Letošní Národní byla jako vždy narvaná. Plná svíček, lidí, vzpomínek i emocí. Je to zvláštní doba. Jedno shromáždění za druhým. V neděli plná Letná, projev nesouhlasu s vládou.
V úterý státní svátek, který připomíná události před třiceti sedmi lety. Poněkud deštivý, jako by i nebesa letos zaplakala. Pořád tu máme tolik lidí tak propojených s minulostí, že se nechce věřit tomu číslu třicet sedm let. A on stále ve veřejném prostoru estébák, udavač, voják, příslušník sboru, co ty demonstranty mlátil.... A ti všichni přijdou zapálit svíčku na Národní... To je přeci totálně absurdní situace, Havel jako dramatik by se asi vyřádil, to by bylo témat k psaní....
Přesto jsme tam šli, jako každý rok. Tentokrát ne večer, ale přes den, připomenout si. Ta atmosféra je fakt skvělá, navzdory dešti.
A Modlitba pro Martu svou sílu vůbec neztrácí, naopak. Místy se až dojímám, asi stárnu:-). Ale bylo to krásné...

Žádné komentáře:
Okomentovat