře si letošní začátek můžeme udělat třeba trochu netradiční hru… odhalte jeho tvář😊 .

Přeji vám úspěšné lednové odhalování.

 

 

 

Úspory

Vánoce a novoroční oslavy většinou dokonale vysají naši peněženku. 

Do nového roku tak často vstupujeme s myšlenkou, že minimálně v lednu musíme trochu šetřit.

Ovšem to se většinou šeredně mýlíme. Leden totiž není na úspory stavěný, jen to nedává tak okázale najevo jako vánoční čas.

Leden se totiž odjakživa tváří jako měsíc restartů. Jako doba, kdy se máme stávat lepší verzí sebe sama. Začínat znovu. 

A tady je právě ono skryté lednové nebezpečí. Nový začátek totiž s sebou nese nové výdaje. Permanentka do fitka, třeba. 

To abychom byli hubenější, zdravější či krásnější. Nebo alespoň měli pocit, že pro sebe něco děláme.

Dieta, která má nastartovat naše hubnutí, také něco stojí. 

Další peníze spolkne jazykový kurz či jiné aktivity, které jsme si  v rámci našich předsevzetí naplánovali od ledna začít.

A tak je dobré si uvědomit, že levný restart bohužel neexistuje.

Ne že bych si z novoročních snah chtěla dělat legraci. 

Naopak. 

Je sympatické chtít se zlepšit. Jen je dobré si dopředu uvědomit, že změna stojí peníze a nový život se nedá vybudovat do čtrnácti dnů.

Tak vítejte v novém roce. Klidně s předsevzetími, klidně bez nich.

Možná pro změnu jen letos nemusíme začínat tak draze. Třeba úplně stačí začít pomalu a za pár korun.

 A někdy nezačínat vůbec, jen zůstat hezky ve starých dobře zajetých kolejích.

Čímž možná paradoxně naplníme to nejobvyklejší předsevzetí, že letos budu třeba méně utrácet. 

Nebo více šetřit.

Ať vám tedy leden přinese přesně to, co chcete. Za přijatelnou cenu, samozřejmě😊

 

.

Začínáme

 Začínáme…

Výchozí premisu pro nějakou úvahu o začátku splňujeme, jsme tady.  A vstřebáváme takřka sci-fi fakt, že je tady rok 2026.

Tedy vstřebávají to víc pamětníci. To znamená my všichni, co jsme kdysi s obavou hleděli na přicházející rok 2000.

Pak na myšlenku, co bude, až bude rok 2006, respektive, až se bude psát rok 2006, až se všichni přestěhujem do obrovských měst, až bude pozdě se ptát, a co děti, mají si kde hrát...

Pak se s určitou nejistotou čekalo na rok 2010.

Konec světa měl být někdy kolem roku 2012. 

Pak se připomínalo sto let od vypuknutí první světové války...

Pak přišel covid, a i ten už je nyní dávnou minulostí.

Je tu druhá polovina dvacátých let.

Dvacátý šestý rok nikde v éteru napjatě neodpočítávali, prostě je tady a jede se dál. 

V lednu, který je svou mrazivou energií trochu rozporuplný. Ukáže nám, jak na tom jsme.

Bez výmluv. Bez prázdnin. Bez rozptýlení.

Někdo leden  vnímá jako bílý nepopsaný list, který se začíná pozvolna zaplňovat. Plány, předsevzetími, novou energií.

Pravda, někteří se nemohou vzpamatovat z rozjásané atmosféry přežitých svátků a nejde jim ten všední rytmus. Školáci se děsí pololetních písemek a rodiče pak vysvědčení svých ratolestí.

Ale zase vyznavači zimních sportů se nemohou vynatěšit na lednové cesty do hor, nadšenci bruslí

 i uprostřed města, sáňkuje se ve Stromovce i na Petříně.

 Někdo sebezpytně přemítá nad tím, kolik předsevzetí už v půli měsíce potichu zruší či kolik pevných rozhodnutí „letos už opravdu“ se rychle mění na klasické, tak „možná příští rok“?

Většina z nás pak vstupuje do nového roku s pocitem, že už zase…

Ale něco nového se zase začíná…

Tak jak tedy smysluplně začít?

Jasně, každý po svém, ale určitě platí, že dobré je nepřepálit začátek. Nezačít s plánem, který nás vyčerpá dřív, než se měsíc pořádně rozeběhne

Možná úplně stačí začít slušně.

K sobě i k ostatním.
A vydržet to déle než do Tří králů.

Hezký lednový odraz do dvacátého šestého roku, do výročního roku od nástupu Habsburků, ale i od vymření Přemyslovců...

 

Silvestr

 Znáte nějakého Silvestra? Kromě Stalloneho tedy, samozřejmě. Nějakého opravdu českého Silvestra?

Já tedy ne. 

Znám několik Davidů, kteří slaví svátek den předem. Ale s nimi není spojen konec roku. 

Silvestra neznám. Pokud vím, většinou jsou to papežové, Silvestr I. a II. třeba. 

Podle statistik je překvapivě v ČR 454 nositelů tohoto jména. 

A to je zase dost. 

Takže určitě někde existuje Silvestr Novák, třeba. Někdo máte Silvestra jako souseda, někdo dokonce jako manžela. 

V podstatě bych asi nějakého Silvestra ráda poznala. Jak se mu asi říká? Silvo? Nebo Vestro? Vestře? Silve?

Jsou to takové bláznivě silvestrovské úvahy, které míří k oslavám konce roku, kdy je takový crazy čas. 

V latině ale slovo silvester znamená lesní, protože silva je les. Takže by to vlastně mohlo znamenat 

i výzvu k útěku do lesů, ale to dnešní silvestr moc nenabízí. 

A když, tak chudák lesní zvěř, protože tam nepřicházíme za klidem, ale neseme tam silvestrovský hluk v podobě petard a dalších šíleností.

  V klasickém kalendáři jde o svátek papeže sv. Silvestra I., který zemřel 31. prosince roku 335 a tím pádem právě jeho památka připadla na poslední den roku. Jeho jméno se postupně přeneslo i na samotné oslavy. 

Konec roku v našem světě se tak slaví na Silvestra hlavně proto, že to vyšlo v kalendáři. Nic jiného v tom není:-).

Ještě ve středověku se začátek nového roku neslavil 1. ledna, naopak, někde začínal na jaře, jinde 

o Vánocích. Teprve s rozšířením gregoriánského kalendáře se 1. leden ustálil jako začátek roku .

   Název „Silvestr“ se používá u nás, logicky pak na Slovensku, prý i v Německu a samozřejmě pak v Rakousku. Snad je tomu tak i ve Švýcarsku. 

Jinde ve světě se Silvestr nepoužívá, ale oslavy jsou všude stejné.

 Oslava přelomu roku je totiž téměř univerzální, jen jméno Silvestr je kulturně středoevropská specialita…

V praxi je to taková největší světská oslava roku, plná ohňostrojů, alkoholu a hlučných přání, což by svatý  Silvestr nejspíš sledoval s mírně nesouhlasně zdviženým obočím. 

  Silvestr zjevně patří k tzv. mezním dnům, chvílím mezi starým a novým. Když se rok láme, láme se i osud myslíme si už po staletí.  

Proto se také lidé i o silvestrovských oslavách snažili nějak si zajistit štěstí a nepřivolat smůlu. A dobré by k tomu bylo, v takové magické noci, ještě nahlédnout do budoucnosti.

Proto třeba k silvestrovským pověrám patří prasátko, protože prase bylo symbolem dostatku a hojnosti. Mít zabíjačku na silvestrovském stole znamenalo, že nebude hlad. Někteří od toho i odvozují jméno měsíce prosinec, který prý byl dřív prasinec podle zabíjaček. 

Nu, chudáci pašíci.

Naopak drůbež, ta má na konci roku klid. Nikdo ji z pověrčivosti nechce jíst. Říkalo se, že štěstí uletí. Proto se na Silvestra nejedla slepice ani kuře ani nic jiného křídlatého.

Ryby to měly tak napůl, někde trvá jejich vánoční vraždění, protože znamenají hojnost, jinde se zase tvrdilo, že ti díky rybě vyklouzne  štěstí z rukou. 

Takže asi podle kraje, obecně si myslím, že dneska už rybu na Silvestra či Nový rok nikdo moc neřeší. Spíš se mluví o čočce😊
 Nějaké pověry jsou totiž o penězích. Začíná to už vánoční kapří šupinou, pak pokračuje ideou, že mít prázdné kapsy na přelomu roku znamená mít prázdný celý další rok. 

Proto si někteří lidé schválně nechávají bankovku v peněžence. 

Říká se také, že se nemá nic půjčovat ani vracet. Protože co odejde na Silvestra, nevrátí se celý rok. Tak se logicky neměly půjčovat peníze, ale ani třeba vynášet smetí a zametat. Asi aby si člověk nevymetl to imaginární štěstí. 

A pak čočka jako novoroční oběd.

Celý Silvestr je vlastně takový pohanský strach z neznáma, i když mu říkáme moderní společenská oslava….

Je to takový pel mel pocitů, které jsou umocňovány aktivním požíváním alkoholu.

…a to všechno se potkává v jediné vteřině o půlnoci.

A pak je zase všechno jako dřív😊