Je tomu tak každý rok, že je květen plný válečných výročí, která nějakým způsobem připomínáme, oslavujeme.
Letos je to tedy hodně kulaté výročí, tak je to s větší pompou.
Hodně se nyní zdůrazňuje jiný pohled na konec války. Nebo nový.
Jinak je to s mnoha událostmi, hodně se bojuje s mýty a zažitými informacemi.
Objevují se nové příběhy. Nebo staré příběhy v novém kabátě.
Připomínám ve škole květnové události napříč všemi ročníky. Je zajímavé, jak se jednotlivé třídy od sebe liší. Někde je to totální nezájem, není to na známku, tak co jako....? Gymnaziální děti mi dokážou lhostejně, bez jakéhokoliv zaváhání sdělit, že neví!
Ale jako nic že neví!!!! Lhostejné krčení rameny. Nevím! Nezájem!
Třeba o povstání... Proč bylo, kdy bylo, ba dokonce ani kde bylo.....!?? Nic.
Ale jinde zase zájem je, ba i vědomosti.
Mnozí přispěli zkušenostmi z vlastní rodiny, z vyprávění.
Takže pořád je to takové pestré a zajímavé.
Spoustu věcí lze najít v ulicích. Něco jsem nafotila na sedmičce, něco u Národního divadla.
Napínavý je i takový ten generační, nebo dnes možná víc politický, dialog (spor)
o osvobození. Byli jsme někým osvobození a kým?
Kde?
Nebo si Prahu osvobodili povstalci sami? Nebo dokonce s Vlasovci?
To je ale na jinou úvahu.
Dnes je to o připomenutí konce války. Je to Den vítězství. Tak nechť je náležitě připomínán!!
Žádné komentáře:
Okomentovat