Červnové proměny

 Člověk může mnohé události považovat za smutné, ba dokonce fatální, dokud na ně nepohlédne někdo další z jiné perspektivy. 

Smutným se jeví osud Franze Kafky, který v červnu před sto lety zemřel v relativně mladém věku čtyřiceti let. Když se ale zamyslíme nad dalším vývojem dějin, lze předpokládat, že by Kafka, stejně jako jeho sestry, zemřel v koncentračním táboře. Tím pádem se ze smutného stává paradoxní fakt, že měl vlastně ještě kliku. Došlo k jakési proměně náhledu. 

Jeho osud se tak totiž jeví v úplně jiném světle než před sto lety. 

Není pochyb, že všechno je vlastně úplně jinak. Vždycky tomu tak je. I s Kafkovým dílem. Chtěl, aby bylo zničeno, Max Brod to viděl jinak, jeho přání nerespektoval a Kafkovy romány a povídky dnes patří do fondu světové literatury. Proměnil jeho přání. 

Nabízí se samozřejmě otázka, co by na to řekl, kdyby měl tu možnost, ale to se logicky můžeme jen dohadovat.

Koneckonců, i jeho výročí asi bude rezonovat celým červnem, navzdory faktu, že během svého života nebyl příliš uctíván. Postihl ho osud mnoha umělců, kteří se proslavili až po své smrti.

Pak se nelze divit, že některé věci mohou být po čase úplně jiné. 

Zajímavé je, že Kafka dokáže přes propast sta let promlouvat i k dnešním lidem, ač někdy se  zájem sveze jen na snobské vlně jakési módnosti. 

Ale  většinově to umí, jakoby ve svých proměnách nějak proplouval časem.

Docela mě začalo zajímat, co naše současnost, prošpikovaná úplně jinými problémy, než se řešily před sto lety, dokáže udělat s Kafkovým dílem. 

Ostatně, v červnu se k tomu nabízí přehršel příležitostí, můžete se o to pokusit také. Zažít si nějakou červnovou proměnu, v souladu s naprosto reálným pocitem, že se během měsíce zase promění rok i každodenní život.

 Léto je nadohled, červen budiž pochválen. A Kafka i všechny červnové proměny též.