pondělí 4. listopadu 2024

Mlhavá rána

 Listopad je často spojován s mlhavými rány a jejich tajemnou atmosférou. Jako za mlhou hustou tak, že by se dala krájet...

 Mlha většinou hebce zastiňuje výhled, zjemňuje kontury opadaných stromů a zanechává v nás pocit jisté neurčitosti. 

Co se asi z mlhy vynoří?

 A jak se psychicky naladit na  chladně romantické listopadové zamlžení?

Taková rána, a často i celé dny, ponořené do mlhy, totiž mohou sloužit jako symbol našeho vnitřního stavu, kdy je vše kolem nás i v nás zahalené a těžko rozeznatelné.  Někdy si v tom libujeme, je to hebká ochranná deka kolem nás. Jindy se nemůžeme dočkat, až mlhavý závoj shodíme a zbavíme se vlezlé nejistoty.

Listopadová mlha je také  často chápána jako metafora pro nejistotu či nějaké zmatení.

V tom nám většinou nebývá moc dobře.  Krátké dny navíc velmi vyzývavě podávají mlhavé nejistotě svou ruku, která chňapne a nepustí. 

 Mlha k listopadu neodmyslitelně patří. 

Pravda, když se o někom řekne, že žije v mlze nebo dokonce má zamlženo, zní to spíš pejorativně, než vlídně a tajemně. A když je člověk zahalen mlhou, nevidí většinou dál než na špičku nosu, což může být hodně skličující. Stejně jako v životě, kdy nevidíme za roh a tápeme, jakým směrem se vydat.

Kde je tedy ta mlhavá listopadová romantika? Lze všudypřítomnou lezavou listopadovou mlhu vnímat i jinak? Jak  negativní mlhu rozptýlit?

Asi příliš mnoho otázek na jeden krátký úvodník, ale skutečně lze i na mlhu hledět z jiného úhlu. Jako na symbol ticha, zpomalení a nějaké introspekce. Svět v mlze se  zdá být ztišený, zvuk tlumený a ve vzduchu je cítit tíživé, ale svým způsobem uklidňující, ticho.

 Také může být mlha třeba nějakou pauzou, momentem, kdy vnímáme přítomný okamžik a hledáme své carpe diem.

Život v mlze nebývá úplně příjemný, ale je to běžná zkušenost, kterou nám listopadové dny jen zvýrazňují.  

Zahalení do listopadové mlhy znamená také výzvu k trpělivosti, k tomu, abychom nechali věci uzrát, k vědomí, že není nutné všechno vždy vidět zcela jasně. Stačí nám jen důvěra, že časem se vše vždycky vyjasní. 

Tudíž vzhůru do listopadových mlhavých rán. Obklopeni mlhovinou odpočinku prožijme listopad v oparu radosti, aby se nám na jeho konci z mlhy zážitků vynořil očekávaný adventní čas.

 To jsou předpřipravené texty, mnohé psány pro Listy Prahy 1. 

Tobiáš byl vždycky průvodce všech textů. 

Nechávám tady jeho obrázky jako něžnou vzpomínku na něho. 





1 komentář:

  1. I mlhavé dny mají něco do sebe, takové ztišení se, teplo, čaj. Tak to mám :)
    Jitko, jsem ráda, že zase píšete. I se vzpomínkami na Tobiáše ♥

    OdpovědětVymazat