Mohyla míru

 Nejde tedy o aktuální mírové či válečné výročí letošního května, ale je to válečná událost

 a ta mi do květnových událostí tak nějak zapadá. 

O míru se dnes mluví všude a v mnoha různých variacích, tak proč nepřipomenout návštěvu Mohyly míru? 

Je to jiná válka, ale tisíce kluků tam umíraly stejně zbytečně jako v těch moderních konfliktech. 

   Byla jsem tam nedávno a poprvé. 

Na místě bitvy u Slavkova.

 Tedy na místě, kde v roce 1805 proběhla bitva Tří císařů. Prý nejslavnější bitva na našem území. 

Památník, který tady vznikl až někdy po sto letech od slavného střetnutí, nese takové květnově patetické jméno, Mohyla míru. 

  Místní muzeum je takové, řekněme, interaktivní? Nebo se snaží zapojit umělou inteligenci místo živých průvodců? 

Nevím, co je primární myšlenkou. Faktem je, že prohlídka probíhá tak, že vás zavřou do první místnosti a vše dál je řízeno automaticky. A dokud se skupina neposune do druhé místnosti, čeká se. Na ty, co mají jiné tempo, pomaleji čtou. 

Pak vás zase zavřou v další místnosti, kde pustí film o Napoleonovi a rozpohybují model pohybů tehdejších armád. 

Dlouhé, vyčerpávající a plné zbytečných vojenských detailů, že  je to jak maturitní zkouška pro absolventy vojenské akademie. 

Takové místnosti jsou tam čtyři, teprve pak vás to vyplivne zpátky do reality. 

Uf... 

Jestli tohle je ta slavná budoucnost, kdy AI bude místo živých průvodců, pak děkuji, nechci. 

Bylo to zdlouhavé, bez interakce, zeptat se nešlo na nic, pořád se čekalo na nějaký signál, na impuls, šílený. 

Odejít nešlo, prostor byl hermeticky uzavřen. 

Tak to už příště absolvovat nehodlám.

 Stačí si prohlédnout památník bitvy, který je venku, na širokém prostranství Fakt, že tady zbytečně umíraly tisíce vojáků, je dobře představitelný i bez AI.