Už dávno neplatí kdysi neměnná až dogmatická pravda, že počátkem léta všichni z Prahy odjedou na letní byty, tedy na venkov, čímž se z města stane takřka prostor duchů.
Dávno
tomu.
Praha
už roky v létě neutichá.
Jen si převleče sako.
A tak místo manažerů v
oblecích tu uvolněně proudí manažeři v plátěných kraťasech.
Kanceláře
nezmlknou, jen se jejich pracovní morálka přesune víc do venkovního prostoru,
nejlépe někam, kde je výhled na Vltavu a je k dostání nějaký fresh Aperol.
Pracovní
rytmus tepe i nadále, ale občas se tam vloudí letně uvolněný podtón, který
naznačuje, že práce třeba může počkat a já se dneska na online meet připojím až
po koupališti…
Na chodnících logicky rapidně přibývá turistů. Město ztratilo část svých pravidelných obyvatel, ale získalo italské školní zájezdy a japonské fotící gangy. V metru je pak určitě víc paddleboardů než běžných pracovních zavazadel.
Něco z dávné minulosti samozřejmě přetrvává a tak ano, někteří Pražané skutečně prchají, na chalupy, k rybníkům a babičkám, k moři či do hor.
Ale zdaleka ne všichni.
Mnozí
zůstávají a zjišťují, že i léto ve městě má zvláštní kouzlo.
Třeba
v bistru na Letenském náměstí to intenzivně voní po koriandru a opalovacím krému. Ve Stromovce se
griluje a na Letenské plání zní divoké letní songy. Bohužel, dlouho do noci.
Pracovní
schůzky se dokonce někdy konají na dece v Chotkových sadech.
Praha najela na letní klídek.
Naopak na vesnici to vře. I tam, kde normálně lišky dávají dobrou noc. Mírumilovná náves se přes den mění v pulsující cyklotrasu.
Chalupáři i chataři zběsile sekají zarostlé zahrady a větrají
peřiny po babičce. Ospalá hospůdka je denně narvaná k prasknutí, protože
všichni turisté i chalupáři chtějí pivo a k němu ochutnat zdejší vyhlášené pikantní utopence.
Za mnoha vesnicemi vyrostlo stanové městečko, kde děti pobíhají s klasickým jekotem, dospělí pak s nervy v kýblu.
Je zvláštní posun rytmu.
Přesun zvyklostí.
Co
je v zimě klidné, se v červenci promění ve festival a co je během roku
přeplněné, vypadá náhle jako přívětivě poloprázdné.
Letní
režim vlastně není o odpočinkové pauze. Je víc o přeladění. Město dýchá jinak.
Pomaleji, ale stále s pulzem.
Vesnice
někdy docela zadýchaně funí. Ale každý brzy chytne svůj nový dech a spokojeně
se prodýchává letními měsíci.
Léto
v Praze tedy není nikterak prázdné. Jen má vyhrnuté rukávy, vypnutý Outlook a kávu v kelímku
místo v hrnku.
A
ať už jste někde na Vinohradech nebo u rybníka v Třeboni, jedno je jisté, všude
kolem vás bude znít jiný, ale stejně hlasitý a pohodový letní soundtrack.
Stačí
naslouchat a vybrat si, jestli dneska ticho, nebo koupaliště, jestli město nebo
venkov.
Krásné
léto podle vlastního rytmu.
Snad jen v těch dnech, kdy teploměr šplhá ke čtyřicítce, se moc vybírat nedá, tam jednoznačně platí, že kdo může, z města prchá, protože zdejší tepelné ostrovy vás dokonale zničí.
Pak je radno vrátit se ke starým zvykům a uklidit se někam pod strom u vody.
Žádné komentáře:
Okomentovat