Poštovní schránka na rohu ulice, to není ledajaká věc… pokračování známé básně umí z paměti dnes už málokdo. Tomu, že kvete modře často nerozumí ani ti, co Wolkerovu báseň umí.
Dnes dokvétá v barvě oranžové, byť mnozí ji zcela jistě moc nevyužívají.
Žijeme v době nejen elektronické pošty, ale i masivního rušení poštovních poboček a transformace Pošty jako takové.
Je proto možná zajímavé si zrovna v říjnu tuto prazvláštní instituci připomenout, protože jedním z mnoha mezinárodních dnů, kterými desátý měsíc oplývá, je právě Světový den pošty. V roce 1874 vznikla světová poštovní unie, o které lze s určitou nadsázkou říci, že rozpoutala komunikační revoluci. O práci přišla řada poštovních holubů, uskrovnit se museli jak tradiční poslové tak i pokrokovější postilioni. Komunikovat mezi sebou na dálku od té doby tedy mohli už nejen VIP tehdejší doby, čímž mám na mysli šlechtu a krále, ale v podstatě celá široká veřejnost.
Praha se dokonce může pochlubit dalším prvenstvím, z Prahy do Vídně vedla nejstarší evropská poštovní trasa. Zasloužili se o ni Habsburkové, stejně jako o založení první regulérní poštovní budovy.
Půvabně se pošťákům vyznal Karel Čapek ve své
Pošťácké pohádce, kterou ovšem lze v dnešní realitě směle označit za utopii
nebo sci fi.
Dneska už dopisy či
pohlednice posílá málokdo, pošta spíš doručuje obálky s různě barevnými
pruhy nebo vyzývá adresáty, aby si přišli pro balík. Růžové psaníčko na poště
nenajdete.
Archivy i muzea jistě poněkud teskní, protože z dávných
pohlednic se dalo vyčíst mnohé
o životě našich předků. Nejásají ani
filatelisté, byť ti ke svým sběratelským klenotům přicházejí trochu jinak než
odlepováním známek z pomačkaných obálek. Ale kdysi to patřilo minimálně ke
koloritu dětství, sehnat nějakou exotickou známku z dalekých krajů
a hýčkat ji v albu jako
osobní Modrý mauricius.
Sběratelství se tudíž spolu s poštou pozvolna odebírá na smetiště dějin, minimálně to, které je závislé na pohlednicích či známkách. Telegram si tam hoví už od roku 2010, kdy během velikonoční Škaredé středy bylo možné naposledy poslat telegram. Pamětníci patrně znají stručné texty, které musely být z hlediska úspor co nejkratší, protože co slovo, to koruna. Třeba taková klasická výzva: “Došly. Pošli! bývala dobře známa zejména rodičům, kteří na tento příkaz měli odeslat (také poštou) finanční hotovost svým potomkům. Většinou na vojnu.
Dnes fungují na převod peněž úplně jiné cesty.
Telegram zmizel v propadlišti zapomněnía možná tam časem skončí celá pošta, čímž se zařadí do vyprávěcí kategorie : „…to za našich mladých let.“
Zatím ale máme šanci poslat někomu pohled či dopis, protože jinak naše poštovní schránky plní jen reklamní letáky či složenky. Zkusme se navzájem potěšit milou pohlednicí. A nejen devátého října, kdy si Světový den pošty připomínáme.
Krásný pozdrav všem😊
Žádné komentáře:
Okomentovat