Podle dávných zvyků a tradic připadla rovnodennost na právě skončený víkend.
Nebo vlastně na dnešek.
Začíná podzim. Máme zpomalit a meditovat.
Asi se mi ta vize docela líbí.
Meditovat moc neumím, snažím se, ale není to pro mě úplně jednoduché.
Podle návodu na nejlepší oslavu rovnodennosti, který jsem na
netu našla, je ideální zachumlat se do deky a s hrnkem čaje ležet u krbu a nic
nedělat. Nechat svoje myšlenky se volně toulat.
Tak to by mi docela šlo, ale meditace v pravém slova smyslu to zjevně nebude.
Lze
to ovšem vnímat jako dobrý způsob připomenutí podzimní rovnodennosti. Hlavní
podstatou by mělo být zklidnění a a zpomalení tempa života, čas na regeneraci.
Rovnodennost je ve své podstatě jeden z velkých astronomických momentů, které vstupují do širšího povědomí a jejich znalost si ze školy neseme i dál.
A to není zase běžnou záležitostí, abychom si ze školy něco pamatovali celý život. Paradoxně ( a dosud nevím proč tomu tak je,) je to Zlatá bula sicilská v roce 1212. Většina také ví, že Němcová napsala Babičku, ale nikdo je ve skutečnosti samozřejmě nečetl.
A pak je to třeba povědomí o nějaké podzimní rovnodennosti. To si také pamatujeme.
Slunce přechází rovník dolů na jih a den a noc jsou u nás přibližně stejně dlouhé.
Paprsky slunce dopadají na rovník kolmo.
Osobně
mám tedy pocit, že sluneční paprsky dopadaly ostře, tedy kolmo, celé letošní léto, ale
astronomicky je to právě nyní.
Řekové si tento čas spojovali s bohyní Persefoné, kterou unesl Hádes do podsvětí.
A
tím vlastně začala zima, nebo-li doba, kdy se nečeká žádná úroda. A až se
bohyně zase osvobodí, respektive až se Hádes uráčí jí propustit, bude zase
lépe.
Řekové
si potrpěli na příběhy. A to je vždycky zajímavé a poutavé. Asi bych řekla, že
jde o zajímavější příběh než jen výpočet dopadu slunečních paprsků, ale to je
asi podle osobních preferencí.
Fyzikové
počítají úhly dopadu, vyznavači keltských tradic připomínají svátek Mabon,
křesťané to někdy pojí se svatým Michaelem.
Pro
některé je to čas reflexe, kdy se zamýšlí nad tím, co během roku sklidili,
jak doslova, tak i obrazně. Podzimní rovnodennost se tak stává symbolem
rovnováhy, jak v přírodě, tak i v osobním životě.
Tento okamžik roku může být chápán jako příležitost ke zpomalení, zamyšlení a přípravě na nadcházející měsíce, kdy bude více tmy a chladu.
Podzimní rovnodennost je vlastně fascinujícím příkladem toho, jak přírodní jevy formují naše životy, ať už skrze vědu nebo kulturu. Ačkoliv už dávno nežijeme přímo závisle na zemědělských cyklech, zůstává rovnodennost okamžikem, kdy se zastavíme a uvědomíme si neustálý koloběh přírody a naše místo v něm.
A sama příroda nám někdy až moc drsně připomene, jak to má ona a že si umí dělat přesně to, co chce ona. A žádné zklidnění nám nenabídne. To je ale na jiné zamyšlení.
Dnes je to jen prostá připomínka začátku podzimu.
Pěkně jsi nám to napsala. Podzim, čas na procházky přírodou a čas spadaného listí. Jdeme si ho užít. Měj se fajn a zdraví Večernice.
OdpovědětVymazat