Každý rok v říjnu se všichni na krátkou na chvíli zastavíme, abychom si připomněli jeden ze stěžejních milníků našich novodobých dějin, vznik první Československé republiky.
Děti z tohoto důvodu dokonce dostávají tři dny podzimních prázdnin.
Desítky let už slavíme výročí vzniku už neexistujícího státu.
Nabízí se otázka, proč?
Zastánci tvrdí, že jde o symbol nového začátku, suverenity či odvahy těch, kteří se nebáli snít o svobodě a národní samostatnosti.
Skeptici oponují,
že jde o zažitý stereotyp.
A není prý údajně jiný mezník, který by stál za oslavu.
Monarchisté tvrdí, že jde o temné datum našich dějin, a tedy
není důvod si jej připomínat.
A do toho všeho říjnové rozpoložení a atmosféra. Krátké dny a brzký nástup tmy. Déšť a vítr, místy mlhy. Kontra barevné listí a poslední dlouhé sluneční paprsky.
Ode zdi ke zdi.
Astrologové někdy mluví o říjnu jako o měsíci proměn a vnitřní rovnováhy.
Je to vlastně takové hodně proměnné i z historického hlediska.
Na začátku připomínáme existenci Mnichovské dohody, která v počátku října
vstupovala v platnost, na jeho konci je vznik první republiky, která
dodnes většinově budí pocity pýchy na to, že se to podařilo. Proměna od zrady k hrdosti.
Od pocitů smutku k jakési hřejivé radosti.
Stejně, jako to nabízí říjnové počasí a měnící se rozložení
dne a noci.
Je určitě možné a
žádoucí se v říjnu zastavit a nadechnout, zklidnit se, stejně jako se ohlédnout
nejen za historií a nedávným létem, ale také se zaměřit na to, co nás čeká v budoucnu.
Jsou tady kratší dny a prodlužující se večery, prostor nejen
pro nostalgii a vzpomínky, ale také pro inspiraci a motivaci jít dál po cestě,
kterou prošlapávali naši předkové. Směr už si vybíráme sami, zda to bude cesta
mnichovská či prvorepubliková.
Zůstaneme-li ale u první republiky, tak ta byla obecně vnímána jako čas naděje, budování
a touhy po lepší budoucnosti. Tehdejší lidé
si vytyčili jasný cíl, vytvořit nový, moderní stát.
To je, podle mého, to hlavní, co si pro říjnové přemítání
můžeme vzít. Stanovit si nějaký cíl. Nejlépe pozitivní.
Třeba jen takový, který lze shrnout do myšlenky o klidném
přežití zimy. Aby říjen nebyl jen dobou nostalgie a vzpomínek, ale také
inspirací pro dny příští.
Skoro se to zdá v říjnu nemožné, ale není lepšího cíle než překonávat nemožně se tvářící překážky?
Držím nám všem v duchu říjnového
rozpoložení všechny palce.
Psáno pro Listy Prahy 1.
Žádné komentáře:
Okomentovat