Povstání

K osmdesátiletému výročí války probíhá mnoho připomínkových akcí. A když mluvíme 

o konci války, nelze zapomenout na výročí povstání. 

Nevím, jestli je to tím kulatým výročím, novými poznatky či věkem, že objevuji řadu nových příběhů spojených s koncem války. Spoustu věcí mě překvapí, co všechno se dá ještě po konci války objevit. 

 Zajímavý je i ten nový mediální pohled, baví mě spolu se studenty porovnávat, jak se o konci války mluvilo před rokem 1989, kolem  roku 2000 a dneska. Jak se ta historie využívá i zneužívá k aktuální politické situaci, veřejné náladě, mezinárodní situaci.

Je to prostě nástroj a kdo ovládá minulosti, ovládá i přítomnost, jak pravil už dávno Orwell.

 Jak to každý chápe po svém. 

Když ale zůstanu u povstání, po kterém máme v pražském místopise nejen stanici metra Pražského povstání, ale i most Barikádníků, ulici 5. května, ulici Květnového vítězství či ulici Obětí 6.května.

Ta je, myslím, v obecném povědomí méně známá, ale její příběh je v podstatě šílený. Vyvraždění civilních obyvatel Úsobské ulice na konci války.

 A takových příběhů najednou vyvstávají desítky. 

My jsme si připomínali konec války v Praze 9. 

Velkou slavností akcí v okolí Balabenky.