První dny prázdnin…

Je to každý rok stejné. Školní zvonění utichne, kancelářské židle osiří, děti nadšeně zahodí batohy a přichází… volno.

Sladké, slunečné, voňavé volno.

Jenže ouha! Zatímco kalendář se opravdu vypadá prázdninově, mozek stále jede v pracovním režimu.

Ráno v šest se budíme s panikou, že jsme zaspali. V lednici hledáme svačinu pro dítě, které spí jako dřevo a vstane nejdřív za dvě hodiny.

A když slyším tramvaj, podvědomě kontroluji, jestli mám jízdenku.

Nemám. Protože nikam nejdu, mám volno!

Ano, první dny prázdnin většinou nejsou úplně oddych.

Je to spíš takový detox. Závislost na režimu, na plánování, na odpovědnosti a chvatu je silná a návyková.

 A abstinenční příznaky se dostavují rychle.

Například nutkavá potřeba psát si seznam povinností na každý volný den:

 Uklidit půdu. Složit prádlo. Zavařit ovoce...

A pak místo slunění ležíme pod pergolou s mobilem a čtyřmi seznamy.

 Až po několika dnech nám pozvolna dochází, že prázdniny skutečně začaly…

Tělo si začíná zvykat. Stejně jako mysl.

A teprve, když vás ráno přepadne dítě s klasickou otázkou

 „Co budeme dělat dneska?“

A my mu s čistým svědomím odpovíme „nic“, dojde nám, že detox je za námi.

Volno je tady.

  Opravdu.

Pokud také prožíváte ten zvláštní přechod z běžného roku do letní časové bubliny, buďte v klidu. Není třeba to uspěchat. Dříve nebo později to přijde samo.

Protože hlavní kouzlo letních dní je, že vlastně nemusíme vůbec nic.

 Jen být.

A možná si sem tam lehnout do trávy a pozorovat, jak nám pozvolna zpomalují myšlenky.

 A že si na to člověk musí pár dnů zase zvyknout?

No jistě. I odpočívat se musíme učit.

Léto je pro tento typ výuky ideální čas. 

Přeji vám hezky lenošivé letní studování.