Den dětí

 Den dětí vnímám jako hezký svátek. Zmrzlina, zážitek, společný čas. Ladění na prázdniny, protože za měsíc už bude letošní školní rok minulostí.

 Letos tedy  den d důkladně propršel. Očekávaný déšť dorazil asi ne v úplně vhodnou dobu a řadu plánovaných akcí tak buď rozpustil nebo přesunul na jindy. Dětský den se tedy včera slavil víc v cukrárně než na hřišti. 

Není tady odjakživa. A ve velkém se slaví asi až víc v poslední době. Dřív se spíš jen připomínal, velké oslavy se asi nekonaly. Nebo si je nepamatuji:-)

O Dni dětí se ale mluví už od roku 1925, kdy v USA, v San Franciscu,  proběhl festival Dračích lodí. Mezi hosty byly stovky sirotků, které pozval čínský honorární konzul, který tak chtěl poukázat na nutnost péče o opuštěné děti.

Další krok byl učiněn po válce, reflektoval tehdy tragické události v Lidicích a Ouradouru. - zde doporučuji film Stará puška. 

Den pro ochranu dětí pak vyhlásila Mezinárodní federace žen v roce 1949.

Slaví se různě, někde i pod jiným názvem. U nás je to právě prvního června. A většinou jde o nějaké sportovní hrátky, soutěže, bazén či cukrárnu. 

  Někdy ale beru děti na hřbitov. Ďáblický hřbitov totiž skrývá smutný a v široké veřejnosti zapomenutý. dětský hřbitov. Někdy si myslím, že je cíleně zapomínaný, takové bolestivé věci nějak chceme z kolektivního povědomí vypudit. 

Aby se to nepovedlo, beru tam děti. Aby věděly. 

A do cukrárny jdeme až ex post. 

A na nedělní čtení určitě doporučuji  U severní zdi. 

Faktem ovšem je, že až zhlédnete  Starou pušku a přečtete U severní zdi, veselo vám nebude. 

Ale takoví jsme byli...

A myslím, že i jsme, jen o tom nechceme vědět....