Prodaná nevěsta

 Na prahu prázdnin ještě kultura. Tentokrát klasika. Respektive, měla to být klasika. Prodaná nevěsta. 

Koupit normální lístek do Národního divadla není úplně snadné. Navzdory časné mediální kritice repertoáru je překvapivě pořád vyprodáno. 

Tohle představení bylo volné asi proto, že už jsou prázdniny a všichni odjeli. 

Lístky do divadla navíc nejsou nejlevnější. Měla jsem dárkový poukaz na tisíc pět set korun, což jsem považovala za vstup na několik představení.

Naivita.

S bídou to pokryje jednu vstupenku. 

Logicky, pokud chci viset na balkóně, mohu se tam za pár korun vyšplhat a pak dalekohledem sledovat dění na jevišti. 

Když ale chcete někam trochu vidět, je lepší dolů do hlediště nebo do lóže. 

A na to poukázka nestačí.

Ale budiž, každá legrace něco stojí.  

Tak tedy Prodaná nevěsta. 

My jsme to dali, ale jen proto, že hudba je pořád krásná. Lóže, kde měli být ještě další dva diváci, nakonec zůstala jen nám. Bylo to pohodlné, dalo se jen naslouchat, prostě se to dalo. Ale řada lidí prchala po prvním dějství, někteří dokonce s nadávkami, jako že je to ostuda Národního divadla. 

Stát frontu v bufetu, je zajímavé i z tohoto úhlu pohledu. Vyslechnete si recenze takřka na fleku. A opravdu se mnozí znechuceně chystali k odchodu. Ti další pak po druhém dějství. 

Mě to ani tak  šíleně k odchodu nepohoršovalo, některé pasáže se mi i líbily, taneční určitě, bavila mě i akrobacie,  ale ten děj je fakt na hlavu a nechápu, co tím chtěla režisérka, které si jinak moc vážím, docílit?

No, víckrát do Národního asi nevyrazíme. Tentokrát to bylo za odměnu a dárek, darovanému koni se na zuby ani na libreto nekouká, takže dobrý. Spojený se zážitkem návštěvy budovy, s letní procházkou večerní Prahou, takže dobrý. 

Ale v podstatě bych suše konstatovala, že v Národním asi mají svoje šťastné a slavné doby za sebou...