S působením na státní škole se znovu setkávám s tradicí majáles. Nevím, zda to nějak souvisí či zda jde jen o náhodu, ale privátní školství, které jsem poznala, majáles úplně ignorovalo. Šlo mimo něj.
Nyní zažívám atmosféru, kdy škola oslavami docela žije. Volí se král a královna majáles, studenti to docela prožívají. Nebo přinejmenším reflektují.
Mohu si dokonce přihřát i svoji dějepisnou polívčičku a připomenout, že králem majáles byl v dávných šedesátých letech Allen Ginsberg. Tehdy to samozřejmě byla mega událost. Dnes jen zmínka v učebnicích dějepisu, kterou mnozí ani nezaznamenají. Tak oživuji:-)
Nebo mohu vyrukovat i s odkazem na Filosofskou historii zákaz majáles v roce 1847, které Jirásek ve svém slavném díle popisuje. Takový předkrm revolučních událostí roku 1848. To už je náročnější resuscitace, je to přeci jen dětem hodně vzdálené, ale někdy stačí jiskřička...:-)
Letošní majáles má tedy i pro mě novou příchuť. Jsou to hezké oslavy, trvají vlastně už od patnáctého století, byť se mnozí diktátoři snažili je zakázat nebo je alespoň mít pod kontrolou. Copak ale lze mít pod kontrolou mladistvou bezstarostnou radost z příchodu jara a léta, nejkrásnější části roku?
Tak letošní majáles vítám. A užívám si.... Tedy hlavně pocitově. Když jsem četla o tom, jak slavili v Letňanech, kde se strhla bitka kvůli nevracení drobných za kelímky, za dohledu těžkooděnců, napadá mě klasická hláška z Kurvahošigutntág:
No jo, nová doba:-).
Ale pak zase z druhé strany, zas tak malá částka za kelímek to nebyla. Povinná - údajně vratná- záloha za kelímek byla sedmdesát korun. Docela výdělek, když pár tisíc lidí mávne nad zálohu rukou, jakože to zpátky nechtějí...
Jestli s tím pořadatelé kalkulovali těžko říct. Každopádně je to trapnost nad trapnost. Ale možná to k majáles vždycky patřilo, nějaké divoké bláznovství. To letošní, letňanské bylo za doprovodu těžkooděnců.
Kvůli kelímkům:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat