"Mě hned tak něco nerozhodí," říkávají někteří, někdy s hrdostí jindy s výčitkou v hlase, kdykoliv se bavíme na téma sebelásky, psychického zdraví či podpory mentálního kouče. Jsou přesvědčeni, že upřednostňování sebe sama je sobectví.
Nebo nějaká slabost.
V daném případě všech kolem, protože nesebepečující jedinec nejspíš disponuje naprosto neotřesitelnou vírou v svoji vlastní nezničitelnost.
Ne, že bych to úplně nechápala. I já jsem měla svého času
životní etapy, kdy jsem měla pocit, že opečovávat musím všechny kolem sebe. Že
existuje kupříkladu syndrom vyhoření jsem samozřejmě věděla, leč byla si skálopevně
jistá, že mě se to netýká.
Většinou je nyní po dovolených a září se přímo nabízí jako
čas k vyzkoušení nějakého jiného přístupu. Třeba sebepéče. Pro některé jde
logicky o nošení dříví do lesa, věnují se sami sobě už léta.
Současnost nabízí plno variant, od prosté kosmetiky a pravidelného cvičení přes obornou wellnessovu péči až k životnímu stylu, třeba populárnímu mindfulness. Září, které s sebou často nese restart, nabízí
i řadu nových kurzů, kde se lze podobnému životnímu postoji zvolna začít učit.
Nepamatuji se, kdy se podobné metody začaly intenzivně prosazovat
a verbalizovat. Zato vím, že v září jsem vždycky začínala plno nových věcí:
angličtinu, jógu, posilovnu, pravidelný běh… Září prostě k novým začátkům
vybízí. Logicky.
Vědět, kdy znovu začít je bezesporu účinný způsob, jak se namotivovat. Nebo zachovat si duševní rovnováhu.
Nevím, čím to je, ale mě září vždycky pobídne zkusit něco nového. Kupříkladu víc se starat sám o sebe, o své zdraví, psychiku i pohodu. Nechtěla bych nikomu nic radit, protože každý svého štěstí strůjcem, ale pravidelné procházky pestře zbarveným lesem mohou nastartovat nás styl mindfulness víc než si dovedeme představit. Zkusme v tomto směru dát září novou šanci a věnujme se nejvíc sami sobě. Jistě to ocení i naši nejbližší. Budeme pro ně totiž mít víc energie. A kdy jindy začít než právě v září.
Žádné komentáře:
Okomentovat