Den první

První den prázdnin je bezesporu nejkrásnější den v roceJ a vůbec nic na tom nemění ani fakt, že jste učitelka. Možná naopakJ. Jeden z mnoha životních paradoxů je, že si děti mnohdy myslí, že na prázdniny se těší jen oni a že učitelky prázdniny moc nemusíJ. Ve skutečnosti metr do prázdnin odpočítávám rozhodně mnohem dřív než oni. A dnešek přináší ten kýžený pocit bez ohledu na to, že ještě není prvního července. I tak, sladké první prázdninové ráno je plné všeslibující atmosféry. Těch knih, co čeká na přečteníJ, těch příběhů, co čeká na sepsání, těch míst, co čekají na procestování…
   Je jedno, že koncem srpna bude jasné, že se člověk ani nenadechl a už se zase tísní ve sborovněJ. Dnes je prostě první den prázdnin a to široké „prázdno“ před námi láká k sympatickému zaplnění.  První bod programu je regenerace sil a zklidnění nervové soustavy. Pokud tento bod nezabere celé létoJ( což je více než pravděpodobnéJ), lze si ještě dneska namlouvat, že nás čeká skvělé volnoJ,při kterém si odpočineme a najdeme ztracenou rovnováhu. První den prázdnin je prostě den, ve kterém lze věřit naprosto všemu. Těším seJ

A je to....

Uf, a máme to za sebou. Dnešek je v každém učitelském diáři značen mnohem výrazněji než nějaký silvestr, Vánoce či všechny státní svátky dohromady. Dnešek je prostě SVÁTEK!!! OpravdovýJJ.

Vysvědčení rozdáno, děti jsou pryč, volný den před námi J a prázdniny (které zítřkem začnou utíkat jako zběsilé) stále ještě před námi. Je to okamžik mezi, který přináší úlevu a slibuje oddych (že se ani jedno nedostaví, vím až teď, léta jsem tomu naivně věřilaJ, přesto mám ten pocit rádaJ).
Předávka výsledků ročního (ne)úsilí nepřinesla letos žádné emoce, v podstatě ani kladné, ale hlavně žádné záporné. Všichni věděli, co bude, přišli (převážně ve stejném oblečení jako vždyL - to asi nikdy nedokážu, vysvětlit jim - možná i jejich rodičům - že slavnostní okamžik se pozná i podle slavnostnějšího oblečeníJ),mnozí donesli květinu ba někteří byli i jinak nápaditíJ, což bylo moc milé a potěšilo.J
Vyměnili jsme si tedy produkty, (já v kostýmku, oni ve vytahaných kraťasechL), ale abych nebyla nespravedlivá, přišli i hezky oblečení studenti i studentky, Jovšem většinou jen ti menšíJ) popřáli si hezké léto

                                                 a sbohem a šáteček……J

Jan Hus .....

Jan Hus a jeho druhý život v kavárně U Prstenu byl včera velmi důkladně zrekapitulován. Druhé Hovory H jsou již úspěšnou minulostí a společně se těšíme na podzimní setkání. Včerejší bylo plné překvapivých souvislostí, bourání zažitých mýtů i reflexe Husova odkazu pro současnost. Hlavní slovo měli pánové Pavel Helan z Teologické fakulty UK a Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd. Oba pánové se ukázali nejen jako skvělí odborníci, ale i jako vynikající řečníci a muži, kterým není cizí ani humor a vtipná nadsázka.  Pozorně naslouchající hosté se ochotně zapojili do diskuse, a i když někteří čekali víc život církevního reformátora, jeho druhý život, politické a teologické konotace, byly stejně strhující, jako jeho dramatický vlastní život v patnáctém století.  Dostavil se krom jiných i pan režisér Kučera, který na Husově tématu pracuje i pro média, takže se pozvolna dostáváme do povědomí i širší veřejnosti. J. Opět se diskutovalo až do zavírací hodiny, takže téma se ukázalo dostatečně žhavé i pro současnou dobuJ. Sama jsem byla překvapena různými názory na osobu Jana Husa a to jsme zdaleka nevyčerpali všechny úhly pohleduJ. Tudíž, až bude šestého července volný den, už víme mnohem více, co všechno si vlastně připomínáme.

 A mýty, kterých jsou české dějiny plné a které se včera úspěšně demaskovaly, by mohly být jedním z dalších tématJ. Dosud ovšem víme jediné, že další setkání bude 26. září opět v kavárně U Prstenu. Zatím byl  Hus poslední a po žhavém historickém tématu doufáme ve stejně žhavé létoJ. Klidně i s historickými motivyJ.

              Dnes srdečně děkuji všem zúčastněným a všem přeji krásnou dovolenouJ

Spolumoderátorka byla zastupující,ale vynikající Bára Vahalová, která mluvila jako kniha

                                  Pan doktor Pavel Helan dorazil i se zraněnou nohou

                                    Zbraně byly jen pro ilustraci, nikdo nebyl zraněn

                                                 Posluchači byli velmi pozorní

                                                 Kavárna se opět celá zaplnila

                                            Pánové Helan a Šebek se skvěle doplňovali

                                         Snažíme se zformulovat sofistikované dotazyJ

                                             Napětí v tvářích posluchačů je víc než patrné

                         Knihy připravené k podpisu- oba pánové jsou i velmi autorsky činní

                        Řečníci si publikum zcela podmanili (pan Šebek přijel přímo z Vatikánu!!)

                                       Ještě chvíli  před desátou se debatovaloJ

Bylo to zajímavé, vzrušující, podnětné. Historie prostě taková je!J

Kdo nevěří, nechť k nám běží.....

                                                               přesvědčit se na vlastní oči i uši....J

Muži v černém

 Aneb nové dimenze mých návštěv kinaJ.  Možná by se dalo říct, že poznávám nepoznané či že se mi otvírají nové obzory. Na Men in black bych normálně do kina nešla z mnoha důvodů, které nebudu vypisovat. Nicméně, kino bylo jedním z bodů našeho letošního pražského školního výletuJ a děti by zase nešly na filmy, které jsem vybrala já. V demokratickém hlasování menšina, tedy já, podlehla a šlo se na film dle jejich výběru. Naštěstí se mi dostalo výsady rozhodnout jeden z trojice filmu a tak nakonec nad Prométheem a Diktátorem zvítězili Muži v černém, o kterých jsem doufala, že je dokážu strávitJ. A kupodivu, dokázala,byť s vypětím všech sil. Nemám žádné srovnání, jedničku ani dvojku jsem neviděla (a vidět nehodlám), trojka je tedy pro mě premiérou (a zároveň derniérouJ). Hlavní agent, bojovník s mimozemšťany,J cestuje zpět do minulosti, kde se spojí s dalším agentem, pro změnu mladým a nadějným, a společnými silami zachrání nejen budoucnost, ale i celý světJ. Tolik v kostce hlavní myšlenka tohoto velkorozpočtového bijáku, který dávají i ve 3D, ale tento zážitek jsme si nechali ujít a spokojili se s prostou 2D projekcíJ. Stačila.  Na těch pár žertíků či komických gagů nebo vtipných odkazů to bylo tak akorát. Mě nejvíc potěšilo, že kolem nebylo moc lidí, nikdo mě neobtěžoval popcornem ani kolou J a že jsem film vydržela sledovatJ. Je zajímavé vědět, co baví mladou generaci a Muži v černém ji evidentně baví. A já jsem díky školnímu výletu zase chvíli trochu inJ.
                          Ale blbost je to absolutníJJJ

Mimochodem, jsem přesvědčena, že mimozemšťany mají ve Slovanském domě i u pokladenJ). Jaký chaos dokázal v jejich otupělých výrazech vyvolat studentský požadavek slevy, do toho jsem jim situaci dramaticky komlikovala já, protože já asi nebudu studentkaJ), někteří platili hotově a jiní kartou....Věci na pokladně neslýchané!!!'. Ještě, že jsme měli hodinu času, jinak se do kina nedostaneme ani přes nekonečné reklamy. A chudáci lidé za námi, v tak miniaturním prostoru a v brzkém čase jsme zablokovali všechny, co mířili na odpolední představení jenom proto, že upocený chlapec s vyděšenou dívkou nevěděli, co se v pokladně dělá, o rychlosti jejich pracovního tempa nemluvěJ). Kdyby to bylo poprvé, ale ve Slováči je to již opakovaná zkušenost(a nejen moje). Takže buď si tam pěstují mimozemšťany nebo by se někdo měl zamyslet nad tím, koho v centru Prahy zaměstnávaji

Avízo

Dnešní avízo je samozřejmě na zítřejšího Jana Husa. Letní počasí slibuje příjemný podvečer, hlavní řečníci slibují příjemný intlektuální zážitek, kavaránské menu slibuje příjemné lahůdky...
Pro nerozhodné zanechávám odkaz na zprávu o minulé akci, kdy se hovořilo o Heydrichovi, stálé posluchače samozřejmě znovu srdečně zvu a na nové jsem hodně zvědavá. Přijďte se podívat a společně odstartovat letošní léto. Těšíme se na Vás. Hovory H o Janu Husovi, respektive o druhém životě Jana Husa, začínají zítra, v 19.hodin v kavárně galerie U Prstenu.

Školní výlet

Školní výlety patří neodmyslitelně ke koloritu konce školního roku.  Již dávno je pryč doba, kdy hlavním cílem bylo dostat se k řece a táboráku s kytarou, užít si pobytu v přírodě. Dnes je hlavní cíl školního výletu, aby mířil do míst, kde je pokrytí mobilním signálem. Již mám zkušenost s tím, že děti zjistily, že v mnou vybraném lesním prostoru signál není, proto výlet odmítly. Kytary se nevozí už léta, místo nich se vláčí laptopy, DVD přehrávačeJa v poslední době tablety a kdoví co ještě. Vlastní hudební nástroj či nedej bože míč, který by evokoval nějakou sportovní aktivitu, rozhodně neJ. Moc se nenosí ani nějaké vzrušení (tím nemyslím sexuální, které na program výletu moc nepatří, přesto je asi jedinou letitou stálicíJ) Mám na mysli, že kdysi jsem třeba s dětmi lezla po skalách či sjížděla řeku. Moji současní studenti o podobný druh napětí rozhodně nestojí.  Vrcholem jejich odvázanosti je paintball, který jsme absolvovali právě dnes. Ještě nás čeká kino a bowling, vše v prostoru, který je dostatečně civilizovaný, bezpečně pokrytý signálem všech dostupných operátorů, v dosahu McDonaldů i všech pražských KFC.  To je s tím torzem dětí, které ve škole ještě zůstávají, neb většina je už dávno někde na prázdninách. Když jsem, blahé paměti ještě naivní, organizovala výlety, kam bylo třeba odeslat zálohu, počet účastníků a další podobné nezbytnosti, které vyžaduje každá cestovka či organizace a které se respektují u všech, jen ne u školy, zažívala jsem poměrně horké situace, kdy se počet dětí rapidně snižoval, neb rodiče náhle pocítili potřebu odjet na last minute do ciziny, neb v červnu je zcela jistě levnější než v červenci. Co se zamluvenou lokalitou pro školní výlet nikoho nezajímalo, proč taky, jde přeci o záležitost školy. J To se děje mým mladším kolegyním, které chtějí dětem poskytnout netradiční zážitky, stále. Ba v mnohem větší míře. Zatímco my staří už dávno víme, že to nemá cenu a že stejně jde v první řadě o signálJ ( v druhé o rodičovskou dovolenouJ),  tak máme ten konec roku troch klidnější. V KFC je každému fuk, kolik nás dorazí. A paintball moje děti baví, takže spokojenost na všech frontách. Takový futuristický školní výletJ

Pražský poutník

Opět je v neděli po delší době čas na knihu. I když, nevím, zda je správný termín kniha. Jde spíš o takového zajímavého průvodce po Praze, jménem Pražský poutník. Autorem je Vladimír Dudák a je v mé knihovně bydlí už dlouho. V letních měsících či před nějakou cizokrajnou návštěvou ji pravidelně oprašuji,  čtu a inspiruji se jí pro netradiční vycházky Prahou. Pražský poutník vás totiž zavede do míst notoricky známých i neznámých, ale rozhodně vám ukáže detaily, které v běžných průvodcích nenacházíte. Prostě je to zajímavá knížka plná nečekaných podrobností.  Nevím, zda je v současnosti ještě na trhu, možná v jiných jazykových mutacích, ale jistá si tím nejsem. Je to asi určitá forma bestselleru, byť velmi dávného. Ale dosud podle ní vodím Prahou hosty, které zajímá i něco jiného než jen Hrad a hospody kolem Staromáku, vodím podle ní i studenty, kteří mají chuť konečně trochu poznat své rodné město, a chodím často podle ní i já, když chci zase zažít něco neobvyklého. Dnes jsem ho opět vyvolala z knihovnyJ. Prostě Pražský poutník je dobrý společník pro nadcházející prázdninyJ

Nespresso

Návštěva Pařížské je vždycky tak trochu výlet do jiného světa. Trochu si představuji, že jsem stálým hostem třeba  u Gucciho nebo v PraděJ. Ovšem zatím je moji jedinou pařížskou štací prodejna Nesspresso. Ale chodím tam ráda. Naposledy s cílem experimentovat. J

Vyzkoušela jsem novou edici mé oblíbené kávy. Vlastně to byl takový test, šlo o reakci na jiný blog, který ráda čtu a který ve mně probudil zvědavost. Většinou totiž v Nesspresu nakupuji velmi konzervativně. Skoro tak, že když narazím na stejnou slečnu za pultíkem, již se ptá, zda to bude jako obvykle? JTentokrát to jako obvykle nebylo, k běžné kofeinové dávce jsem odvážně přihodila ještě zmíněnou Naoru. Jako test nové chuti.J 

A mně se zdála dobrá, byť nikoli okouzlující, jak pravila reklama. Ale zejména latté mělo chuť celkem uspokojivou. Ovšem není nad staré osvědčené druhy.

Tolik tedy moje krátká sobotní kávová vsuvka.J Týden před koncem školního roku je totiž čas jako stvořený pro velmi silnou kávu. A v duchu provozuji virutální přenos do příští soboty. Snad dožiju.... S pomocí silné kávy a jiných látek, vzbuzujíích závislost, snad ano. Prázdniny budiž pochváleny....J

Hovory H

Kvapem se blíží náš druhý večer hovorů o historii, tudíž začínám svoji reklamní kampaňJ
 Vyvěšuji zde naši pozvánku a srdečně zvu všechny zájemce nejen o teologické disputace,Jale o historii jako takovou. A jelikož Jan Hus nám nabízí jedno červencové volno k dobru,J možná by stálo za to, dozvědět se o něm víc. Třeba i proto, že už za tři roky se bude (předpokládám, že masivně) připomínat jeho život v souvislosti s kulatým výročím jeho kostnického úmrtí, tudíž je dobré vědět, jestli takové osobnosti, z historie hodně dávné, dnešek zajímají a mají mu co říct. Sama jsem zvědavá.
Přijďte si zpestřit konec červnaJ

Zde naše pozvánka .

Aneb náš pokus o Hovory H – v našem případě nikoliL s Horníčkem, ale o HistoriiJ

        Nechceme se životem jen bezhlavě řítit, chceme se zastavit, pobavit se, něco dozvědět, prostě „pobejt“J.Proto naše Večerní nokturno. V galerii Marie Holé v Jilské ulici, která má genius loci (a skvělé vínoJ).

Pojďme se tedy lehce intelektuálně osvěžit. A protože i v historii se stále objevují nové skutečnosti, dopřejme si společně nových poznatků a starých vín, vzájemně si rozšíříme obzory a zkusíme hledat dosud neobjevenou odpověď na otázku, co je historie a co je pravda v historii.                 

            Naše druhé setkání věnujeme Mistru Janu Husovi a jeho roli v naší historii. Večerem nás provede historik doc. Jaroslav Šebek společně s ThDr.Pavlem Helanem z Katedry církevních dějin Husitské teologické fakulty UK, ale podstatnými aktéry jste právě Vy a Váš názor.

K diskusi, nebo jen degustaci skvělého vína, bychom se sešli 27. června 2012 od 19 hod. v kavárně U Prstenu v Jilské 14 (www.uprstenu.cz). 

                                 Těšíme se a děkujeme za potvrzení účasti         

                                                                               

Tak pravila učňovská mládež

Někdy mám pocit, že jako existuje kategorie "zpívající herci", funguje oddělení "píšící učitelé". J
Jako reakce na Třídní knížku se mi totiž dostalo do rukou několik učitelských knih či knížek. Naposledy je to knížečka : "Tak pravila učňovská mládež". Jde o útlý sborník plný humorných perliček ze školního života. Takový trochu životabudič pro konec školního roku. J Pan učitel Petr Střešňák to hezky uspořádal. A pro mě je to i milé zjištění, že ve školství jsou i muži. Tedy, normální mužiJ, protože většinou máme co do činění s trochu nepovedenými exempláři. J
Ale, jak pravila učňovská mládež, všechno může být i jinak J

Skeptikus

Velmi často se v poslední době ocitám „ve při“ s přáteli, kteří tvrdí, že se konečně s korupcí něco děje. Nějak se jim nelíbí můj názor, že jde jen o komedii, „monstrproces“, který má odvést pozornost od jiných, mnohem závažnějších, problémů.  Že obviněný pan doktor je sice ve vazbě, což mnohé naplňuje bezbřehou radostí, ale dle mého vězeňský mundúr neoblékne. Tady velmi narážím. I u vzdělaných lidí, kteří najednou bezbřeze věří. Pravda, věř a víra tvá tě uzdraví, J ovšem to nelze aplikovat na poměry v české kotlině. Pokřivení charakterů je tady tak obrovské, že zcela jistě odporuje i fyzikálním zákonům o míře zakřiveníJ. A v průběhu tohoto, pro mě celkem bouřlivého týdne, ke mně doputoval mail, který tady otiskuji. Jak je vidno, nejsem ve svém pragmatismu jediná. Co to ovšem říká o naší budoucnosti, nechci ani dešifrovatL.  Tak si přečtěte a pak zauvažujte, zda jsme či nejsme míčky v čísi  pingpongové hře.  A co to vlastně pro nás znamená? Já jsem prostě pořád skepticusLLL.
Vazba je pro něj doporučením, aby o korupci v nejvyšší politice
 mlčel. Rath to jistě brzy a rád pochopí.
 Vzestup Davida Ratha jsem sledoval z těsné blízkosti. Od
 revolucionáře lékařského odborového klubu, přes prezidenta komory,
 poslance, ministra až po hejtmana. Osobně jsme se před lety střetli
 v besedě Radiofóra, věnované uplácení lékařů ze strany
 farmaceutických firem.

"Podívejme se na celou záležitost systémově.
 Tento jev, a já se trošku bráním tomu říkat korupce, ale říkejme
 tomu jev, tento jev existuje všude na světě. Já bych chtěl
 farmaceutické firmy velmi pokárat, že v ČR je ještě tak málo
 rozšířen, oproti třeba Spojeným státům.", pronesl tehdy Rath. Pro
 rozšíření jevu pak dělal, co mohl. Vynikal přitom inteligencí,
arogancí, bezohledností, drzostí a cynizmem. Tak, jak šplhal po
 žebříku moci, rozkvétal do podoby bílého narcisu. Stal se neomezeným
 vládcem Středočeského kraje. Zasloužil se o vybudování školek,
 galerie, podporoval sportovní a kulturní akce, plánoval stavbu
 univerzity. Vše v bezbřehé touze po sebeprezentaci a ukojení ega.
 Syndrom hybris - nákaza politické zpupnosti - jej zcela ovládl.
 Zatčení přišlo jako blesk z čistého nebe. Kde se stala chyba?
 Ve filmové politické satiře "Vrtěti psem" odvádí expert na
 politickou propagandu Conrad Brean, spolu s hollywoodským
 producentem a prezidentovou poradkyní, pozornost voličů od
 prezidentské sexuální aféry s mladistvou dívkou, vytvořením
 neexistujícího válečného konfliktu. Producent Stanley Motss natočí
 za pomocí filmových triků šot z války, která není. Následující den
 média informují pouze o válce. Na skandál se zapomnělo. Proč pes
 vrtí ocasem? Je chytřejší než ocas. Kdyby byl ocas chytřejší, vrtěl
 by psem. Kdo je chytřejší: média, nebo ten, kdo manipuluje veřejným
 míněním? Kdo s kým vrtí: média veřejným míněním nebo je to tak, že
 někdo vrtí médii, která jsou pak objektem, prostředníkem a
 vykonavatelem manipulace?
 Uplynulé měsíce byly plné skandálů: podezření na korupci při
 udělování prezidentských milostí, odposlechová aféra Víta Bárty,
 nahrávky rozhovorů mezi Pavlem Bémem a miliardářem Janouškem,
 Mostecká uhelná společnost a vrchní státní zástupce Rampula.
 Odhalování korupce začalo pronikat do nejvyšších pater. Pohár
 občanské trpělivosti se naplnil. Davu bylo potřeba nabídnout viníka.
 Rath se hodil. Jeho drzost i arogance překročily únosné meze.
 Pouštěl se do kritiky nedotknutelného. Urážel vrtošivého staříka.
 Otevřeně napadal miliardový tunel zdravotních knížek IZIP. Byl
 nejvyšší čas jej zkrotit. Příležitost nabídl nechtěně sám. Léta
 izolace ve vysoké politice otupila jeho opatrnost. Ani nebylo
 potřeba filmových triků. S krabicí plnou bankovek se nechal nachytat
 jako malý kluk. Byl si naprosto jistý svým postavením, mocí,
imunitou.
 Teď sedí v litoměřické samovazbě. Bez přístupu k informacím, v
 omezeném kontaktu s rodinou, ve vězeňském oblečení, na nechutné
stravě. Má jen to, co si zaslouží. Média nás informují o každém jeho
 kroku. Mají moc přisuzovat určitým tématům větší význam než
 ostatním, dávat jim více prostoru, činit je více viditelnými. Tunel
Blanka, Opencard, MUS, Gripeny, Pandury, IZIP, Drobil, Janoušek,
 Bém, Bárta, Rampula, prezidentské milosti...vše je zapomenuto.
 Mediální prostor ovládl Rath. Vyhovuje to ODS, VV, TOP 09, Hradu i
 ČSSD. Všichni už ho už měli plné zuby. Mnozí se ho báli. Pokud bude
 Fortuna přijímat sázky, vsadím výplatu, že ve vězení dlouho nebude.
 Není velkou rybou, jen si to o sobě začal myslet. Velké ryby,
 podnikatelské korporace, začal ohrožovat. Bylo potřeba jej srazit na
 kolena. Ukázat mu, kdo je tady pánem. Zkrotit ho vazbou, ne zlomit
 vězením. Nepodmíněný trest by mu rozvázal jazyk. To nelze připustit.
Vazba je pro něj doporučením, aby o korupci v nejvyšší politice
 mlčel. Rath to jistě brzy a rád pochopí.

A co my? Též někdy pochopíme.....

Počasíčko

Včera jsem celé odpoledne pobývala v klimatizovaném divadle. Když jsem kolem druhé hodiny vykoukla z okna, venkovní teploměr ukazoval 36 stupňůJ. Já teplo ráda, mně to nijak nevadí, i když přiznám, že když jsem vyběhla na chodník diváctvu v ústretyJ, byla to takřka facka, vzduch se horkem doslova třepal. Dnes jsem se tedy na to vybavila. Krásně jsem se vyletnila, všechno tenoučké, lehounké, prostě jako stvořené do tropických teplot. Když jsem kolem druhé hodiny vykoukla z okna, venkovní teploměr ukazuje 17 stupňů! L. Tedy za dvacet čtyři hodiny rozdíl dvaceti stupňů. Nechápu to. Klepu se zde ve svém letním oblečku a je mi pěkná kosa. To jsou tedy teplotní skoky. A to jsem byla připravena na tropický týden. Jsem tedy v napjatém očekávání, jak bude zítra? J. Největší „tropy“ jsou zatím ve škole, kde děti škemrají o poslední přezkoušení, maminky obcházejí kabinety se střídavě lítostivým a výhrůžným obličejem a deklamují, že už se zlepšil (a) u všech, jen vy ho nechápete a nechcete mu (jí) vyjít vstříc a dát lepší známkuJ.  Je jedno, že dítě půl roku nic nedělalo, maminka nikdy nebyla na třídní schůzce, teď prostě potřebují hezké vysvědčení a je vaší povinností mu ho dátJ!!! To jsou fakt tropy, respektive každoročně opakující se kolorit konce školního roku, který je nejen čím dál víc únavnější, ale hlavně agresivnější. Vždycky mě fascinuje, když drobeček má špatné známky, do školy nechodí a pak se naučí na jednu písemku a myslí si, že to má v kapse. Že si to myslí ti pubescenti, budiž. Ale velmi často s tím operují i rodiče, vždyť dostal dvojku, proč mu ji nedáte? No, protože tady jinak má samé čtyřky! Ale z poslední písemky dostal dvojku….. A tak pořád dokola. Prostě pěkně žhavé dny…J A já mám neodbytně se vtírající pocit, že těch prázdnin ani nedožijuJ. Padnu vysílením s červenou propiskou zabodnutou v srdci J.

Thálie

Takhle jsme dneska hráli. Fotky jsou z generálky, prázdná sedadla neznamenají,že diváci nepřišli, naopak. Myslím,že se naše Bouře mimořádně vydařila. JPovedlo se nám ji odehrát i bez kolapsů, někdy v minulosti se nám totiž stávaly "skoky v textu", kdy nervozita způsobila, že herci vynechali několik stránek textu a hra byla rázem o půl hodiny kratší.J To se nám dnes nepřihodilo a Bouři jsme odbouřili úplně celou. Divadlo Jiskra navíc bylo exkluzivně klimatizované, takže jsem zkoušeli i hráli ve velmi příjemném prostředí. Moji mladí umělci ukázali, že umíJ a potlesk si opravdu zasloužili.  Jsou šikovní. Takže děkuji. Moc. Jim i divákům, kteří věnovali čas našemu představení a přišli nás (a hlavně je) podpořit. Shakespeare by, myslím, byl také spokojen. A pomyslná cena Thálie jim patří právemJ