Bitva u Moháče

 Pět set let od osudového střetnutí. 

Výročí bylo včera, ale to dostal přednost Tori. 

 Dnes tedy Ludvík Jagellonský, který se utopil v bažinách 

u Moháče. 

Byl to "král Dítě", podle přezdívky, kterou mu dějiny přiřkly. 

Všechno měl tak trochu urychlené. 

Předčasně se narodil, brzy se oženil a předčasně také zemřel, bylo mu sotva dvacet, když zahynul. 

Skočil na špek evropským panovníkům, když mu slibovali podporu proti Turkům. 

Nakonec tam zůstal sám, proti Sulejmanovi, který měl minimálně dvakrát tolik vojáků. S tím špatně bojuje i zkušený vojevůdce, natož takový mladíček, jakým Ludvík byl. 

Když pochopil, snažil se utéct. Většinou, kdo uteče, vyhraje. 

Jenže on se na útěku se utopil v bažinách ....

Turci poté vpadli do Uher. 

Český trůn získali Habsburkové. Jagellonci u nás vymírají po meči. To byl tedy rok, 1526...

Narozeniny

 Dneska má Tori dva roky. Slavíme.

Jako správný majitel Toriášova historického okénka určitě i dnes připomene nějakou typickou historickou událost. 

Krom jeho narozenin je to třeba  SNP, tedy Slovenské národní povstání. 

Dříve to byla národní událost, dnes ji v českých učebnicích dějepisu moc nenajdete. 

Také je dneska výročí bitvy u Moháče.

 Ale i to dneska necháme být, na zítra, dnes je to Toriášův narozeninový den.

Dva roky. 

To je puberta jak vyšitá. 

Ale i přes pubertu je to miláček. 

Je hodný, poslušný, trpělivý. 

Chodí do školy, jezdí na výlety.  

Chodí se mnou na masáže, na kosmetiku i na pedikúru. 

V létě jezdil na přehradu, k vodě, na hrady... Stejně jako chodil Tobiáš, který tady ještě před dvěma roky byl. Určitě by mě dva roky zpátky, kdy se Tori narodil, nenapadlo, že vystřídá Tobiáše:-(

Stalo se. 

A tak dneska slavíme psí narozeniny.

Letná je navíc hodně dog friendly, takže často chodí i nakupovat, do baru či do kina. 

Umí být i tvrdohlavý, to ano, ale pořád je i přitom přátelský, veselý a hravý. 

V létě se naučil štěkat, což je tedy někdy dost nevhodné, ale věřím, že ve škole se to zase odnaučí. 

Jeho historické okénko se úspěšně rozrůstá. 

Je to prostě šikula. Jsme rádi, že ho máme. 

Happy birthday. 

Koněpruské jeskyně

 Poslední záchvěvy prázdninového cestování. 

A také pokus ochladit se v podzemním prostoru:-). 

Potlačila jsem svoje klaustrofobní sklony a vyrazili jsme. 

Vždycky to obdivuji a zároveň trochu nechápu, speleologii. Neumím si představit, že se nořím někam do neznámé jeskyně, do tmy a do neznáma. 

A když nám milá a vlídná paní průvodkyně vyprávěla, jak zde objevoval i třináctiletý chlapec, který jako jediný se tou tzv. plazivkou, dokázal protáhnout, úplně mi běhal mráz po zádech. 

Během prohlídky mě několikrát napadlo, co kdyby se to celé zřítilo, ale dokázala jsem to potlačit. 

Zopakovali jsme si stalagnáty, stalaktity a stalagmity:-).

Ukázala nám i pravou jeskynní tmu. Ta ovšem nevydržela moc dlouho, neb někteří neukáznění turisté hned měli potřebu posvítit si mobilem. No, k tomu mě nenapadá nic moc slušného, tak to radši nekomentuji. 

 Místy to bylo opravdu krásné, narazili jsme i na krápníkové medúzy, takže nejen 

v Bulharsku, ale i v Českém krasu. 

Prohlédli jsme i dílnu penězokazců z patnáctého století, kterou tu speleologové objevili. 

 Prostě, plno krásných a zajímavých míst. Fotit se smí, to je po čtrnácti letech změna. Krásné to bylo.

Nicméně, potěšilo mě, když jsme úspěšně vylezli na denní světlo.