Jezdíte po Praze autobusem?

Jezdíte po Praze autobusem? 

Pokud ano, gratulujeme, právě si se seznamujete s hlavním oslavencem měsíce června. 

A dokonce na vlastní kůži, když autobusy aktivně využíváte.

Není to sice páteřní osa pražské dopravy, stěžejní pozornost zatím pořád kradou metro a tramvaje, ale v souladu se stoletým výročím je nutno říct, že i autobusy mají v pražské MHD své nezastupitelné místo. V neustále zacpané Praze dokonce mají i své vlastní pruhy, nemusí stát v koloně. Tedy pokud jim neukáznění (nebo zoufalí) řidiči jejich vyhrazený pruh nevyblokují. 

Neměli by a tak předpokládejme, že autobusy projíždí Prahou lehce jako nůž máslem.

Klidně a nekompromisně si razí svou cestu Prahou už dlouhé roky.

V letošním červnu to  totiž bude rovných sto let jejich pravidelné existence.

 Tehdy, v roce 1925, se na lince z Vršovic do Záběhlic poprvé rozjel pravidelný autobusový provoz. 

A že to byla opravdu dopravní revoluce, místo koňských povozů se cestující mohli pohodlně posadit do motorového vozu, který je vlastně odvezl rovnou do 21. století, protože autobusová doprava funguje dodnes. 

Dneska je to pro nás naprostá samozřejmost, ale před sto lety to bylo jako přistát na Marsu.  Tehdejší Pražané navíc měli v poměrně živé  paměti už jeden neúspěšný  neúspěšný start autobusové dopravy, který se konal ještě za Rakouska Uherska. To sice ještě  autobusy Laurin a Klement připomínaly spíš větší kočár než motorové vozidlo, ale myšlenka už se klubala. Pravda ale je, že v začátcích moc nefungovaly, často musely zastavit, aby se nepřehřály. Nebudily ani velké nadšení. Nešetřil je ani dobový tisk. Definice nového vozu zněla, že jde o smradlavé a hlučné monstrum, navíc nekřesťansky drahé. 

Jízdenka stála dvacet haléřů. 

Celé se to tenkrát zrušilo a posunulo. Prý je to potřeba doladit. 

Právě díky těmto negativním vzpomínkám prý i druhý červnový pokus nebyl zpočátku vítán s velkým nadšením.

Nicméně, na druhý pokus se to podařilo. 

Autobusová linka začala jezdit pravidelně, čímž se městská doprava stala dostupnější. 

Pořád byla drahá, vlastně ještě dražší, jízdné stálo jednu korunu!!

Ale mnozí to rádi zaplatili. Byla to moderní a lákavá dopravní alternativa.

A trvá už sto let. 

Někteří řidiči, zejména těch příměstských autobusů, by sice potřebovali intenzivní školení v nějakém přijatelném chování, ale jiní jsou i vlídní a příjemní. Ono jezdit v pražském provozu a vozit lidi vyžaduje určitou dávku odolnosti, drsnosti a také asi hroší kůže. Není to jednoduché, asi proto DP pořád inzerují, že hledají řidiče i s náborovým příplatkem. 

To asi před sto lety, na cestě z Vršovic do Záběhlic, nikdo nemohl tušit, kam až to celé dojede. 

Dneska už se uvažuje, někde asi i testuje, doprava bez řidičů, jen s nějakým AI robotem. 

Jsme na tom tedy podobně, jako byli cestující z Vršovic do Záběhlic. Začíná něco nového, co si zatím neumíme představit. 

Takže za sto let, bude-li ještě nějaká MHD, budou reflektovat naši dopravu jako historickou. Užijme si jí tedy, dokud funguje. Myslím tím fakt, kdy pořád řídí živý jedinec. 

Projeďme se výročními busy horkými červnovými dny, klidně spolu s celou pražskou MHD, která nás spolehlivě doveze až do dovolenkových letních měsíců.

Sto let je výročí, které za jedno projetí stojí.