Pod palbou hvězdiček

 

 

 Někdy mě napadá, / a také dost děsí/ že všudypřítomný Velký bratr se nejen vrátil / to už dávno/, ale že už nás natolik prorostl, že fakt není uniku.

Kamery, čipy, virtuální stopa. 

 Kontrola na každém kroku. Spolu s ní hodnocení. 

Recenze od každého za vše možné.

Přiděluje se počet hvězdiček za cokoliv. 

Ale i od kohokoliv.

 Recenze kam se podíváš😊.  

Mílovými kroky se určitě blížíme i k hvězdičkování sebe sama. 

Nedávno jsem byla u lékaře a sotva jsem vylezla z ordinace, už mi na mobilu blikala výzvy, ať ohodnotím nějakým počtem hvězdiček.

Jistě, lze to vypnout, nevnímat, ignorovat. Ale už ten fakt, že to existuje a každý si vás tam může hodnotit, jak ho napadne....

Nabízí to samozřejmě takovou lehce satirickou představu blízké budoucnosti: 

Představme si kupříkladu vizi, že se probudíme, a než si stihneme vyčistit zuby, už vám přijde e-mail:

„Jak jste byli spokojeni s vaším spánkem? Dejte nám vědět a pomozte zlepšit naše služby!“

A vy napálíte hvězdičky, dneska to prostě nebylo nic moc, blbě jsme se vyspali, tak budeme také negativně hodnotit…. 

 Tak, dobré ráno, světě recenzí!

V reálu to vlastně tak nějak funguje.  Žijeme v době, kdy veřejná kontrola už dávno není výsadou inspektorů a komisí. 

Je to volnočasová disciplína, kterou trénujeme každý den, ať už veřejně hodnotíme doktora, který nám zachránil život (ale měl nesympatický pohled), nebo kurýra, který nám přivezl pizzu (o celou minutu později, než sliboval).

Prostě dnes nemám náladu, blbě se vyspím, tak napíšu negativní hodnocení. 

A my to většinou bereme vážně!

Vždyť co by to bylo za svět, kdyby se každý nemusel neustále snažit zavděčit komisi složené z neznámých lidí za displeji?

  Vstoupíte do ordinace a doktor vás ani pořádně nepozdraví?

 Dvě hvězdičky!

Servírka přinese kávu, která je přesně taková, jakou jste si objednali?

No a co? To je přece její práce.

 Ale kdyby byla o stupeň studenější nebo se netvářila dost nadšeně, hned by dostala verbální facku v komentářích. Nula hvězdiček.

Recenze jsou svým způsobem fajn určitě je nechci zatracovat. Kupříkladu když hledáte dobrý hotel nebo se chcete vyhnout restauraci, kde na vás číhá salmonela.

  Ale zároveň si myslím, jsme se dostali do bodu, kdy se každý stal potenciálním terčem digitálního lynče. 

Jsem nespokojen, natřu mu to na netu.

 /a to pořád zůstávám u recenzí, další formy digitálního násilí dnes nechávám být/

Lidská nespokojenost se proměnila v zábavní průmysl.

 Pokud někdo udělal svou práci dobře, většinou to bereme jako samozřejmost a jdeme dál.

 Pokud ale někdo udělal sebemenší chybu nebo nám prostě nebyl sympatický, vytasíme se s rozhořčeným negativním textem a naservírujeme mu online trest.

  Hodnocení na vás dneska vyskakuje všude. Po návštěvě u zubaře hned vyskakuje dotěrný příkaz.

 „Nezapomeňte po ošetření ohodnotit lékařův výkon!

Očekávám, že brzy bude následovat dotaz: 

„Byla vaše anestezie dostatečně rychlá? Bylo vrtání v souladu s vašimi očekáváními?“

A vy napíšete virtuální vysvědčení, asi tak tři hvězdičky, protože přeci jenom něco zabolelo. 

   Není asi daleko doba, kdy kupříkladu půjdeme na úřad a paní za přepážkou se na nás bude dívat s americkým ( pro mě vždy trochu podezřelým)  úsměvem. Ona se logicky bude usmívat ne proto, že by byla milá, ale protože ví, že pokud se dneska špatně zatváří, její kariéra visí na vlásku.

Někde to tak dokonce funguje už nyní.

 A někde zase vůbec, takže se tam jako zákazník cítíte spíš jako vetřelec. 

Je to zatím takové ode zdi ke zdi. 

Baví mě představa, že se to kupříkladu otočí.

 Vstoupíte třeba do kavárny a než si stihnete objednat kávu, barista vám podstrčí tablet:

„Jak jste dnes naladěni? Očekáváme minimálně čtyři hvězdičky za vstupní úsměv! Vaše celková spokojenost s tímto ránem ovlivní naše služby.“

Nebylo by to zajímavě reciproční?

Třeba bychom si konečně všimli, že žít pod neustálou hrozbou veřejného hodnocení není tak úplně pohádka. 

Možná bychom se naučili být trochu shovívavější. Možná bychom si všimli, že někdy není třeba někoho okamžitě seřvat v recenzi, jen protože měl špatný den. Možná… ale asi ne. Radši se vrátím ke svému textu.

„Jak jste byli spokojeni s tímto fejetonem? Dejte vědět v komentářích!“