Ještě pořád zpětný cestovatelský pohled. Metro - to pařížské. Úplně jiné než to naše:-).
Nedávno jsem v rádiu poslouchala pořad k jeho výročí, vzniklo v červenci v roce 1900, takže už má úctyhodný věk. V Příbězích z kalendáře reflektovali okolnosti kolem jeho vzniku, což bylo velmi zajímavé. Stejně zajímavé, jako se v něm projet. Vždycky jsem se ho trochu bála, ale tentokrát jsme ho dost využívali. A tím se samozřejmě obavy trochu obrousí. Ale respekt zůstává:-). Je prostě obrovské. Neustále dost narvané. Má mnohem víc bezpečnostních i jiných bariér. V některých stanicích jsme se nořili hluboko pod zem, pořád po schodech.
Žádné eskalátory.
Nějak mi uniká, jak to řeší třeba maminky s kočárkem? Pravdou ale také je, že jsem vlastně dole žádnou neviděla. Stejně, jako někoho, kdo by třeba nemohl chodit. Nebo byl na vozíku.
Asi to mají nějak vyřešené, ale na první dobrou se mi to zdálo až nemožné, těch schodů bylo fakt požehnaně.
Někde je dvojitá zábrana pro vstup. Nejdřív vám otevřou dveře a pak teprve pustí do vozu.
A když tam proniknete a pověsíte se na tyč, většinou dojedete úplně všude. Když se tedy zorientujete. Těch tras a přestupů!! My, co jsme zvyklí na A B C, docela koukáme.
Někdy byl problém i metro najít. Vstupy jsou někde docela maskované. A lze narazit i na ty historické, secesní. Ale moc jich není.
Naše metro se mi zdá takové modernější, určitě světlejší, snad někde i čistší, ale je takový mrňavý:-) .
I když, modernější.... Tady už mají dvě linky, 1 a 14, které jezdí bez řidiče.
Svezly jsme se čtrnáctkou. Docela divný, ale za chvíli to nevnímáte. Prostě jedete...
Ani to pařížské metro nevede až na letiště, stejně jako to naše. Jízda v něm je větší dobrodružství, ve večerních hodinách místy i napínavé.
Jedna jízda za 2.15 eura. Takže tolik srovnávačka.
A zajímavá zkušenost.
Pařížané ho považují za první metro v Evropě. Tím je sice metro v Londýně, ale to není na kontinentě, jak oni argumentují. A metro v Budapešti, které bylo dřív než v Paříži, není podle nich pravá podzemní dráha.
První metro je podle nich prostě v Paříži.
A papírové jízdenky se prý nosí na hrob (na hřbitov Pere. Lachaise) zakladateli metra, který se jmenoval Fulgence Bienvenuehe.
Dávají se mu tam místo květin. A jedna z mega přestupních stanic se po něm jmenuje.
Tak příjemné svezení pařížským metrem, bude-li k tomu příležitost.
Žádné komentáře:
Okomentovat