Na dvojku

 Nedávno jsem si vzpomněla na vtipkování v době covidu, kdy se objevila hláška, vypočítávájcí, co všechno zmizelo. 

Kupříkladu, dýchni na mě, podej mi ruku, zůstaneš po škole….

 Víc mi jich teda nenaskočilo. Možná i proto, že tehdejší žhavé vtipkování už nemá ty vtipné ostny, je to vyčpělé a o ničem.

 Ale ten začátek, co všechno zmizelo, ten mi občas naskočí. Vždycky, když objevím, co dalšího zase zmizelo. 

Třeba míry a váhy. 

Menší porce za vyšší cenu. Současný trend snad všude. 

Dneska je to ale hlavně requiem za dvojku vína. 

Už totiž většinou neexistuje. Minimálně v Praze ne. Zkusili jste v nedávně době zajít na klasickou  dvojku bílého? 

Určitě nedostanete dvě deci. Většinou je to jedna a půl, za cenu výrazně vyšší, než bývala dvojka. Takže vína méně, peněz více. Současná klasika.

A to ještě za 1,5 můžeme být rádi, jinde vám za dvojku vydávají 1,15. A nejenže to stojí víc peněz, ještě navíc se to blbě říká. 

Pojď na dvojku, to je zaužívané, smysluplné a naprosto jasné. 

Jak ale vyzvat ke společné konzumaci jedna a půl deci vína? 

Pojď na jedna a půlku? 

Nebo na jedničku, v případě pečlivě odměřené předražené dávky 1,15 dc vína.?

Těžko říct. Jistě, dá se použít klasické, že: Pojďme na víno. 

A tak jdeme na víno. Někteří jdou, pravda, rovnou na lahvinku, nebo na sedmičku, ale ti, co chtějí jen na dvojku, mají prostě smůlu. 

Dvojka neexistuje.

V rámci současného ekonomickéhopokroku zmizela dvojka v propadlišti dějin. Stejně jako plno dalších kdysi samozřejmosti.

Dneska můžeme leda tak ze setrvačnosti usrkávat deci vína a nalhávat si, že jsme s kámoškou zaskočily na dvojku.

Na dvojku, která není dvojka. 

Je to taková fejková dvojka. Jako plno dalších věcí. 

Klasická dvojka bílého  je prostě definitivně pryč.