Utekly dva týdny a je po hokejovém šílenství.
Psala jsem před jeho vypuknutím
Nedá mi to, abych nezkusila krátkou reflexi. Na rozdíl od mých pesimistických předpovědí tým uspěl a vzbudil tak klasické hokejové šílenství. Místy tedy až fanatické.
Jedním mým původním úhlem pohledu byl pocit, že jít na hokej za ty peníze, do haly, kam se dostanete po šílené době čekání, je tam vedro, není pořádně vidět na led, že to prostě mnoho lidí nenaláká.
A ejhle, to tedy byl velký omyl. Lidí bylo jako smetí, narváno. Vyprodáno.
Asi je ta potřeba gladiátorských her pořád v kolektivním povědomí. Chléb a hry.
Překvapilo mě množství falešných lístků, jak snadno a jak moc lidí naletělo.
Pomalované vlajky také moc nechápu. Ba dokonce jsem se dosud domnívala, že na poškození státních symbolů, tedy vlajky, pamatuje i zákon. Že tedy není úplně běžné mávat vlajkou dozdobenou názvem kdejaké vesnice či party, která na hokej dorazila???
Při hokeji je ale asi povoleno vše.
Pořád nerozumím tomu, že zrovna hokej dokáže ten národ tak zblbnout. Lidé vytáhnou vlajky a při hymně se drží za srdce. Kvůli hokeji.
Zvláštní je, že to jiný sport nedokáže. A nemyslím tím třeba šachy, ale napadá mě třeba basketbal, když už musí jít o kolektivní sport? Fotbal asi jo, ale tam patrně v mezinárodním měřítku nemají naše regionální hvězdy žádnou šanci, tak nemohou české davy tak pobláznit.
Možná jsou opravdu ti hokejoví fanoušci také trochu kultivovanější než ti fotbaloví, byť někdy asi i tom lze pochybovat. Ale když srovnám s fotbalovými fandy, co pravidelně demolují Letnou, v posledním zápase dokonce i samotné fotbalové hřiště, ba i židlí smetli reportéry ČT, tak určitě.
Nepřestává mě fascinovat psychologie davu. Jak najednou všichni společně skáčou, slzí, řvou....?
Tolik prostoru v médiích?
I jak tenká je hranice mezi obdivem a zatracením.
A další zamyšlení si nechám na příště:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat