Svět knihy

 Víkend byl ve znamení Světu knihy. Ráda ho navštěvuji a ani letos tomu nebylo jinak. 

Od čtvrtka do neděle jsme tam na okamžik zaskočili.

 Průmyslový palác, který býval kdysi místem, kde se vše odehrávalo, je pořád v troskách. Respektive, už se docela opravuje, ale pořád je po požáru, který byl v roce 2008!!!! nehotový a nedodělaný. Nu, je to tempo. Takové současné, moderní, řekla bych

Kdysi dávno, když vyhořelo Národní divadlo, bylo obnoveno a znovu zprovozněno za dva roky. Samotná stavba Průmyslového paláce, který byl budován pro Jubilejní výstavu v roce 1891 trvala prý dokonce jen necelých osm měsíců. A to nemluvím o ceně, kterou za palác zaplatili tehdy a jaké x násobně vyšší miliardy dnes?? A v duchu pokroku se rozpočet jistě pořád navyšuje, takže bůh ví, kolik to bude stát. A zda to někdy vůbec bude stát?!

 Průmyslový palác totiž vyhořel 2008 a v roce 2025 není hotový??

Nu, ale Svět knihy na Výstavišti si už dávno poradil po svém. 

Zajímavý je venkovní prostor před zpoplatněnými pavilony, kde jsou stany nezávislých nakladatelů, různé workshopy, besedy a přednášky. Sál Boženy Němcové, Milana Kundery či Jaroslava Seiferta a dalších 

 A pak desítky stánků s předraženým občerstvením...

Cíleně jsme mířili ke stánku Verzone, které vydává současnou čínskou literaturu. 

Nabízejí hodně zajímavé kousky ke čtení, otevře se vám úplně jiný pohled na Čínu. A to nejsem žádný sinolog, ba ani obdivovatel Číny, ale ty knihy stojí za to. 

   Pak jsme zkusili pár besed, hodně dobrá, neřku-li skvělá, byla Petra Procházková a Adam Gebrian. Na čem dnes záleží, bylo jejich motto, které je zároveň i názvem knihy, kterou prezentovali. Povídání tedy bylo super, zajímavé, s nadhledem. Třeba i o tom, co sama pozoruji už dávno, že lidé vůbec neposlouchají, Něco řeknete a druhý hned spustí, ale já tam byl taky, já byl jinde, já to mám tak.....

Prostě nezájem a neposlouchání. 

Jak hezky řekla Petra Procházková, každý si mele svou a nějaké naslouchání vůbec nefunguje...

Tak to mohu podepsat. A nejen proto se hodně těším na tu knihu rozhovorů, kde se téma, Ne čem dnes záleží, rozebírá z mnoha různých úhlů.

Svět knihy nabízel i několik autogramiád, na některé autory či autorky byla fronta několikrát obtočená. 

Zajímavá byla akce Jaroslava Šebka a jeho knihu o kardinálu Tomáškovi. 

Veronika Válková a její "bárovky".

Super bylo setkání s Kosmou. Letos bude velké výročí od jeho úmrtí ( 1125) a zde se nabízela ojedinělá příležitost si s ním popovídat. Taková hříčka, kterou tedy umožňuje AI. Národní knihovna chystá na podzim jeho připomenutí. Kosmy i jeho slavné kroniky. 

Navštívili jsme samozřejmě i Tebenas, kde byly i moje audioknihy, což mě potěšilo, že se pořád prodávají. 

Hlavním tématem byla sice portugalská literatura, ale tu moc neznám.Vícmě zaujala polská. Hlavně i proto, že tu byla Olga Tokarzuk, kterou jsme si také nenechali ujít. 

Hodně prostoru bylo věnováno komiksům, ty mě ale moc neberou, ale prý jde o fenomén dneška. 

Tak tenhle fenomén nás zatím míjí. Ale našli jsme tady i své fenomény, včetně zajímavých setkání. 

Svět knihy je vlastně takový svět sám pro sebe. Bavil nás.