Na konci září ani nelze jinak, než připomenout historii. Nabízí se svátek svatého Václava a kontroverzní Mnichovská dohoda.
I když, ony spolu v podstatě i souvisí. Historie kolem života a činů svatého Václava byla v době kolem Mnichova politicky využita, respektive zneužita. Už svatý Václav prý věděl, že patří do německé říše. Souzněl s říší a Mnichov tedy přináší lidem možnost, jak s ní souznít opět.
Německá propaganda pak šla tak daleko, že během okupace udělovala svatováclavskou orlici.
Jako vysoké protektorátní vyznamenání.
Odmítnout ocenění od protektorátních úřadů v podstatě moc nešlo. Po válce se pak o těchto lidech mluvilo jako o zrádcích a kolaborantech. Přitom všechno bylo, jako vždy, trochu jinak.
Vyznamenání vymyslel a prosadil Karl Hermann Frank. Ďábelský a fanatický ideolog, frustrovaný Sudeťák, který chtěl být opravdovým Němcem. A oni ho tak nebrali, nebyl "čistokrevný". Tak se z něho stal poturčenec horší Turka.
Vyznamenávali tím nejen zrádce, ale i mediálně známé lidi, dělníky, vědce. V podstatě šlo o to ty lidi zkompromitovat.
A to se ve finále povedlo dokonale. Mně v tomto kontextu zaujal příběh Josefa Šusty, historika. Který ve finále kvůli této medaili spáchal sebevraždu
A nebyl jediný.
Mnichovem celé tohle martýrium vlastně začalo, byť tehdy tak daleko nikdo ani nemohl dohlédnout. Tehdy se prostě jen začala bortit první republika, aby umožnila vznik té druhé, takové až kolaborantské.
Malé, ale naší.
Nu, to už jsou dobová hesla. Dnes je hlavní spor ohledně Mnichova, zda jsme se měl bránit nebo neměli.
Hlas německých médií zněl, že ani svatý Václav se Němcům nebránil. Ba co víc, za ochranu jim platil.
Hlas tehdejších politiků asi nebyl slyšet. Snad jen Benešovo, že má plán.
Nebránili jsme se.
A Benešův plán se přetavil v lidové rozladění a tehdejší vtipy. Beneš má plán a aeroplán.
Reakce na to, že hned po vyhlášení práskl do bot a zmizel.
Je to pro mě jeden z mnoha bodů, které tvoří moje nepochopení, proč dnes toho Beneše všichni tak glorifikují, když to byl takový.....?
Ale zpět k meritu věci.
Hlas lidu zněl lítostivě, bránit se chtěli. Opevnění jim dávalo naději. Minimálně na pocit důstojnosti.
Ten byl nelítostně rozmetán. A nenašel se dodnes. Myslím si já.
Možná i proto jako tvůrce české státnosti vnímám víc Boleslava než Václava.
Jenže to je zase bratrovrah, takže těžko z něj dělat nějakého pozitivního hrdinu.
Žádné komentáře:
Okomentovat