Mám samozřejmě na mysli majora Zemana,
postavu fiktivního detektiva, který skrze vyšetřování zdánlivě klasických
kriminálních případů provádí diváky moderními poválečnými dějinami.
A provádí je tak
sugestivně, že si řada lidí dodnes myslí, že události se děly právě tak, je
zobrazují epizody kultovního seriálu. ¨
Pro starší generaci je
naprosto signifikantní Studna a hláška, že starý Brůna byl toho večera poněkud
neklidný doslova zlidověla.
Dneska už jde ale o pravěk, jak filmový, tak i
historický, tudíž seriál Třicet případů majora Zemana ponechává mladou generaci
naprosto v klidu. Neznají ty události. Neznají seriál. Nekoukají na televizi.
Myslím si, že je to
dobře, ale čas od času mě popadne pochybnost. Zejména v okamžicích, kdy –
ve snaze využívat kritické myšlení – zkouším právě na epizodách zmíněného
seriálu hledat různé úhly pohledu na dějiny. Jenže to většinou drhne. Není co
kriticky rozebírat, protože studenti většinou události opravdu moc neznají.
Nemíním to ani jako střelbu do vlastních řad ani do řad studentských, jde o
prosté konstatování. Nehýbou jejich světem.
Třeba kdysi slavný případ Babice
není ani v učebnicích, děti nemají ani ánunk, o čem to tehdy bylo, takže nějaká
komparace není úplně jednoduchá. Vrah se tedy může naprosto klidně
i nadále skrývat v poli.
Pravda, dá se s tím pracovat, jak dějepisně,
tak i psychologicky, jak jsou zde vykresleny jednotlivé charaktery. Vnímaví
jedinci naprosto přesně odhadnou, kdo má být padouch a kdo hrdina. Vidíme to i
v epizodě Strach, která přibližuje příběh bratří Mašínů, který tedy
ale dramaticky cvičí se společností dodnes. Řekla bych tedy, že víc s těmi
staršími generacemi, studenti osudy bratrů a jejich kamarádů také většinu automaticky
neznají. Když je s příběhem seznamuji, často využívám knihy Zatím dobrý. A pak lze diskutovat. Většinu zajímavě,
dramaticky i vášnivě.
Jsem zvědavá, co bude po filmu Bratři,
který nyní jde do kin. Minimálně se nabízí nějaké dějepisné cvičení a
porovnání, jak to zobrazuje major Zeman a jak nynější filmografie. Uvidíme,
film jsem zatím neviděla, jen se mi hodí do úvahy o majoru Zemanovi.
Klasické Mimikry, které měly za cíl
dehonestovat undergroundové kapely, jsou dnešním dětem úplně nepochopitelné. Někdy
i budí úsměv, samozřejmě z nepochopení doby.
Úsměvné dnes už vlastně je i období, kdy se
po revoluci seriál dostal na chvíli na černou listinu, nesměl se vysílat. Pak
se od zákazu ustoupilo, pustil se zpět na obrazovky, /nejsme jako oni😊/
a
doprovázel ho historický výklad dané situace. A pak se to pustilo úplně!
Dnes seriál neustále
recyklují různé televizní stanice a nikdo si z jeho výkladu nějak těžkou
hlavu nedělá. Děti ho většinou neznají.
Pracovat ve škole se s ním
dá, ale je to časově náročné, protože nejprve se musí se vším seznámit, vybádat
to (zde odkaz na současnou mediálně populární badatelskou výuku) a pak se lze
dobrat k nějaké komparaci či kritickému pohledu na věc.
První setkání ale bývá
dost tristní. Seriál byl dobře natočený, tehdejším konzumentům byla drsná propaganda
podsouvána pod maskou rádoby běžných kriminálních případů. A byla to propaganda natolik působivá, že na
první dobrou působí i na současné nepoučené diváky. Mají to možná o to horší,
že různá manipulace se na ně valí ze všech stran a je asi náročnější
(v jejich věku) umět nějak oddělovat zrno
od plev.
Doba je prostě různorodá
a možné je dnes úplně všechno. Nad ničím se nepodivujeme.
Občas chodívám učit v historickém převleku.
Pro zpestření výuky. Před časem kupříkladu moje pionýrská košile a šátek budily
rozruch už při vstupu do učebny. Dnes tomu zdaleka tak není. Děti / pokud si
tedy všimnou, co má učitelka na sobě/ si myslí, že mám nějaký zajímavý outfit (tak
mi to onehdy v jedné třídě vysvětlili), protože dneska je přeci móda bezbřehá.
Pak se nemohu divit, že nějakou Štvanici či
seriálový díl Klauni, ukazující pohled na Pražské jaro a zesměšňující
kupříkladu Edu Kriseovou, považují za normální. Navíc, paní Kriseovou bohužel
většinou neznají, takže tuhle linku úplně pomíjejí.
Nicméně, navzdory všemu,
považuji Třicet případů majora Zemana za skvělý studijní materiál. V běžné
výuce na něj bohužel čas není, ale pro nějaký seminář jako dělaný. Jak to
bylo doopravdy, pro poučené zájemce skvělý studijní materiál.
A třeba to právě uváděný
film Bratři také rozhoupe onu tolik žádanou diskusi o moderních dějinách. Když
se ale dějepisu snižují hodinové dotace, tak úplně nevím. Přesto, zkoušíme to a
jdeme do toho. Ať už s díly Strach či Lodí do Hamburku. A starý
Brůna je pořád poněkud neklidný…
A věříme v Bratry…😊
Žádné komentáře:
Okomentovat