Přeladění

           

     Už dávno neplatí kdysi neměnná až dogmatická pravda, že počátkem léta všichni z Prahy odjedou na letní byty, tedy na venkov, čímž se z města stane takřka prostor duchů.

Dávno tomu.

Praha už roky v létě neutichá.

 Jen si převleče sako. 

A tak místo manažerů v oblecích tu uvolněně proudí manažeři v plátěných kraťasech.

Kanceláře nezmlknou, jen se jejich pracovní morálka přesune víc do venkovního prostoru, nejlépe někam, kde je výhled na Vltavu a je k dostání nějaký fresh Aperol.

Pracovní rytmus tepe i nadále, ale občas se tam vloudí letně uvolněný podtón, který naznačuje, že práce třeba může počkat a já se dneska na online meet připojím až po koupališti…

Na chodnících logicky rapidně přibývá turistů. Město ztratilo část svých pravidelných obyvatel, ale získalo italské školní zájezdy a japonské fotící gangy. V metru je  pak určitě víc paddleboardů než běžných pracovních zavazadel.

Něco z dávné minulosti samozřejmě přetrvává a tak ano, někteří Pražané skutečně prchají, na chalupy, k rybníkům a babičkám, k moři či do hor.  

Ale zdaleka ne všichni.

Mnozí zůstávají a zjišťují, že i léto ve městě má zvláštní kouzlo.

Třeba v bistru na Letenském náměstí  to intenzivně  voní po koriandru a opalovacím krému. Ve Stromovce se griluje a na Letenské plání zní divoké letní songy. Bohužel, dlouho do noci. 

Pracovní schůzky se  dokonce někdy konají na dece v Chotkových sadech.

Praha najela na letní klídek. 

   Naopak na vesnici to vře. I tam, kde normálně lišky dávají dobrou noc. Mírumilovná náves se přes den mění v pulsující cyklotrasu. 

Chalupáři i chataři zběsile sekají zarostlé zahrady a větrají peřiny po babičce. Ospalá hospůdka je denně narvaná k prasknutí, protože všichni turisté i chalupáři  chtějí pivo a k němu  ochutnat zdejší vyhlášené pikantní utopence.

Za mnoha vesnicemi vyrostlo stanové městečko, kde děti pobíhají s klasickým jekotem, dospělí pak s nervy v kýblu.

Je zvláštní posun rytmu.  

Přesun zvyklostí.

Co je v zimě klidné, se v červenci promění ve festival a co je během roku přeplněné, vypadá náhle jako přívětivě poloprázdné.

Letní režim vlastně není o odpočinkové pauze. Je víc o přeladění. Město dýchá jinak. Pomaleji, ale stále s pulzem.

Vesnice někdy docela zadýchaně funí. Ale každý brzy chytne svůj nový dech a spokojeně se prodýchává letními měsíci.

Léto v Praze tedy není nikterak prázdné. Jen má vyhrnuté rukávy, vypnutý Outlook a kávu v kelímku místo v hrnku.

A ať už jste někde na Vinohradech nebo u rybníka v Třeboni, jedno je jisté, všude kolem vás bude znít jiný, ale stejně hlasitý a pohodový letní soundtrack.

Stačí naslouchat a vybrat si, jestli dneska ticho, nebo koupaliště, jestli město nebo venkov.

Krásné léto podle vlastního rytmu.

 

Snad jen v těch dnech, kdy teploměr šplhá ke čtyřicítce, se moc vybírat nedá, tam jednoznačně platí, že kdo může, z města prchá, protože zdejší tepelné ostrovy vás dokonale zničí.

Pak je radno vrátit se ke starým zvykům a uklidit se někam pod strom u vody.